Nathalie

XXXII.

5/6
Rodiče si půjčili můj ntb, jelikož na něm koukají na Netlix na Pelíšky a já jsem vám tak oddaná, že jsem si půjčila jejich a dopsala jsem na něm kapitolku. Ceníte to? :DD
Mimochodem půlku dne si zpívám tu písničku, co jsem vám hodila do medií, ale naprosto netuším jaký to má text (prozpěvuji si nesmysly do té melodie) takže prozpěvovat vám tu nebudu :DDD

Občas jsem silně pochybovala o své inteligenci a přišla si, že mám IQ kamene, co si šel zaplavat. Ale teď? Teď jsem jen děkovala svému mozku, že si pro jednou nevzal dovolenou a trochu zapracoval. Upřímně jsem byla docela v šoku, že to opravdu zafungovalo, ale vzhledem k mému odhadu, že stačila jen jedna další rána, aby kámen explodoval jsem za to byla opravdu šťastná a vděčná.

„Jsi teprve třetí, která na to přišla," kývla uctivě nestvůra.

„Taky to bylo těsné," oddechla jsem si a promnula si ruce. Až nyní jsem si uvědomila, že se mi třesou. Zabloudila jsem pohledem ke své skupině a uviděla, jak Ash s Willem na nás zírají s pootevřenými ústy a oba byli nezdravě bledí.

„Jen bych tě chtěla upozornit, že mě nemůžeš přinutit k ničemu krom toho, abych ti otevřela portál a neublížila ti, takže nevymýšlej žádné nesmysly," podotkla a zalezla celým tělem zpět do jezera.

„Víš, co nás čeká na druhé straně?" Zajímala jsem se nejdřív.

„Nějaké monstrum, které chrání Socerii," pokrčila rameny. Překvapilo mě, jaký použila výraz. Jako kdyby i sama o sobě smýšlela jako o monstru.

„Dá se nějak obejít?" Zkoušela jsem dál.

„Nevím. Není to moje starost, nezajímá mě to," zhroutila jakoukoliv mou snahu o to se něco dozvědět. Zalétla jsem pohledem k ostatním, ale Ari jenom pokrčila rameny. Bariéra, která nás předtím oddělovala zmizela a vzhledem k tomu, že nestvůra už se netvářila, že se nás pokusí zabít, tak všichni vyrazili blíže ke mně. Natolik jsem byla vším zaměstnaná, že jsem si až teď všimla, že Alcarime někam zmizela. Upřímně mě to nepřekvapilo. Objevovat se a zase mizet byla její specialita. Velmi otravná a nevítaná specialita.

„To jsi mi moc neporadila," podotkla jsem k ní a stále si mnula ruce. Měla jsem pocit, jako kdybych byla lehčí. Magii jsem cítila vlastně neustále a najednou, jako kdyby ze mě něco opadlo. Bylo to příjemné.

„Nejsem tu, abych ti radila," pokrčila znovu rameny. Potlačila jsem touhu protočit očima. Sice říkala, že pokud jí to rozkážu, tak mi nemůže ublížit, ale stejně jsem to raději nechtěla pokoušet.

„Jak se teda dostaneme skrz portál?" Zeptala jsem se na něco na co by konečně měla znát odpověď.

„Jakmile ho otevřu musíte se ponořit do jezera a tím se dostanete do Socerie. Je to jednoduché. Zvládnete to i vy," zazubila se na mě těmi svými nechutnými zuby. Potlačila jsem tendenci se otřást.

„Venku čekají ještě další dva lidé, taky půjdou s námi," upozornila jsem ji, ale monstrum jen znovu pokrčilo rameny. Najednou se zdálo jako kdybych ji zdržovala a ona jen chtěla, abych co nejdřív vypadla.

„Dojdu pro ně," ozval se poprvé za celou tu dobu Will a monstrum k němu cuklo hlavou. Bleskově se vynořila z vody a zasyčela. Automaticky jsem na Willa vyhrkla, aby se zastavil a v žilách jsem opět cítila kolující moc. William se na monstrum nechápavě zamračil a v ruce o něco pevněji sevřel meč.

"Socerian, cítím to," vrčela naštvaně a viděla jsem, jak se jí v rukách formuje blesk.

"Ne! To není Socerian," vyhrkla jsem a bez velkého přemýšlení jsem okolo Willa vytvořila ledovou zástěnu. Odmítala jsem další riziko toho, že se mu něco stane. Prostě ne. To, že ho málem zabil Ignirius mi naprosto stačilo. Nebyla to zkušenost, kterou bych chtěla opakovat. Tu hrůzu jsem občas pociťovala doteď. Ta panika, že bych ho mohla ztratit...

