The little sister /avengers ff/ (probíhá korekce)

Naštvaný Thor

Sedla jsem si k baru k Buckymu.

,,Nejsem jedinej, kdo to ví?" zeptal se.

,,Nevím, kdo všechno to ví." odpálkovala jsem ho a objednala si další colu.

,,Jdu spát." oznámila jsem mu.

,,Nejdeš." řekl rázně a chytil mě za ruku.

,,Ty mi nemáš, co rozkazovat." snažila jsem mu vysmeknout, ale marně. Měl větší sílu. Jak by ne.

,,Ještě se nesplnil účel téhle párty." šibalsky se usmál a táhl mě zase ke stolu.

,,Hele však jsme se jí ještě ani nepředstavili." vložil se do debaty Bucky. Všichni se na mě podívali.

,,Já vás znám. Vím jak se každý z vás jmenuje. Vím co se tady dělo. Mám bratra Spider-mana. Myslíte si, že mi to neřekl?" pousmála jsem se a sledovala reakce. Všichni se začali smát.

,,Hele Thore, kdo vlastně zvedne to kladivo?" změnil téma Rhodney.

,,Jen vyvolený. Jestli chceš, vyzkoušej." smál se Thor, protože věděl, že se mu zvednout Mjollnir nepovede. Nepovedlo se. Po něm to zkusili ještě Clint a Stark. Oba bez úspěchu.

,,Sky zkus to taky." pobídl mě Bucky. Snažil se, abych do party zapadla.

,,Proč to zkoušet, když ví, že se nepovede? My ženy nejsme tak tvrdohlavé." ozvala se Natasha dřív, než jsem stihla odpovědět.

,,Natasha má pravdu." přikyvovala jsem.

,,Zkus to sestřičko." začal mě pobízet i Peter.

,,Dobře, dobře." souhlasila jsem.

Dala jsem ruku na kladivo a s ladností ho zvedla. Vyděsilo mě to. Rychle jsem ho pustila. Bohužel na skleněný stůl. Thor se vymrštil do stoje.

,,To není možné. Je obyčejný člověk."

,,J-já nevím." vystrašeně jsem couvla. Thor vypadal naštvaně.

,,Jak se ti to mohl povést?" začal se ke mně naštvaně přibližovat.

,,Já o-opravdu nevím."

,,Thore to stačí. Vyřešíme to v klidu." ozval se Steve.

,,Jak se ti to povedlo?!" ignoroval ho Thor. Byl ode mě pár centimetrů a já byla přimáčknutá na barovém pultu.

,,JAK-" nedořekl to.

Dala jsem si ruce před obličej a vyrazila z nich nafialovělá vlna vzduchu, která Thora odhodila na druhý konec místnosti. Všichni se postavili a těkali mezi námi.

Nevěděla jsem co dělat, tak jsem zdrhla. Po cestě jsem srazila stěhováka a zeptala se, kde mám pokoj.

,,Druhé dveře nalevo." odpověděl stroze a já vlítla do svého nového pokoje.

,,Jarvisi, nikoho ke mě nepouštěj. Jen Buckyho." přikázala jsem mu. Slzy mi začali téct po tváři. Svalila jsem se na postel a brečela.

Vzbudilo mě lehké zatřepání.

,,Sky? Chci s tebou mluvit." promluvil na mě.

Bucky

,,Sky?" zkusil jsem jí znovu vzbudit. Musel jsem s ní mluvit mluvit tom, co se stalo na párty. Otočila se na mě s černými fleky pod očima. Proč se holky malujou? Obtisk jejího makeupu byl i na sněhově bílém polštáři, který už ale sněhový nebyl. Musel jsem se tomu usmát.

Koukala mi do očí a znovu v nich panoval strach. Převalila se na druhou stranu postele a stoupla si. Myslel jsem si, že má ve mě alespoň trochu důvěry. Teď už to tak nevypadalo.