Nathalie

X.

3/7

Show
Me
How
Show me how you like it done
You're all mine
I'll make you feel like you're the one

Ehm. Ne. Ta písnička mě ještě nepřešla.

SO DO IT FOR ME.

Každopádně jsem opět tady. Opět jsem to zmákla. Jsem zvědavá jak to budu dávat dál, protože co si budeme. Je to pro mě určitě rozdíl. Psát každý den kapitolu rozhodně není něco na co bych byla zvyklá. Dnešní kapitolka je řekněme napjatější
Enjoy 3:).

První, co mě napadlo bylo, že jsem se, jak pitomá chvástala tím, jak se o sebe dokážu díky své magii postarat a když k nám někdo doopravdy běžel, tak jsem se musela držet Willa, abych nespadla. Motání hlavy se každou chvílí zhoršovalo a netušila jsem, jak dlouho ještě vydržím při vědomí. Nayra vypadala podobně.

„Drž se u mě," zamumlal Will, jako kdybych snad měla na vybranou. Všichni jsme zírali tím směrem odkud byl slyšet dusot, ale zničehonic se zdálo, že se vzdaluje. Zatajila jsem dech a modlila se ke všem bohům, co jsem znala, aby to tak opravdu bylo. Aby se vojáci z nějakého důvody otočili.

Útok však přišel z druhé strany.

Nikdo z nás se nestihl ani otočit, když nás tlaková vlna odhodila na zeď. Uteklo mi bolestivé vypísknutí a dopad na zem byl snad ještě bolestivější než náraz. Na chvíli se mi zatmělo. Na chvíli jsem nebyla schopná vnímat nic kolem sebe. Jediné, o co jsem se pokoušela bylo zůstat při vědomí. Postranní část mé mysli mě nabádala, ať se snažím najít alespoň zbytky své magie, ale na to jsem se musela nejdřív vzchopit.

„Rosselo!" Zatřásla se mnou dle hlasu Nayra. Zakňučela jsem a otevřela oči. Nayra klečela vedle mě a vypadalo to, že se napřahuje k tomu, aby mi dala facku. Jakmile však uviděla mé otevřené oči ruku sklopila.

„Vypadni," uslyšela jsem Charlese. Zamrkala jsem a přesunula svůj pohled k nim. Mezi Charlesem a Willem stál... bůh ví co. Obrys to mělo jako člověk, ale zdálo se, že je to spíše jen stín.

„A proč bych to dělal?" Zasmál se stín hlasem Socerijského krále.

„Málem jsi mi zabil Nayru, já být tebou tak zdrhám. Hodně daleko," vrčel Charles. S Willem stín pomalu obcházeli. Vypadali synchronizovaně, jako kdyby byli zvyklí spolu bojovat už odmalinka.

„Ale to jsem nebyl já," usmál se Stín. Ne, že by se na jeho tmavé tváři cokoliv změnilo, ale z hlasu to tak vyplývalo. Na tváři měl totiž pouze dva jasné body místo očí. Musela jsem něco udělat. Netušila jsem, jestli tu věc může zranit ocel, ale doufala jsem, že magie by mohla. Snažila jsem se sebrat svou moc. Cítila jsem, jak mi zbývá už jen malý záblesk oproti tomu burácení, které jsem cítila předtím, ale i ten jediný záblesk jsem potřebovala využít.

„Nedělej žádnou pitomost," ucedila ke mně Nayra. Její předchozí ustrašenost byla pryč a nyní se tvářila spíše odhodlaně. Jako kdyby si Stín, až nyní uvědomil, že tu jsme se na nás otočil.

„Rádoby princeznička a chytrá služebná. Zajímavé kamarádky," podotkl stín. Charles se postavil přímo před nás a tím dělal hradbu mezi námi a Stínem.

„Co chceš?" Vyštěkla jsem na něj.

„Ro," zamumlal Will a když jsem se na něj podívala odmítavě zavrtěl hlavou. Chápala jsem jeho pokyn. Neměla jsem na sebe upozorňovat. Jako kdyby nevěděl, že neupozorňovat na sebe je něco, co mi fakt nejde.

„Fakt si myslíš, že mě zastavíš?" Ignoroval Stín mou otázku a místo toho se zaměřil na Charlese.

„Jo," odpověděl mu Charles a pohodil si mečem v ruce.

„Fajn," pokrčil Stín rameny a v další chvíli už jsem byla přišpendlená ke stěně. Stín mě držel za krk, ale k mému překvapení jsem dýchat mohla. Nayru svou magií odhodil k protější zdi a dívka se nezvedla. Charles sebou škubl směrem k ní, ale nakonec zůstal na místě. Věděl, že když je v bezvědomí, tak si jí pravděpodobně Stín nebude všímat.

Vztekle jsem okolo sebe kopala a snažila se zburcovat svou magii.

