5SOS and my life

Nemocnice

„Píše Luke" řekla.
Luke:

Sedím v sanitce s Lí. Chce se mi brečet. Ona stále neotevřela oči. Vypadá jako by spala,ale ona nespí. Držím jí za ruku. Zachvilku už jsme v nemocnici. Lilu vezou na nějaká vyšetření. Já sedím na chodbě s hlavou v dlaních a přemýšlím. „Pan Hemmings?" ozvalo se nademnou. „Ano" řekl jsem. „Vaše přítelkyně teď spí, stále nevíme co způsobilo to že omdlela,ale vaše děti jsou v pořádku" řekl doktor. „Děti?" zeptal jsem se. „Ano vaše přítelkyně čeká dvojčata" řekl doktor. Nevím jak jsem musel vypadat,ale asi dost vyděšeně. „Jestli chcete můžete za ní" řekl doktor. Tak jsem šel a sedl si k posteli na které spala. Chytl jsem jí za ruku a druhou rukou jsem napsal ostatním. Takže aby jsem si to srovnal v hlavě. Moje Láska teď spí doktoři neví proč omdlela,čekáme dovojčata. Lí mi,ale říkala že jí nebylo poslední dobou dobře. Oba jsme si,ale mysleli že je to tím těhotenstvím. „Pane Hemmingsi jsou tady nějací tři muži a čtyři slečny, chtějí tady za slečnou,ale já je sem nemůžu pustit" řekla sestra která vešla dovnitř. Tak jsem tedy vyšel na chodbu a hned se ke mě všichni seběhli. Jediný kdo tu nebyl byl můj druhý bratr,Cala a rodiče. „Co jí je?" zeptala se Vo. „Teď spí,ale doktoři neví proč omdlela." řekl jsem. Vo mě objala. „Lidi jeďte domů tady to nemá cenu" řekl jsem. Oni kývli. „Vo tobě potřebuju ještě něco řict" řekl jsem. „Jeďte domů,já se potom se projdu domů pěšky" řekla a ostatní odešli. „Copak si chtěl?" zeptala se. „Já nevím jak ti to říct Sis" řekl jsem. „Lukey mě se nemusíš bát nic říct" řekla a objala mě. „Lila čeká dvojčata" řekl jsem. „Cože?" ozvala se a stále tam s otevřenou pusou. „Má přece mít jen jedno dítě" pokračovala. „Já vím,ale doktor mi teď řekl že čeká dvojčata" řekl jsem. „Bojím se reakce Cala" dodal jsem. „Neboj,toho si kdyžkat podám já" usmála se. „Děkuju" řekl jsem. „Bude z tebe dvojnásobný táťka" řekla a objala mě. „Vo seš vlastně druhá kdo to ví,Lí to neví" řekl jsem. „To je divný" zasmála se. „Já vím." řekl jsem. „Tak jde za ní?" zeptal jsem se. „Jo" usmála se Vo.

„Lukey,Vo" ozvalo se když jsme otevřeli dveře. Každý jsme si k ní sedli z jedné strany. „Lásko jak ti je?" zeptal jsem se. „I celkem dobře,je dítě v pořádku?" zeptala se. „No víš.." řekl jsem. „Co se stalo?" zeptala se vyděšeně. „Nic..no jen čekáš děti dvě" řekl jsem. „Cože?" zeptala se vyděšeně. „Zvládneme to jako jedna big family" řekla Vo. „Když myslíte..ale já budu strašně tlustá" řekla vyděšeně. „Liliano to ti jde jen o to že budeš tlustá" zasmála se Vo. „Víš jak budu vypadat?" zeptala se. „Pro mě budeš vždy krásná" řekl jsem. „Budu vypadat jak bečka" řekla.

Lila:

Probudila jsem se v nemocnici..zase. Sakra co se stalo. Nojoo vlastně jsem se pohádala s Hoodem a pak si pamatuju jen tmu. Teď se,ale spíš bojím o dítě. Co když se něco stalo. V ruce mám zapíchlou kanylu...zase. Jak já jí nenávidím. Otevřou se dveře. Do pokoje vejde Vo s Lukem. Začneme si povídat. Pak se zeptám jestli je dítě v pořádku a dozvím se že čekám dvojčata. Ou shit. Jak se asi zvládnu starat o dvě děti. A vlastně je tu další problém. Potřebuju osobu které bude děti svěřené do péče když já nejsem plnoletá. „Lukey tvoje máma je strašně hodná že jo?" zeptala jsem se. „Nejhodnější" usmál se Luke. „Zlatíčka nemáte můj mobil?" zeptala jsem se. Vo mi ho podala. Vytočila jsem číslo Liz a domluvila jsem se s ní že příjde. „Mám vás moc ráda zlatíčka,ale měli by jste jít domů,zejtra přijdte,teď za mnou jde Liz" řekla jsem. Vo mě objala na rozloučenou a Luke taky ale ten k tomu přidal ještě pusu.

