The little sister /avengers ff/ (probíhá korekce)

PROČ?JAK?KDY?

,,Veličenstvo." uklonila jsem se.

,,Chtěla by jsi znát odpovědi?" zeptal se mě povýšeně.

,,Ano prosím." odpověděla jsem poddajně.

,,Můj otec měl mladší sestru, ta se ale odmítala stát po něm královnou Asgardu, protože se zamilovala do midgarďana a po té se za ním odstěhovala, kde žila jako ty. Měla ale pořád schopnosti, vzduch trocha telepatie a elektřina." vysvětloval, ,,Narodila se jim dcera a syn. Její schopnosti se ale přenesly pouze na dceru, a tak to šlo dál a dál až k tobě. Schopnosti měla i tvoje matka, nestihla ti to ale říct ani naučit, protože zemřela když si byla ještě malá." 

Zalapala jsem po dechu. Začalo se mi hrozně stýskat po mámě. Už od malinka jsem ji měla vždycky raději než tátu. V mých 6 letech se jim ale stala na nehoda, kde oba zemřeli.

,,Takže už to v rodině po generace?" ptala jsem se.

,,Ano skoro 3000 let." odpověděl Ódin, ,,Je tu ale ještě jedna věc. Můj otec porazil kdysi temné elfy, kteří měli v moci Aether, ten jsme jim ale vzali, protože pomocí něj chtěli celý vesmír uvalit do tmy. Můj otec ho dal svojí sestře aby ho ukryla. Ona ho schovala do své dcery a takto se to dědilo. Vždycky když se narodila dcera tak hned po porodu do ní byl vložen Aether. U tvé matky to ale bylo jinak, nedala ti ho hned po porodu a původně ti ho ani dát nechtěla, protože chtěla aby jsi jako první žila normální život. Tvoje matka ho ale po smrti neměla. Chceme zjistit jestli ho nemáš ty a nedala ti ho později, jestli ti ho nedala musíme ho najít, aby nebyl v nesprávných rukou." dopověděl Ódin.

,,Počkat. Zjednodušíme to. Nějaká moje prapraprapraprapra babička byla sestrou vašeho otce a rozhodla se přestěhovat na Zemi a její schopnosti se dědily z matky na dceru. A dcery byly strážkyněmi Aetheru alias kamenu reality jestli se nepletu. Moje máma mi ho ale nedala, ani se  u ní po nehodě nenašel, takže je tady možnost, že ho mám já, ale i že je v nesprávných rukou." přednesla jsem svoji verzi.

,,Máte pravdu." přikyvoval Všeotec. 

,,Jak zjistím, že ten kámen v sobě mám?" ptala jsem se.

,,Pojď za mnou." pobídl mě Loki.

Rozešla jsem se za ním. Opět jsme bloudili chodbami. Vešli jsme do místnosti, kde uprostřed leželo lehátko a okolo něj pobíhali doktoři.

,,Nevím, jestli se to k vám dostalo, ale mám panický strach z nemocnic a doktorů." zasekla jsem se ve dveřích.

Jediný koho jsem pustila k tělu byl Bruce.

,,Nikdo ti tady nic dělat nebude. Jen si lehni na lehátko a přejede tě sken." protočil očima Loki.

,,Fajn." zabrblala jsem a snažila si hrát na silnou, že strach vůbec nemám. 

Přitom jsem měla málem nasráno v kalhotách.

Opatrně jsem si lehla a zavřela křečovitě oči.

,,Neškleb se tak a uvolni se." usmál se Loki.

Otevřela jsem tedy zase oči a nechala sebou projet sken. Doktoři pobíhali, jako vosy okolo lízátka a zapisovali vše možné i nemožné. Loki se mírně zamračil. 

,,Co se děje?" lekla jsem se.

,,Nemáš ho." svraštil obočí.

Zalapala jsem po dechu. Teď ani nevíme, kdo ho má.

,,Ale kámen se dá přeci jen darovat ne?" ujišťovala jsem se.

,,Když člověk zemře, může si ho vzít kdokoliv pomocí schopností nebo rukavice." vysvětlil, ,,A rukavice je na Asgardu."