5SOS and my life

Zlé sny..

Lila:
Vezli mě autem. Někam do neznáma. I když vím. Bylo to do blázince. Nika na mě koukala velice nadějeplně. Pokusila jsem se o úsměv i když mi bylo nehorázně smutno. To ona mě obědnala k tomu doktoru co mě zavře do blázince. Copak jsem blázen? Ne rozhodně ne. Nejsem blázen. To přece ne.z Zastavili jsem před nemocnicí. Nika se na mě usmála a potom vystoupila. Já šla za ní. 
Dovedla mě k nějaké ordinaci a někam zmizela. „Dobry den slečno,jak vám je?" zeptal se mě nějaký doktor. ,,Skvěle"  zamumlala jsem. ,,Slečno jste strašně hubená" řekl ten doktor. 

Pak už jsem jenom cítila jak mě někam táhnou a ocitla jsem se mezi čtyřma stěnama. byla tady jenom postel a čtyři bíle stěny. Všechno bylo tak ponuré a nehezké. Všechno působilo strašně studeným dojmem. Rozeběhla jsem se ke dveřím a začala do nich mlátit. Z očí mi bez varování tekly slzy. Přišel ke mě nějaký muž v bílem plášti. ,,Slečno musíte se uklidnit" řekl mi. ,,Já se neuklidním..sakra" začala jsem řvát. Přiběhli další chlápci. ucítila jsem pichlavou bolest. Pak jsem se cítila jako bych létala. Ty chlápci mě položili na postel. Ležela jsem na posteli a bylo mi uplně všechno jedno. Asi jsem usla a zdál se mi opravdu divný sen. „Já nejsem blázen Luku prosím věř mi!” ječela jsem na něj, ale on mě ignoroval. „Jsi blázen Lí a já tě nechci už nikdy vidět. Byla chyba tě odvést z blázince. Patříš tam. Sophi a Thomas si zaslouží opravdovou mámu a né takového psychopata jako jsi ty.” řekl mi s kamenou tváří. „Jo ahaa tak psychopata?! jsem se mu do obličeje a on jen kroutil hlavou. „Za to ty jsi skutečná Matka Tereza. Už ani nepočítám to kolikrát si mě podvedl a já ti vždy odpustila tak to zkus jednou TY!” ječela jsem a práskla dveřma. Sešla jsem do kuchyně a koutkem oka viděla jak v obýváku sedí ti šťastní. Těhotná Vo s Ashem. Regi a Cal, Nika a Shawn a Foxi s Mikem. Z těch jejich šťastných tváří se mi dělalo zle. Chtěla jsem si udělat kafe a zapomenout na to, že mě má Luke za blázna. Otevřela jsem poslední šuplík ve skříni a k mému údivu tam byla pistole (jo normálně máme doma pistole) ani nevím kde se to ve mě vzalo, ale popadla jsem ji a s nataženou rukou šla do obýváku. Všechny tváře spočinuly na mě a na mé natažené ruce, která svírala ten onen nastroj mé pomsty. Pomsty za to, že osoba, kterou nadevše miluju mě odkopla jak prašivého psa. Budou pikat všichni. Je mi to jedno. Namířila jsem na Cala. Nevím proč, ale prostě jsem chtěla, aby to měl za sebou jako první. Zmáčkla jsem spoušť a pocítila obrovský pocit úlevy. Zabila jsem člověka, ale ulevilo se mi. Postupně jsem pozabíjela všechny a vydala se nahoru za Lukem.
... Otevřela jsem dveře do jeho pokoje a on jen zvedl hlavu ze svých dlaní. „Všichni jsou mrtví. Jsi na řadě.” řekla jsem s klidným hlasem a natáhla k němu ruku. Jen na mě vykulil oči a já se pousmála. Pomalu jsem mačkala spoušť a to poslední, co jsem od něj slyšela bylo tlumené, skoro neslyšitelné „Ty nejsi blázen Lí.” a pak bylo po všem. Zbraň jsem pohodila směrem k němu a sešla dolu. Naposledy jsem se koukla do tváří svých přátel a odešla vstříc novému životu...
Se zrychleným dechem jsem se probudila a začala brečet. To byl vážně divný sen. Já je všechny zabila? To bych přece nikdy neudělala. Udělalo se mi uplně strašně špatně. Zavrta jsem se do naškrobené dezinfekcí smradlevé přikrývky.
Luke:

