The little sister /avengers ff/ (probíhá korekce)

Nové zkušenosti

Už hodinu jsem ležela na posteli a nikoho k sobě nepouštěla. Cítila jsem se hrozně trapně. 

,,Lari? Prosím otevři." žadonil Bucky.

Protočila jsem oči a konečně mu otevřela.

,,Není to tak hrozný, chvíli si nás budou dobírat a pak je to přestane bavit." povzbudil mě.

,,No jo. Kdyby se tohle taky někomu stalo, smála bych se stejně." usoudila jsem.

,,Úsměv ti sluší víc." políbil mě.

Je divný jak mi tak rychle dokáže zvednout náladu. Společně jsme se rozešli do obýváku. 

,,Nechceš se jít ještě jednou osprchovat Sky?" popichoval mě Pietro. 

,,Já se dnes sprchovala. To že ty vidíš sprchu jednou za rok není můj problém." odbyla jsem ho.

Sedla jsem si na gauč. 

,,Prý že to bylo i předtím říkal Tony." přidala se do popichování Natasha.

,,Já se taky nepletu do tebe a Bruce." mrkla jsem na ni.

Trochu se zarazila, ale ihned pochopila, že toho má nechat. 

,,My vám to přejeme, sluší vám to spolu." podpořila nás Wanda.

Věnovala jsem jí děkovný pohled. 

,,Pane, volá vám ředitel Fury." přerušil nás Jarv.

,,Dej ho nahlas." přikázal Stark.

,,Jsem rád, že jste tady téměř všichni. Podle toho, co mi řekla Romanoff, hledáte jeden z kamenů nekonečna? Chci vás za hodinu na základně a vysvětlení." pronesl Fury.

,,Kdo všechno má jet?" zeptala jsem se já.

,,Vy, Parker, Romanoff, Stark, Maximoff Wanda." odpověděl a típl hovor.

,,Ještě tomuhle to budeme vysvětlovat." zabručela jsem.

,,Já mu to musela říct. Máme mu říkat všechno, co se děje." bránila se Nat.

,,Však v pohodě, ale spíš se bojím že to nepochopí." povzdychla jsem si, ,,Jdeme se nachystat."

--

,,Zase pozdě Starku?" neodpustil si Fury poznámku.

,,Vy nás někdy čekáte brzo?" vrátila jsem mu to. 

,,Vy mi spíše vysvětlete co jsou ty kameny nekonečna." vybídl mě. 

,,Je to šest kamenů času, prostoru, reality, síly, duše a mysli. Vznikly na začátku všeho. Jsou rozmístěné různě po vesmíru a když se všechny spojí dohromady, mají nesmírnou sílu. Zmizí půlka vesmíru doslova lusknutím prstu." vysvětlila jsem.

,,Parkerová, vím že ve vesmíru nejsme sami, ale tohle bych opravdu nečekal." zarazil se.

,,Ódinův otec měl sestru, která dostala na starost ohlídat a skrýt Aether, kámen reality, schovala ho do své dcery. Takto se to dědilo z matky na dceru po několik staletí i se schopnostmi, ale moje matka chtěla abych žila jako první normální život, proto mi ho nedala. U ní se ale při nehodě nenašel a já ho nemám. Musíme ho tedy najít." dovysvětlila jsem.

,,Je někde na zemi?" zeptal se.

,,To nevíme." povzdychla jsem si.

,,Takže může být klidně i na druhé straně vesmíru." podotkl.

Zakývala jsem hlavou na znamení souhlasu: ,,Musíme ho najít, kdyby se dostal do špatných rukou, byl by z toho průser."

,,Je to na vás. Já o tom nic nevím." s těmito slovy odešel.