„Já bych to nedělal Williame, nebo bych ji taky mohl zlomit vaz," řekl Igniriusův stín a Will se zastavil v půlce kroku. Tvář měl zkřivenou vztekem a meč namířený směrem ke Stínu.

„Proč to děláš?" Přestala jsem sebou škubat a místo toho se více zaměřila na sbírání své moci. Nevěděla jsem, jestli se mi to jenom zdá nebo to tak opravdu je, ale záblesk moci, který jsem cítila se zvětšoval. Jako kdybych se ponořovala hlouběji do své moci a tím ji nacházela.

„Abych vám ukazoval, jak moc slabí oproti mně jste. Jak moc pomíjivé to vaše bezpečí je," vysmál se mi do obličeje. Nesnášela jsem ho. Myslím, že jsem nikdy k nikomu necítila takovou nenávist jako k Igniriusovi. Tohle pro něho nemělo žádný vyšší význam. Byl prostě jenom krutý.

Vzbudilo to ve mně takový vztek, že jsem svou dlaň přitiskla na jeho zápěstí a využila svou moc. Stín zařval a pustil mě na zem. Zbytek magii mi brněl v konečcích prstů. Viděla jsem, jak se ke mně Will chtěl rozeběhnout, ale jediným mávnutím ruky jeho i Charlese přinutil stát na místě.

„Čubko," odsekl Stín a vyslal proti mně oheň. V rychlosti jsem vytvořila slabý štít a museli při mně stát všichni bohové, že postačil. Zdálo se, jako kdyby v této podobě nemohl využívat pravou sílu své moci.

Will s Charlesem sebou oba házeli, jak se snažili vysvobodit z Igniriusovy moci, ale zatím jim to oběma nebylo nic platné.

„Nejsi tak mocný, jak si myslíš," vyštěkla jsem na Igniriuse naprosto sebevražedně. Jako kdyby snad potřeboval ještě nějaké další povzbuzení k tomu, aby mě nenáviděl. Stín zavrčel, ale než na mě mohl vypustit svou moc udělala jsem to já. To, co jsem vypustila ze svých dlaní nepřipomínalo nic spojeného s ledovou podstatou. Spíše to připomínalo čistou magii. Modrý sloupec světla, který jakmile se dotkl Stínu mu dle řevu působil bolest. Ignirius se však nenechal jen tak porazit a mávl rukou čímž mě odhodil o notný kus dál.

Dopadla jsem Willovi k nohám.

„Ro! Ro!" Křičel a snažil se ke mně natáhnout, ale jako kdyby mu to zakazovala nějaká průhledná stěna. Klečel na kolenou a mlátil do té zdi, ale nezdálo se, že by to pomohálo.

„Proč si pořád tak naivně myslíš, že vyhraješ?" Sklonil se ke mně Stín. Byl cítit spáleným dřevem s příměsí něčeho naprosto odporného.

„Protože mám za co bojovat," odsekla jsem mu a slepě po něm vystřelila svou moc. Už ve mně vůbec žádná nezbyla. Uzdravení Nayry mě stálo příliš sil. Stín se mé moci lehce vyhnul a já cítila, jak mi začala téct krev z nosu. Hrozně moc jsem ho chtěla porazit, ale má moc byla na nule. Příšerně se mi točila hlava a byla jsem si jistá, že brzo omdlím.

„Běž od ní ty parchante!" Zařval Will. Pořád mlátil do neviditelné zdi, až mu z kloubů na rukách začala téct krev. Stín se na Willa zamyšleně podíval. Ne. Jenom, ať nezaměřuje svou pozornost na něho. Ať táhne odkud přišel.

„Tak ty máš pro co bojovat," prohodil spíše pro sebe než pro mě a klidným krokem přešel k Willovi. Pomocí své moci ho přišpendlil ke zdi nehledě na to, jak sebou Will házel. V očích měl zuřivý výraz, ale Stín se nezdál zastrašený.

„Ty parchante."

„Nech ho být!"

Promluvili jsme s Charlesem naráz. Stín nás však oba ignoroval. Zoufale jsem se snažila něco vykouzlit, ale vylétlo ze mě pouze pár neškodných vloček. Byla jsem zoufalá a bezbranná. Stín mě svou mocí zvedl do vzduchu, skoro jako kdybych cítila, jak mi prsty omotal kolem krku.

Stín však svůj pohled stále upíral na Willa: „Zahrajeme si hru."

ZAHRAJEME SI HRU. TUHLE VĚTU MÁM SCHOVANOU UŽ DVĚ KAPITOLY A ČEKALA JSEM NA MOMENT, KDY JI KONEČNĚ POUŽIJU.

A JE TO TADY.

MUHEHE.

Tak co čumáčci, zahrajeme si hru? 3:)
-Vaše Eli♥