Regi: Zníčil si jí. Nejí,nepije nestará se o děti..Jen pořád říka že jí nemiluješ 

Řekla Regi já zamumlal něco nesrozumitelného a zdrhnul jsem z pokoje. Já jí zníčil. Kvůli mě jí chtějí zavřít do blázince. Co jsem sakra provedl. Já jí miluju ale neumím se k ní chovat. Pořád v ruce mnu ten prstýnek co po mě hodila. Sakra jak jí ten mám říct že jí miluju a že miluju i naše děti..

Musím jí tam odsud dostat. Já jí tam dostal,tak jí tam odsud musím i dostat.. Naštěstí se vracíme domů. Bude strašne setkat se se všema těma holkama,které ví že je to kvůli mě. Bude to něco strašného,ale mužu si za to sám. Já jsem to všechno posral. 
„Kluci musíme okamžitě domů" zařval jsem.
V noci se mi zdál divný sen.: Já nejsem blázen Luku prosím věř mi!” ječela na mě Lí ale já jí ignoroval. „Jsi blázen Lí a já tě nechci už nikdy vidět. Byla chyba tě odvést z blázince. Patříš tam. Sophi a Thomas si zaslouží opravdovou mámu a né takového psychopata jako jsi ty.” řekl jsem jí s kamenou tváří. „Jo ahaa tak psychopata?!” smála se mi do obličeje a já jen kroutil hlavou. „Za to ty jsi skutečná Matka Tereza. Už ani nepočítám to kolikrát si mě podvedl a já ti vždy odpustila tak to zkus jednou TY!” ječela na mě a práskla dveřma. Sešla do kuchyně a koutkem oka viděla jak v obýváku sedí ti šťastní. Těhotná Vo s Ashem. Regi a Cal, Nika a Shawn a Foxi s Mikem. Z těch jejich šťastných tváří se jí dělalo zle. Chtěla  si udělat kafe a zapomenout na to, že jí mám  za blázna. Otevřela  poslední šuplík ve skříni a k jejímu údivu tam byla pistole (jo normálně máme doma pistole) ani nevím kde se to v ní vzalo, ale popadla  ji a s nataženou rukou šla do obýváku. Všechny tváře spočinuly na ní a na její natažené ruce, která svírala ten onen nastroj její pomsty. Pomsty za to, že osoba, kterou nadevše miluje jí odkopla jak prašivého psa. Budou pikat všichni. Je ji to jedno. Namířila  na Cala. Nevím proč, ale prostě chtěla, aby to měl za sebou jako první. Zmáčkla  spoušť a pocítila obrovský pocit úlevy. Zabila člověka, ale ulevilo se jí. Postupně pozabíjela všechny a vydala se nahoru za mnou
... Otevřela dveře do našeho pokoje a já jen zvedl hlavu ze svých dlaní. „Všichni jsou mrtví. Jsi na řadě.” řekla  s klidným hlasem a natáhla k mě ruku. Jen jsem na ní vykulil oči a on se pousmála. Pomalu  mačkala spoušť a to poslední, co slyšela bylo tlumené, skoro neslyšitelné „Ty nejsi blázen Lí.” a pak bylo po všem. Zbraň pohodila směrem k němu a sešla dolu. Naposledy  se koukla do tváří svých přátel a odešla vstříc novému životu...

S divným trhavým dechem jsem se probudil. Celý jsem se třásl. Co to sakra bylo za sen? Smutné je že ten sen mě no jak bych to řekl probudil k zjištění jak moc špatně se chovám. Zítra nebo už vlastně dneska jelikož je  3:30 se vracíme do Sydney a já jí dostanu z blázince. Vím že to bude dlouhá cesta,ale já to nevzdám.

