Nathalie

XXXV.

You wake me up and it breaks my heart cause you're perfectly imperfect.

You hurting but you worth it.
You don't know why I would waste my time

but I'm falling and I mean it

I want you like I need it.
THERE'S NOTHING YOU COULD TRY TO CHANGE MY MIND CAUSE IM IN LOVE WITH YOU!

„Rosselo, to nemyslíš vážně," odtáhl se ode mě Will natolik, aby mi viděl do tváře. V obličeji se mu zračilo překvapení a nevíra. To si opravdu všichni mysleli, že tohle všechno postupuji jen kvůli Willovi? Ano, miluju ho. Ano, byl hlavní spouštěč toho, abych se k tomu odhodlala, ale ne nebylo to jen kvůli němu. Ignirius nám nikdy nedá pokoj. Nikdy. V otevřené válce jsme už od začátku neměli naději ho porazit, tudíž se toto zdá jako jediné logické strategické řešení.

„A co chcete dělat jiného? Vrátit se domů? Kam? Do Raelie? Wille to přece není náš domov. Do Patria? To už ani není naše království, patří dívce, která je v Socerii uvězněná. Nebo snad do Andolie? V životě jsem tam nebyla Wille. A i když půjdeme domů, co budeme dělat tam? Čekat, až se mu podaří Raelii konečně porazit? Čekat, až jeden z jeho pokusů zavraždit Anel vyjde?" Probodla jsem Ashe pohledem a ten sebou škubnul.

„Ty jsi ji do toho prostě musela zatáhnout co?" Ušklíbl se na mě výrazem v kterém, ale nebyla ani špetka pobavení. Jen jsem pokrčila rameny. Byla to sviňárna, ale taky nejjednodušší cesta, jak Ashe k něčemu přesvědčit.

„Musíš uznat, že mám pravdu," podotkla jsem. Ash mě propaloval naštvaným pohledem, právě protože jsem ji měla. Ignirius neustále usiloval o dívčin život a s jeho mocí bylo jen otázkou času, kdy uspěje.

„Hej!" Zatřásl se mnou Will, aby si získal mou pozornost. Před jeho pohledem jsem se mimoděk přikrčila. Vypadal odhodlaně, jako kdyby mě klidně i přivázal ke stromu jen, abych neudělala další pitomost.

„Zapomněla jsi, co se stalo minule, když jsme bojovali jenom se stínem Igniriuse? Málem tě zabil," procedil mezi zuby a pevně mi svíral paže.

„A tebe taky," podotkla jsem, jak se zdálo, že mu na tom vůbec nezáleží. Will mě propálil ještě naštvanějším pohledem a tvář měl celou zachmuřelou.

„Nemrač se princátko. Budeš mít vrásky," usmála jsem se na něj a přejela mu palcem mezi obočím.

„Rosselo! Tohle není hra ani vtip," odstrčil moji ruku a výrazem mi tak moc připomínal Willa, když byl dítě a já mu sahala na klavír, že jsem se musela kousnout do rtu, abych se nerozesmála. Přes to všechno, co se dělo a kde jsme byli ve mně svítil optimismus. Will byl zpátky a to bylo to jediné na čem mi záleželo.

„To já přece vím," přikývla jsem a projela mu rukou vlasy. Opravdu byl skutečný. Opravdu byl tady se mnou.

„Ten druhý Will tě od téhle šílenosti možná nezastavil, ale já ano. Tenhle tvůj plán nemá nejmenší šanci vyjít. Prosím Ro, já tě prosím, nedělej to," vrtěl hlavou a v očích se mu místo vzteku ukázalo zoufalství. Věděla jsem, že mě chce jenom chránit ostatně tak jako vždycky, ale nebylo to tak, že bychom měli na výběr. Chtěla jsem se schovat do šťastné ulity a žít s Willem jako kdyby se nás to netýkalo? Samozřejmě, že ano, jenže to prostě a jednoduše nešlo. Stejně by nás to dohnalo a já už nechtěla žít vyděšená z budoucnosti.

„Nemusíš jít se mnou. Vlastně ani nechci, abys šel se mnou. Od začátku byl můj plán jít sama, to vy jste se ke mně nasáčkovali," položila jsem si druhou ruku na jeho biceps, jak jsem měla neustálou tendenci se ho dotýkat, abych se ujistila, že je skutečný. Že se mi jen nezdá a není žádná iluze.

„Svítá. Jestli chcete v cestě pokračovat, tak musíte teď," ozvala se Ari. Willův stisk okolo mého pasu se zpevnil, odhodlaný mě nikam nepustit.

