Nathalie

IV.

MILUJU TAKOVÝHLE SKLADBY. Chtěla bych umět hrát, ale to nějak nezvládám, ale to nevadí. Ale kdyby se někdo ptal jak mě sbalit, tak přes klavír/piano a jsem vaše 3:).
Každopádně! Přeji vám krásný, štastný nový rok ♥. Ať se vám splní vaše nejtajnější přání a ať je lepší než ten minulý. Jsem vám vděčná za vaši podporu v předchozím roce a doufám, že i ten letošní prožijeme spolu ♥ a že mě nebudete chtít zabít, protože občas k tomu máte tendence.
A taky vám přeji víc písniček od Shawna, protože to všichni potřebujeme.

Když jsem mířila do jídelny uslyšela jsem křik.

„Zbláznil jsi se?! Zatraceně Williame, copak ses opravdu zbláznil? Vždyť jsi to jediné, co ji ještě drží na nohou! Jak jsi jí to mohl udělat?!" Rozčiloval se Ash. Urychleně jsem vešla dovnitř a uviděla, jak Ash drží Willa pod krkem namáčknutého na stěně. Will se zdál tak šokovaný, že se ani nebránil.

„Jak jsem jí, mohl udělat, co?" Nechápal Will a zároveň tím vyjádřil i moje myšlenky.

„Netvař se, že nevíš, o čem mluvím! Moc dobře vím, že ji miluješ, tak to kvůli ní nedokážeš udržet ptáka v kalhotách?!" Praštil Ash do zdi vedle Willovy hlavy, až jsem sebou polekaně škubla.

„O čem to zatraceně mluvíš?! Já ji nepodvedl!" Bránil se Will a dle jeho výrazu bylo jasné, že mu docházejí nervy.

„Slyšel jsem o tom před chvílí mluvit služky! Že ti vešel do komnaty služebný a ty jsi na sobě měl nalepenou nějakou nahou cuchtu!" Křičel na něho tak naštvaným hlasem, že jsem se rozhodla nenaštvat za to, že mě právě nazval cuchtou. Naopak jsem oceňovala, že i přestože jsme spolu nemluvili měl tendenci se o mě starat.

„Ta cuchta jsem byla já," promluvila jsem, než se stihli porvat. Oba dva na mě upřeli své pohledy. Will naštvaný a Ash náhle zcela zmatený.

„Co?" Nechápal. Will se jedním pohybem vyvlékl z jeho sevření a klidným krokem zamířil ke mně.

„Dneska ráno jsem byla v jeho komnatách já. Zdál se mi zlý sen, tak jsem u něho přespala," vysvětlila jsem. Uvědomovala jsem si, že to byla asi má nejdelší věta k němu za celé týdny.

„Oh," hlesl Ash. Než mohl kdokoliv z nás říct něco dalšího přišla do jídelny královna. To nás přinutilo posadit se na svá místa. Normálně jsme snídali každý, v jakou hodinu jsme chtěli. Navykla jsem si také, že tady se na formalitu nehraje a mohla jsem přijít na snídani v pyžamu, ale v přítomnosti Malirijských jsme všichni byli oblečeni slušně.

„Kde je Anel?" Promluvil Will.

„Hned přijde," opáčil Ash a nestihl to ani doříct a dívka vešla dovnitř. Posadila se vedle svého snoubence a seděla tak ztuhle, až se zdálo, že snědla pravítko. Ash se na ní ani nepodíval a dle jejich chování se zdálo, že se pohádali.

Jako kdyby to měli nacvičené vešli do jídelny Malirijští. Nejdřív král s královnou, za nimi Charles a za ním princezna se svým snoubencem. Jako kdyby měli přesně určené pořadí, ve kterém mohou vstoupit dovnitř. Což pravděpodobně opravdu měli.

Když jsme se všichni usadili začalo služebnictvo přinášet tácy s jídlem. Jedna dívka začala rozlévat pomerančový džus a když na ni Charles zaměřil svůj pohled škubl sebou. Zdálo se, že nikdo jiný kromě mě si toho nevšiml. Tvářil se velice naštvaně a svůj pohled zabodl do krále, který se na podíval, jako kdyby ho princ oslovil. Když se blonďatá dívka objevila vedle něho, aby mu nalila skleničku už vypadal, že pukne vzteky.

„Dělá ti to dobře?" Odsekl Charles směrem k otci. Místnost, která byla doteď tichá najednou ztichla ještě více. Nesmysl, ale přesto se tak stalo. Netušila jsem o co jde, ale nenávist v Charlesových očích nebyla hraná. Mezitím všechno služebnictvo odešlo, ale nikdo se neodvážil natáhnout pro jídlo. Clarissa krále s princem pozorovala a snažila se něco vyčíst.