Regi:
Odvezli jí. Opravdu jí tam odvezli. Nechápu to. Prostě ne. Její kamarádka jí dobrovolně odvezla do blázince. Udělala z ní blázna. Z naší Lí udělali blázna. Dětem vzali mamku. S touhle myšlenkou jsem se přemýstila do pokojíku za dětma. Sedla jsem si k postýlce jak vždycky sedávala Lí. Začala jsem brečet. Mojí kamarádku zavřeli do blázince a zbili tu po ní děti. Dvě její úžasné děti.
Dětem jsem dala chrastítka. Je úžasné že už je dokáží udržet. Strašně rychle to vše uteklo. Sophi už na bříšku i zvedá hlavičku. Já vím že té malé osůbce chybí rodiče. Teď už tady nemá ani jednoho. Já už takhe sedím několik hodin u postýlky a pozoruju je. Chci,aby měli,alespoň nějakou společnost.
„Regi?" probudí mě ze zamyšlení Nika. „Co chceš?" štěkla jsem po ní. „Oni jí tam uzdraví a pak se nám vrátí" řekla Nika. „Ty děti potřebujou mámu,mámu ne žádnou náhradu,TY si jim mámu vzala" řvala jse na ní. „Sakra Regino,uklidni se,ty víš že ona v pořádku není" křičela na mě prozměnu ona. „Neřikej mi Regino ty Nikoleto!" řvala jsem na ní. „Tak se sklidni" řekla mi. „Nesklidním a na tohle nemám nervy" řekla jsem a utekla jsem do ložnice ve které mi tak moc chyběl Cal. Snad už se mi vrátí já ho potřebuju. On je moje opora. Doufám že se už brzo vrátí.

S dětma jsem byla skoro celý den. Řekla bych že jim začínají růst zoubky. Sophi neustále brečí. Já už jsem ze všeho unavená. Za celý den jsem se vůbec neviděla s holkama. Měla bych najít Vo. Celkem se o ní bojím. Přece jenom je to naše budoucí mamča. S Nikou se ted zřejmě nebavíme,takže tu neřeším. Foxi ta každý den vždy někam zmizí takže tu taky nějak moc neřeším. Někdo zaklepal na dveře. ,,Dále." zamumlala jsem. Do pokoje vešla Saše neboli Lexi. ,,Proč brečíš Lexi" zeptala jsem se. ,,Chybí mi pořád hodně rodiče" řekla. ,,Pojď ke mě" řekla jsem. Ona si ke mě sedla a já jí objala. ,,Bude to dobré uvidíš" řekla jsem jí. ,,Nebude" zamumlala. ,,Já a i holky tu pro tebe budeme pořád." řekla jsem. ,,Děkuju" usmála se. ,,To nestojí za řeč." řekla jsem. ,,Ty si se od nich vůbec nehla." řekla mi. ,,Nehla no,vzali jim mámu." řekla jsem naštvaně ,,Ona se vrátí." řekla Lexi. ,,Snad" řekla jsem. Lexi odešla a já se vrátila k přemýšlení kde kdo je. Ann ta je zřejmě u sebe v pokoji. Za tou bych mohla jít.

Vyšla jsem z pokoje a šla do pokoje Ann. ,,Ann?" zeptala jsem se. ,,Regi,pojď dál." řekla. „Jak jde život?" zeptala jsem se. „Blbě" řekla. „Mě ještě hůř" řekla jsem. „Brácha se vrací." řekla. „Vážně?" zeptala jsem se s nadějí v hlase. „Vážně" usmála se.

Milý a vážení toto je díl číslo 88 což znamená že už nám zbývá pouze 12 dílů:/
Takže názor na díl? Strašně mě zajímají vaše názory. Jaký názor máte na to že se Lukovi a Lí zdál stejný sen? Názor na Luka? A na všechny?
Děkuju za nějkrásnější komentáře♥

Omlouvám se že díl nebyl včera,ale nestihla jsem to. Měla jsem sraz s Vo a Regi♥ Od včerejška znám konečně Teflonku osobně♥
Regi je ten nějvětší optimista,kterého znám. Ona z každé zlé věci udělá něco dobrého♥ Hlavně kvůli ní jsem začala věřit.:) Já vím že vás to nezajímá:D tak čao♥
Tak zase někdy:)