Nathalie

XIV. Will

7/7

Úžasných 7/7.
JÁ TO DOKÁZALAAAAAAAA
Lidičky, jsem na sebe pyšná. Fakt, že jo. Zmákla jsem to! A taky moc děkuji vám všem za to, že jste to se mnou prošli a za každodenní komentáře ♥♥ Moc děkuji, jste úžasní ♥
Tématické zpíváníčko ke kapitole:

Every breath that I've been taking since you left

feels like a waste on me
*

Cause every word that I've heard spoken
since you left
feels like a hollow streets

*

Oh my lord, oh my lord

I need you by me side

THERE'S MUST BE SOMETHING IN THE WAAAAATER
CAUSE EVERYDAY IS GETTING COOOOOOOOOLDEEEEER

„Ona ti řekla, ať jí říkáš Nathalie?" Zopakoval Ash a klesl na židli. Promnul si tvář a Anelí na mě jenom v šoku zírala. Už mě to nebavilo. Přál jsem si moct se vrátit o 24 hodin zpátky. Zpátky do doby, kdy jsem naprosto jistě věděl, že je Ro mrtvá a nebyl jsem nucen nad tím přemýšlet. Pořád to bolelo, ale za ty roky jsem se to už nějak naučil snášet, ale teď, když o tom všichni mluvili bylo to jako rána dýkou pokaždé, když někdo řekl její jméno.

„Zkoušela jsem s ní mluvit, ale vyhodila mě," podotkla Anel.

„Will byl to poslední, co jí drželo na nohou a teď o něj přišla," řekl Ash a mě nedávalo smysl vůbec nic z toho, co řekl. Jak jsem ji mohl zatraceně držet na nohách, když jsem ji dnes viděl poprvé.

„Hele mám toho dost. Pojedu do Andolie. Vím, že jsem slíbil, že zůstanu na svatbu, ale nemůžu," zavrtěl jsem hlavou.

„Zkus se nad tím zamyslet, zkus aspoň na chvíli uvěřit, že ti říkáme pravdu, no tak. Nemůžeš odjet," zavrtěl hlavou Ash.

„Je možné, že opravdu věříte tomu, že to je moje Ro, ale není. Já si to prožil jasný? Prožil jsem si její smrt. Neuvěřím tomu, že ta holka je moje Ro, protože jsem si naprosto jistý, že není," odsekl jsem už naštvaně. Nebavilo mě jejich neustálé přesvědčování. Věděl jsem, co je pravda.

„Já se z toho zblázním. Tohle je začarovaný kruh a Ro nám s tou svojí rezignací moc nepomáhá," zabrblal Ash a projel si rukou vlasy.

„Opravdu je mi té dívky líto, ale zítra odjedu do Andolie," rozhodl jsem se, na místě se otočil a vyšel z jídelny do zahrad. Rozhovor, který jsem s nimi vedl mě unavil víc než večeře, která probíhala v naprostém tichu. Nathalie ani nedorazila.

Procházel jsem zahradami ponořený v myšlenkách, když jsem uviděl záblesk modrého světla. Netrvalo dlouho a uviděl jsem jeho zdroj.

Nathalie už se převlékla. Měla na sobě hnědé jezdecké kalhoty a bílou košili měla zastrčenou v kalhotách. Zuřivě křičela a vysílala proti polorozpadlé zídce svou moc. Zima. Dokonce měla i stejnou moc jako Ro. Což měla třeba i královna Raelie, ale stejně to zrovna u téhle dívky zabolelo.

„Vyhrál jsi! Vyhrál jsi! Ať je tam nahoře kdokoliv, tak gratuluju! Vyhrál jsi!" Křičela zlostně a vyslala proti zdi sloupce ledu, které se následně roztříštily.

„Vzal jsi mi úplně všechno, tak co sakra ještě chceš?! Řekni mi, co chceš! Protože já mám dost! Slyšíš? Já mám dost! Já končím!" Vzlykla bolestně a padla na kolena. Nemohl jsem tam jenom tak stát a nechat ji tam tak zlomenou.

