Nathalie

XXX.

3/6
Já vím, že je ta kapitola časově podivně pozdě, ale wattpad prostě stagnoval :DD. Dávala jsem Vám to ale vědět na ig (elikundrlikova_wp), takže doufám, že jste s tím počítali ♥
Každopádně! Nebudu Vám lhát. Kdyby byla normální doba, tak je kapitola delší a nahustila bych do ní rovnou i pokračování, ale prostě... jedna kapitola za den je pro mě faaakt hodně a nestíhám :D takže tak. Ale zítra tu budete mít další, takže doufám, že vám to nevadí ♥
Btw. Na ig prodávám nějaké knížky, kdybyste se někdo chtěl juknout.

Společně s Ashem jsme naráz vlezli do jeskyně a snažili se rozhlédnout. Všude ale byla tma, tak jsem vykouzlila dvě kapky ledového světla, abychom se mohli zorientovat. Jeskyně klesala a nebylo vidět, jak hluboko vede. Ani co je na dně. Slyšela jsem, jak Will a Ari vešli za námi, zatímco Malia venku hlídala malou Ro. Upřímně jsem se divila, že neprotestovala, ale možná se monstra příliš bála. Což bych jí nevyčítala. Sama jsem začínala pochybovat, jestli to byl dobrý nápad.

Ano, tady bychom sice měli projít bez větších problému, ale v Socerii? Netušila jsem, co tam budeme dělat. Slepě jsem důvěřovala Ari, vzhledem k tomu, že to byl její nápad a prostě doufala, že všichni přežijeme. Nebyl to úplně dokonalý plán, ale lepší jsem neměla.

Magií jsem u Willa vytvořila další světelnou kapku, zatímco mi bylo jasné, že Ari se o sebe postará sama.

„Tak jo, tak jdeme," zavelel Ash a znovu vyrazil jako první. Fascinovalo mě, že nám dával jasně najevo, jak moc proti je a přesto nás nyní vedl.

Postupovali jsme dolů bez toho, aby někdo cokoliv řekl. Čím níž jsme šli tím větší byla kolem nás zima, kterou jsem kupodivu pociťovala i já, přestože mě před tím má podstata většinu času chránila. Nervozitu jsem uvolňovala tím, že jsem se koncentrovala na ledové světlo.

„Myslím, že už tam budeme," zašeptal Ash potichu.

„Nedělej žádnou pitomost," podíval se na mě William významně a já jen přikývla. Věděla jsem, že se víc bojí o malou Ro než skutečně o mně, ale snažila jsem se nad tím nepřemýšlet. Když jsme došli na dno jeskyně ukázalo se, že to vlastně skutečné dno není. Byl tu poměrně velký břeh, ale zbytek tvořilo něco jako jezero, které se zdálo poměrně hluboké. Vyzařovalo však jasné světlo, že jsem mohla své kouzelné kapky stáhnout, jelikož nebyly potřeba.

„Hmm, je to už dlouho, co jsem měla návštěvníky," ozval se ženský hlas. Zježily se mi veškeré chloupky na těle a žaludek jsem měla až v prstech u nohou. Rozhlédla jsem se kolem sebe, ale nemohla zdroj onoho hlasu objevit.

„Jsem korunní princ Rae-"

„To mě nezajímá," přerušila Ashe žena a vynořila se z vody. Kdybych to měla shrnout, tak to byla velmi ošklivá mořská panna. Tvář měla vrásčitou, jako stará žena, ploutev i kůži měla tmavě zelenou. Bílé vlasy měla jen na spodní části lebky, zatímco temeno měla holé. Částečně byla pokrytá roztrhanou oranžovou látkou, ale zbyly z ní spíše jen cáry. Oči měla jasně červené a široká ústa se usmívala.

Ash se bezradně podíval na Alcarime, ale ta jenom pokrčila rameny. Její bílé šatičky tu působily naprosto nevhodně, ale to asi nebyla vhodná věc, nad kterou nyní přemýšlet.

„Ty mě zajímáš krasotinko, cítím z tebe magii," zaškubala malinkým nosem, jak nasávala vzduch.

„Ano, jsem princezna Raelie, dědička ledové podstaty," přikývla jsem a doufala, že na to bude reagovat přívětivěji než u Ashe.

„Děsně zajímavé. Být princezna není úspěch. Proč to říkáš tak pyšně? Je to jen něco s čím jsi se narodila. Je to jako kdybych ti pyšně řekla, že jsem to monstrum, které hlídá portály. Taky tě to nezajímá viď? Chceš jenom vědět, jak se dostat skrz," vyskočila neuvěřitelným pohybem na břeh, zatímco ploutev si stále nechávala ve vodě, kde s ní proud líně pohyboval.

„A jak se teda dostanu skrz?" Zeptala jsem se tedy přímo. Nestvůra se zasmála jako kdyby čekala právě na tuto otázku.

„Ponoříš se do jezera, nic těžkého," pokrčila šupinatými rameny. Bylo mi jasné, že tak snadné to nebude, ale upřímně tohle jsem nečekala. Myslela jsem, že jakmile vejdeme dovnitř, tak se na nás vrhne něco, co nás bude chtít prostě jen zabít. Neočekávala jsem konverzaci s divnou, starou mořskou pannou.

„A háček je v?" Snažila jsem se zjistit víc, zatímco nikdo jiný se neodvažoval promluvit. Will stál jen kousek za mnou a periferně jsem viděla, jak pevně svírá meč. Ari stála kousek stranou od nás a zdálo se jako kdyby ji monstrum vůbec nevnímalo.

„Nebuď hloupá, přece víš v čem. Ve mně," usmála se s použitím zubů, které měla špičaté a zažloutlé, „je to jednoduché princezničko. Musíš mě překonat. Potom můžeš portál použít."

„Mám tě porazit? Ash je budoucí vládce této země, máš ho poslouchat," protestovala jsem. Věděla jsem, že nemám šanci ji překonat. Byla stará tudíž zkušená, bůh ví, kolik tisíciletí tu hlídá, bylo mi jasné, že ovládá magii a já pořád půlku času netušila, co dělám.

„To, že v sobě máte krev vládců je jediný důvod proč se snížím k tomu s tebou bojovat. Jinak už byste byli všichni dávno mrtví," zasyčela na mě podrážděně.

„Takže?" Dožadovala jsem se dovysvětlení, co po mně vlastně chce.

„Budu bojovat jen s tebou. Ostatní musí zůstat stranou. Neporazíš mě pomocí magie, přechytrač mě. Udělej to, co vladař dělá," vysvětlila a následně vytvořila takový štít, že jsem byla zničehonic oddělena od ostatních.

„Nathalie," vyhrkl William a když jsem se na něho letmo podívala v očích jsem mu viděla paniku. Jako kdyby na mě křičel, že tohle je prostě strašně špatný nápad. Ash se chystal to zábrany praštit, ale Ari ho zastavila. Asi věděla, že je to zbytečné.

„Utíkej," zasyčela nestvůra a rychleji, než bych si myslela, že je schopná za mnou vyrazila. 

Hodila bych vám sem zpívací chvilku, ale hraje mi v hlavě písnička u které nemám tušení, jaké jsou lyrics, takže jedu jenom umglia ula čačača :DD zítra ze sebe třeba vyprodukuji něco lepšího :DD

Mějte se blaze!

-Vaše Eli♥