"Cítím z něho Socerijskou magii," syčela naštvaně a ocas se jí mrskal ze strany na stranu.

"Byl proklet, ale není to Socerian," stála jsem si na svém zatímco Ash si nervózně pohodil mečem v ruce. Pravděpodobně stejně jako já cítil konflikt. upřímně jsem byla překvapená, že některý z nich už něco neřekl. Bylo to vzhledem k jejich povaze velmi podivné.

"Nevěřím ti," odsekla a vrhla k němu první blesk.

"Ne!" Jekla jsem a posílila ledovou stěnu. Will si automaticky kryl obličej rukama a vrhl se k zemi, když led pukl a rozlétl se všude kolem. Bez přemýšlení jsem se vrhla před něj a vytvořila štít který byl pevnější než ona stěna.

"Nathalie, nemotej se do toho," vyhrkl na mě Will a snažil se mě odstrčit pryč, ale já přiměla stěnu, aby ze sebe vystřelila několik ledových střel přímo na nestvůru. Ta se tomu však zasmála a jedním pohybem ruky je rozdrtila ještě než se jí stihly dotknout.

"OKAMŽITĚ TOHO NECH!" Pokusila jsem se jí přikázat i když jsem tušila, že to nebude fungovat. Musela jsem to však alespoň zkusit.

"Jak jsem ti říkala dědičko. Můžeš mě jen přinutit neublížit tobě a otevřít portál. Mé poslání je chránit portál před nezvanými hosty a Socerian je naprosto jasný nezvaný host," zavrčela. Zvedla ruce ke stropu a jen tak tak jsem stihla na Willa skočit, abych nás odstrčila z cesty dalšímu blesku, který na nás chtěl udeřit ze stropu.. Co to má krucinál za schopnosti, že žije ve vodě a přitom ovládá blesky?!

Rychleji než jsem si myslela, že jsem schopná jsem se opět vyšvihla na nohy a hledala v hlubinách své moci cokoliv, co bych mohla použít.

"Pernoa," procedila jsem skrz zuby, vytvořila ledovou plochu a vrhla ji na monstrum. Ta však jen překřížila ruce pře svým tělem a led opět roztříštila. Napadlo mě vyvolat takovou zimu, aby jí ublížila, ale bála jsem se, že bych tím ublížila i ostatním a to jsem nechtěla.

Vytvářela jsem další a další ledové střely ve snaze ji trefit aspoň jednou jedinou, ale nedařilo se mi.

"Nathalie, Nat! Nat!" Třásl mi Will ramenem ve snaze mě donutit na něj upoutat svou pozornost, ale já se nedala. Nenechám nikoho, aby mu znovu ublížil. Viděla jsem jak se Ash nenápadně plíží podél stěny jeskyně směrem ke stvůře a já doufala, že mi bude stačit ji rozptylovat dost dlouho než můj bratr zachrání situaci.

"Už tě mám dost holčičko," zavrčela mořská panna a v rukách se jí tvořilo něco, co připomínalo kulový blesk. Bylo mi jasné, že je mocný a jen jsem doufala, aby můj štít vydržel. Neměli jsme už kam uskočit.

"Nathalie uteč, vykašli se na mě a uhni!" Snažil se mě odstrčit, ale já stále tvrdohlavě vysílala ledové rány. Monstrum však bylo příliš silné. Ash už byl jen pár metrů od ní a šplhal na skalnatý výstupek. Stačilo, aby z něho seskočil přímo na ni, použil meč a všechno mohlo být v pořádku.

Nestihl to.

Všechno se najednou stalo tak rychle, že jsem to skoro nestíhala vnímat.

Nestvůra vyslala nafialovělý blesk přímo na nás.

William se vykašlal na nějakou něžnost a vší svou silou mě odhodil stranou.

Blesk narazil přímo do Willa.

Will odlétl tři metry dozadu.

Jeskyní se rozezněl můj výkřik.

Will se nehýbal.

Muhehehehehe. Dramatické konce for life.
Taky jsem Vám chtěla mega moc poděkovat, že Nathalie je (nebo byla? Teď jsem na to nekoukala) první ve fantasy, což je úplně úžasný ♥♥ moc vám za to děkuju ♥ jste nejlepší ♥
Mějte se krásně! ♥

Love you all ♥

-Vaše Eli♥