5SOS and my life

Long way home

Zítra odjíždíme na tour. Těším se ale zároveň se i bojí. Nikdy jsem neletěla letadlem mám z toho strach. Luke říká že vše bude v pohodě. Já mu věřím. Od té doby co mi řekl děvko jsem nějaká vyhaslá. Luka miluju miluju ho nejvíc na světě. Vím že pouze žárlil,ale já od té doby dost přemýšlí. Pak občas brečím. Ale hlavně moc nejím. Za den sním třeba pouze mandarinku. Vím že je to asi špatně. Ale hlad nemám,a hlavně podle fanynek jsem tlustá. Takže mi to neuškodí. „Ahoj Lásko" řekne Luke dá mi pusu a veme mě do náruče. „Ahoj Tučňáčku,těším se na zítřek" řeknu. „Lil nezhubla si nějak?" ptá se Luke. „Ne proč?" „Nějak se mi nezdáš" řekne Luke „Ale notak TuLu"řeknu. Strašně ho štve když mu říkám TuLu. Je to TUčňák a LUke. „Přestaň TuLi" řekne. Takhle se navzájem provokujem. „Jdu spát Hemmo" řeknu.

Usnu rychle. Zítra vstáváme ve 3 ráno aby jsme stihli letadlo. Ráno se probouzím vedle Luka který spí. „Pizza" zařvu. „Kde? Kde? Chci salámovou" křikne Luke. „Ty magore" řeknu a flaknu ho polštářem. Rychle se obleču a namaluju. Když přijdu všichni jsou už v jídelně a přecpávaj se. Ja si vezmu jablko a odcházím zpátky nahoru. Pak se seběhne všechno rychle. Zachvíli už sedíme v limuzíně která nás veze na letiště. My s holkama stále nevíme kde je první zastávkla kluku. Dozvíme se to až na letišti. Na letišti vystoupíme. „Už letíme Říme" zařvou kluci naráz. Řím ouuu. Obejmu Luka a vlepím mu pusu. „Děkuju" zašeptám. Zachvilku už sedíme v letadle. Takovej luxus jsem ještě nezažila. Sedím vedle Luka který mě stále drží za ruku. Naproti nam sedí Ash s Vo a přes uličku Cal s El a Mikey s Lisou. Lukovu ruku pevně stisknu. Celkem se bojím. Luke mi dá pusu na tvář a řekne: „Neboj lásko jsem tu s tebou" usměju se na něj. Všichni se pak po chvilce začnou zase cpát. Normálně bych se cpala asi s nima ale tentokrát si beru pouze další jablko.

Po nějakých hodinách a hodinách přemějšlení. Jsme konečně vystoupili. Na letišti byla spousta fanynek. Nějak jsme se kolem nich prorvali. Kluci se pár podepsali. A pak jseme nasedli do známeho tour busu. To je luxus řekla jsem si. Pak jsem se šli projít. „Pizza" zařvali kluci naráz. A rozeběhli se k místu kde uviděli pizzerku jak málý děti. S holkama jsme se na sebe podívali. A vidali se za nima. Klici už obědnávali. Obrovskou salámovou. Ale takovou tu fakt velkou. Že jí ani nesníme. Usedli jsme k velkému stolu. Zachvilku nám tu obr hrůzu přinesli. Všichni se na ní vrhli. Já jsem si kousek odloupla a začala pomalu žvýkat. Neměla jsem hlad. Pak jsem si odloupla ještě kousek ale tím jsem skončila. „Lásko děje se něco?" zeptal se Luke. „Ne co by se dělo?" „Vůbec nejíš" řekl. „Ale jím" odpovím „Lilo ty nejsi v pohodě,poslední dobou vůbec nejíš,za posledních par dní jsem tě viděl jíst jenom mandarinku nebo jablko" řekne. „Ježiš Hemmings nech mě" řeknu. To už si naší hádky všimli i ostatní. „Lilo Luke má pravdu" řekne Mikey.„ Povině tu pizzu sežereš nebo odlítám zpátky!!!" vykřikne Vo Naštvaně vyběhnu z restaurace. A začnu brečet. Luke a všichni maj pravdu. Já nejím,ale přece nejsem anorektička. Já jíst mohu. Jenom prostě nemám hlad. Brečím a brečí. Sedam si na lavičku. Zachvilku přicházi Luke. Zvednu se a padám mu do náruče. „Luke promin,prosím promin" „Lilo lásko co se děje?" zepta se. Tak mu vyklopím všechno o těch fanynkách,jak mi říkali že jsem tlustá,vyklopím mu i to jak se bojím že ho ztratím,a jak se moc bojím že jsem pro něj jenom děvka. „A promin za tohle' řekla jsem a strhla si obvaz. Bylo tam pár dalších novejch ranek. „Lilo lásko promiň,promiň za vše" řekne Luke. Usměju  se na něj se slzama v očích. „Lilo my se teď společně vrátíme do restaurace a ty sníš alespoň kousek pizzy ok?' zeptá se Luke „Pokusím se" odpovím mu. A společně se vracíme dovnitř. Usedam na místo kde jsem seděla před tím. Všichni se na mě usmějou. Ja na ně taky. A beru si kousek pizzy. Pokusím se ukousnout. Ale prostě nemůžu polknout. „Luke promiň já nemužu" pošeptám mu. On mě obejme a já začnu brečet. Přisedá si ke mě Vo a říká „Zlato to bude dobrý dnešek si užijem,podává mi nějaké ovoce,na sněz toto,pak třeba zvládneš i tu pizzu." řekne a ja jí obejmu. „Děkuju" pošeptám. Sním to ovoce. Nikdy jsem to nejedla chutná to fantasticky. Všichni se smějou že jím alespoň něco. Poté vycházíme z restaurace.Mám je všechny tak ráda. S Lukem se držíme za ruku. A já mu poprvé od toho zlého dne. Doopravdy věřim. „Zlati mi tě z toho dostanem" říká Luke „Děkuju" pošeptám. Zbytek dne se jen tak procházíme. Smějeme se. Je mi nějak nevolno. Je to asi tím že pořádně nejím..