Když odešli pochvilce přišla Liz. „Co jste tam ve vile dělali?" zeptala se vyděšeně. „Jen menší neschody" usmála jsem se. „A jseš v pořádku zlatíčko?" zeptala se. „Ano,ale musím ti něco říct" odpověděla jsem. „A co?" zeptala se. „Čekám dovojčata" řekla jsem. Její reakci bych fakt nečekala. „Já budu dvojnásobná babča" řekla se slzami v očích. „Liz můžu tě o něco poprosit?" zeptala jsem se. „Až se dvojčata narodí,tak já nebudu ještě ani zdaleka plnoletá a i když už Luke je tak by nám mohli děti odebrat" řekla jsem a tekly mi slzy. „Pokračuj" řekla. „Nemohla by si si je vzít do péče?" zeptala jsem se. „Já by jsem se o ně starala všechno,ty by si byla pouze právoplatný zákoný zástupce dokud mi nebude osmnáct" dodala jsem. „Samozřejmě" řekla a já jí radostně objala. „Děkuju ti Liz" usmála jsem se. „Nemáš zač Zlatíčko" řekla Liz. „Já jim půjdu do vily udělat večeři,zvládneš to tu?" zeptala se. „Jasně Liz,pozdravuj je." řekla jsem. Liz mě naposledy objala a odešla. Tak jsem zůstala sama. Po nějaké době přišel doktor. „Jak vám je slečno?" zeptal se. „Je mi skvěle" usmála jsem se. „To jsem rád" řekl a dal mi nějakou novou kapačku. „Kdy budu moc domů?" zeptala jsem se. „No pár dní si vás tu budeme muset nechat určitě,nevíme co způsobilo to že jste omdlela" řekl. „Já to tu nevydržím,já nemocnice nenávidím." řekla jsem. „Budete muset" řekl doktor. „Nevydržím" řekla jsem uraženě. „Jestli nechcete přijít o dvojčátka tak tu zustanete" řekl a odešel. Vzala jsem mobil a zavolala Vo. „Stalo se něco?" ozvlala se do mobilu. „Vo já tu budu muset nějakou dobu být,já to tu nevydržím" rozbrečela jsem se jí do mobilu. „Zlato to zvládneš,když nás k tobě pustí,tak tam budem dokud nás zase nevyhodí,slibuju" řekla. „Děkuju Vo" řekla jsem. Ještě chvíli jsme si povídali a potom jssm hovor ukončila.

Luke:

Když jsem se s Lí rozloučil a s Vo jsme šli domů,přemýšlele jsem o tom proč chtěla mluvit s mou mámou. Byl jsem z toho dost na prášky. Vo to poznala tak se zastavila a objala mě. „Lukey ať se děje cokoliv bude to v pořádku,Lí je v pořádku nebuď smutý" řekla mi. „Vo děkuju ti za vše" řekl jsem. „Jo a Hemmo vím že máš chuť zabít Hooda,ale prosím tě neděle to,nám všem už se omluvil." řekla. „Stějně mám pořád chuť ho zabít" zasmál jsem se. „Dneska už žádné hádky,dobře?" zeptala se. „Když to říkáš ty Irwin" řekl. „Hale Hemmo já nejsem Irwin" zasmála se. „Brzo budeš" usmál jsem se na ní. „Co ty víš?" zeptala se. „Já to vím,protože mému kámošovi neublížíš,a protože bez něj neumíš žít" zasmál jsem se „Hemmo" spražila mě pohledem. „Hale dneska buďte potichu jo?" pokračoval jsem v provokaci. „Jak to myslíš?" zeptala se. „No víš,stěny jsou tenké,a ja jsem sám,tak abych vám nemusel závidět" řekl jsem. Ona zrudla jak rajče. „To jsme tak slyšet?" zeptala se. „Jo s  Lí se vždy smějeme jak jeblý" řekl jsem. „Tak to si ještě s někým vyřídím" řekla naštvaně. A já se musel smát jak blbec. Došli jsme domů a otevřeli dveře. Hned se na nás všichni seběhli. "Jak jí je?" "Probrala se?" ptali se jeden přes druhého.tak jsme jim zodpověděli všechny dotazy. Potom Vo zazvonil mobil. Koukla se na něj a řekla že je to Lila. Odběhla někam nahoru,a mi ostatní zůstalli jako opaření na gaučí v obýváku. Seděl jsem a zase přemýšlel. Já se o ní tak strašně bojím. Ted zrovna přemýšlím jestli to mám říct ostatním,že Lila čeká dvojčata. Když v tom zazvoní zvonek. „Jdu otevřít dveře" křiknu na ostatní.

Další díl je zde.') jak se vám líbí?:) Věnovaný je adeVo146 bude líp zlato♥ Jinak děkuju všem za přečtení:).