„Nathalie?" Oslovil jsem ji váhavě, když jsem přešel blíž k ní. Zvedla ke mně uslzené oči a znovu vzlykla.

„Nech mě být, prosím. Prosím nech mě být," vzlykla. Pravděpodobně bych měl, ale něco ve mně mi to zakazovalo.

„Můžu... je něco, co můžu udělat, abych ti pomohl?" Zeptal jsem se váhavě. Tušil jsem, že byla blbost se ptát a že její odpověď bude pravděpodobně něco, kvůli čemu budu mít chuť se jít probodnout mečem, ale přesto jsem se zeptal.

„Ne. Já chci jenom svého Willa," sedla si na zem a kolena si přitáhla k bradě a následně si je objala. Nevěděl jsem, co jí na to říct.

„Taky bych chtěl svoji Ro," zamumlal jsem tak potichu, až jsem si myslel, že mě neslyšela. Ale ona mě slyšela. Zavrtěla hlavou a zamumlala něco, co znělo, jako: „Ironie osudu."

Sedl jsem si naproti ní a začal trhat trávu, jen abych se jí nemusel dívat do tváře. Měl bych odejít. Hned teď bych se měl zvednout a odejít.

„Jaká byla?" Zeptala se Nathalie. Opatrně jsem se na ni podíval a uvažoval, jestli tu otázku vůbec myslí vážně. Zdálo se, že jo.

„Byla všechno dobré v mém životě. Vždycky uměla vymyslet nějakou kravinu, jak mě rozesmát. Vždycky hrozně falešně zpívala, když jsem hrál na klavír. Vždycky mi říkala, že jsem její neoblíbenější člověk na světě. Když jsem na ní byl naštvaný, tak mě objala okolo krku a říkala mi Willíku," uchechtl jsem se nad vzpomínkou na její našpulený ret vždycky, když se mě snažila přimět ať s ní mluvím. Bolelo to. Všechny tyhle vzpomínky hrozně bolely a jen silou vůle jsem zadržoval slzy. Nathalie mě pozorovala a stále jí slzy stékaly po tvářích

„Chybí ti?" Zeptala se jako kdyby to snad nebylo samozřejmé.

„Každý den. Potom, co umřela už svět nebyl stejný," přiznal jsem a vlastně netušil proč se o tom s ní bavím. Vůbec jsem ji neznal. Naprosto cizí člověk a já jí tady vyklopil nejbolestivější část své minulosti. Co se to se mnou sakra děje?

„Co tvůj Will? Jaký je?" Zeptal jsem se. Naprosto jsem ignoroval fakt, že její Will bych měl být já. Věděl jsem, že já to nejsem.

„Je hrozně hodný a laskavý a vždycky mě chrání. Miloval mě ve chvílích, kdy nikdo jiný a miloval mě i když jsem se já sama nenáviděla. Trpělivě snášel, když jsem na něho byla nepříjemná. Když se mi zdálo něco špatného vždycky mě uměl utěšit. Už od dob, co jsme byli děti. Vidí svět ne takový, jaký je, ale takový, jaký by mohl být. Vždycky má nějakou vizi. Věří v to, že všechno dobře dopadne a vždycky, když mi řekl, že mě miluje, tak se se mnou zatočil celý svět," vzlykala tak urputně, až jí skoro nebylo rozumět.

„Tak vidíš. Nemůžu to být já," pokrčil jsem rameny. Zastrčila si pramen vlasů za ucho a poté bezmyšlenkovitě zmrazovala a zase rozmrazovala sedmikrásku.

„Proč ne?" Zajímala se.

„Nemám vůbec žádnou vizi. Ani netuším, jaký můj život bude za deset minut natož zítra. Vlastně vůbec netuším, co sám se sebou. A už dlouhou dobu nevěřím, že všechno dobře dopadne."

Příští kapitolka bude asi z pohledu Ro, ještě ji nemám napsanou tak nevím, ale už by to její pohled asi chtělo. Takže see you next time ♥

Jo a běžte číst Inheritíka (Inheritis), kdybych tam náhodou taky tuhle challenge začala tak ať máte načteno *mrk,mrk*
Jste nejlepší ♥

-Vaše Eli♥