„Tak řekněte jí někdo něco," ohlédl se Will na ostatní. Mal stála vedle Ari a na rtech jí pohrával úsměv dle kterého mi bylo jasné, že je na mé straně. Ash se tvářil nerozhodně a Ari znuděně jako vždycky.

„Ona má asi pravdu," řekl nakonec nejistě Ash. Willovi šokovaně spadla brada.

„Pravdu? Pravdu?!" Prskal naštvaně a hlas mu u toho podivně přeskakoval.

„Má pravdu v tom, že Ignorius nám nikdy nedá pokoj a taky má pravdu v tom, že v otevřené válce proti němu prostě nemáme nejmenší šanci. Raelie nemá dostatečné vojsko a lidí s genem je žalostně málo. Já neříkám, že je to dobrý nápad, ale to co říká skoro dává smysl," zvedl Ash ruce v mírumilovném gestu, jako kdyby se obával, že po něm Will vystartuje, což upřímně nebylo možné vyloučit.

Will se znovu zaměřil na mě a chvíli mě jen propaloval pohledem, jak nad něčím přemýšlel: „Ty si to nerozmyslíš co?"

„Ne," pokrčila jsem rameny. Něco ve Willově pohledu se zatvrdilo a on mě pustil. Překvapeně jsem zamrkala a koukala na něho, jak se bez dalšího slova zvedl a rukou si projel vlasy. Pohled měl naštvaný a pevný bez špetky přívětivosti.

„Wille, no tak, hele co kdybys jel zpátky do Raelie? Aspoň to nebezpečí neuvidíš," navrhla jsem, ale bylo mi jasné, že to odmítne. Stejně se mi ale v hlavě ozýval malinký hlásek naděje, který si přál, aby od toho všeho byl Will prostě co nejdál.

„No tak Ro. Nejsi hloupá, moc dobře víš, že půjdu s tebou," založil si ruce na hrudi a pořád mě sledoval stejným nespokojeným pohledem.

„Nebuď nabručený, když se na to podíváš nezaujatě, tak přece musíš uznat, že mám pravdu," snažila jsem se ho trochu uklidnit. Byl zpátky sotva 5 minut, nechtěla jsem, aby na mě byl naštvaný, ale v tomhle jsem mu ustoupit nehodlala a vlastně ani nemohla.

„Jak se na to asi mám dívat nezaujatě, když se chystáme jít všichni na sebevražednou misi? Jsi děsně tvrdohlavá Ro. Vždycky se tváříš, jak děsně tě zajímá můj názor, ale nakonec stejně uděláš to, co chceš ty," procedil skrz zuby. Ústa se mi samovolně pootevřela a jen jsem na něho zírala. To přece nebyla pravda.

Že ne?

„Jestli teda jdete, tak musíte teď hned," zopakovala Ari a tvářila se velmi naléhavě. Ať měl Will pravdu nebo ne, tak tohle bylo prostě potřeba udělat, proto jsem na Ari jen přikývla. Zvedla jsem se a zamířila k monstru, které bylo skoro celé ponořené ve vodě, jen se držela za jednu paži a naštvaně na mě zasyčela. Když jsem se na ni podívala pozorněji, tak jsem uviděla, že má na ruce pod ramenem popáleninu pravděpodobně od mrazu. Musela jsem ji zasáhnout, jak útočila na Willa. Zajímavé, že předtím ať jsem se snažila jakkoliv, tak má moc jí nic neudělala.

„Jak se to vlastně?" Zeptala jsem se Ashe, jak jsem neměla nejmenší tušení, jak portál funguje.

„Prostě jen vlezeme všichni do vody a ona nás pošle přímo do Socerie. Aspoň myslím, nikdo to nezkoušel už hodně dlouho," pokrčil na mě rameny. Bez dalšího debatování jsme všichni kromě Alcarime vlezli do vody. Slyšela jsem, jak Ash potichu kleje, že je to děsně studené a když jsem se podívala na Willa vyhnul se mi pohledem. Musela jsem potlačit protočení očima. To opravdu plánuje trucovat? Máme teď přece mnohem větší problémy.

Monstrum se na nás lstivě usmálo a prohlásila: „Pozdravujte Balthara."

Poté už byla jenom tma.

Přemýšlím, co děsně hlubokého bych vám tu pověděla, páč jsme se neviděli (uhm nepsali si? prostě chápeme se) od mých narozeninek, ale nenapadá mě absolutně nic hlubokého ani zajímavého. Taaak třeba - věděli jste, že delfín vydrží na jedno nadechnutí pod vodou cca 10 minut? Aneb prostě rešerše na projekt mermaid hehe.

Přestanu tu žvanit, stejně vás to nezajímá :DD

Mějte se blaze!

-Vaše Eli ♥