The little sister /avengers ff/ (probíhá korekce)

Bez známek života

,,Co se trochu odreagovat a jít nakupovat?" napadlo Wandu, když jsme společně s Nat seděli v mém pokoji.

,,Víš, že se nechci odreagovat, ale najít ten kámen." připomněla jsem jí.

,,Vím, ale musíš si odpočinout," souhlasila Nat, ,,alespoň mentálně."

,,Až najdu ten kámen, někam zajdeme." navrhla jsem.

Z jejich pohledů byl ale vidět jasný protest.

,,Vezmeme Tonymu kreditku." nabádala Wanda.

,,Ne a konec diskuze. Jdu cvičit." utla jsem naši menší hádku a nechala je v pokoji.

Ve své skříňce u tělocvičny jsem měla luk a nějaké zbraně. Popadla jsem všechno, co moje ruce unesly a hodila na podlahu tělocvičny. Zašla jsem si ještě pro toulec se šípy. Natáhla jsem tětivu a zamířila cíl. Přímý střed. Vítězně jsem se usmála a vytáhla další. 

--

,,Zase trénuješ Lari?" ozvalo se ode dveří.

,,A co mám dělat? Všechny možnosti jsme vyzkoušeli, teď musíme počkat na Thora." řekla jsem s pohledem upřeným na terč obsypaný noži.

,,Musíš si dát pauzu. Trénuješ už přes týden v kuse. Každý den skoro 12 hodin." namítal.

,,Bucky, víš že nepolevím, tak mě nepřemlouvej." otočila jsem se konečně k němu.

,,Skoro ani nespíš!" namítal dál.

,,Spím s tebou, to ti nestačí?" ušklíbla jsem se.

Jemu to ale vtipné nepřišlo: ,,Víš jak jsem to myslel." 

Protočila jsem očima a přešla k terči, abych z něj vytáhla nože.

,,Děláš mi starosti." povzdechl si.

,,Když jsem pro tebe přítěž, tak mě nech!" rozkřičela jsem se.

Nálady se mi měnily jako na běžícím páse.

,,Neřvi zase po mně!" napjal se.

,,Ty víš, že to tak nemyslím, ale nech mě trénovat a nekecej mi do mých rozhodnutí. Nešla jsem do vztahu, abych měla za prdelí chůvu." vyčetla jsem mu a naštvaně házela noži po terči. 

Slyšela jsem naštvané vzdalující se kroky. Poslední dobou jsme se hádali kvůli hovadinám docela často. Jen jsem si povzdechla a trénovala dál. 

,,Slečno jste tady už tři hodiny. Měla by jste si odpočinout." promluvil Jarv.

,,Jestli mi do toho budeš kecat i ty, tak ti dám takovej výboj, že už tě ani Tony nespraví." pohrozila jsem mu.

Nastalo ticho. Chytrej program, že to pochopil. Hodila jsem posledním nožem. Před očima se mi začaly dělat černé mžitky a všechno se okolo propadlo do tmy....

Bucky

Nasupeně jsem odkráčel pryč z tělocvičny. Zase po mně bezdůvodně vyjela. Ona vyjížděla poslední dobou o všech. S nikým se nebavila o ničem jiném krom kamenů. Slova přestávka, odpočinek a oddech jakoby pro ni byla zakázaná. Několikrát denně si stěžovala na namožené svaly, ale ani to ji nezastavilo. Chovala se, jakoby byla na baterky, které ji ale začali docházet. Všichni jsme to na ní poznali. Černé kruhy pod očima, oči téměř bez emocí. Jediné, kdy to byla zase ta stará Skylar, bylo večer v posteli. Tu jsem ale viděl jen já. Občas se v noci odplížila na Peterem na jejich půlnoční dýchanek, nebo aby šla vzbudit Steva na běh. To byl její život za poslední týden. 

,,Povedlo se, aby si odpočala?" přerušil mě Loki z myšlenek.

,,Hádej, máš tři pokusy." zavtipkoval jsem.

,,Dá si ta holka vůbec říct?" povzdechl si.

,,Je tvrdohlavá jako poleno." vyvrátil jeho naději Peter.

,,Ani May by jí nepomohla?" napadlo mě.

,,Vážně si myslíš, že dostat ji z NY a z tělocvičny bude možné?" nazvedl obočí.

Zakroutil jsem nesouhlasně hlavou. 

,,Ani na nákupy nechtěla jít." přidala se Wanda.

,,,Zkusím s ní promluvit i já." nabídl se Pietro.

Všichni jsme ale věděli, že to bude houby platný. Ona si prostě říct nedá. 

Pietro

Odhodlaně jsem se rozešel do tělocvičny. Choval jsem v sobě naději, že by se jí mohlo konečně rozsvítit. Za posledních několik dní jsem ji skoro nevídal. Jen občas na chodbě a na poradách, ale i z těch se vždycky vypařila trénovat a nikoho k sobě nepouštěla. Už přes sklo jsem viděl její bezvládné tělo ležet na zemi. V mžiku jsem byl u ní. 

,,Sky? Prober se!" klepal jsem s ní.

Její hrudník se nezvedal. Nedýchala. Tep taky žádný. Nevěděl jsem jak dlouho tady leží bez známek života, ale ani na vteřinu jsem neváhal a běžel zpět k ostatním.

,,Bruci?" vpadl jsem do obýváku, ,,Nedýchá."

Banner se rozběhl na ošetřovnu a já chvátal za ním. Položil jsem ji opatrně na lehátko a nechal Bruce dělat svoji práci. 

,,Co se stalo?" přiřítil se z výtahu Bucky.

,,Našel jsem ji v tělocvičně bez známek života." zašeptal jsem.

On mě ale dost dobře slyšel. Natáhl ruku a udělal díru do nejbližší stěny. 

,,Neničte mi to tady!" křikl Bruce.

,,Jak je na tom?" ignoroval jsem jeho připomínku.

,,Je živá. Nahodili jsme ji zpátky, ale neměla by se tak přetěžovat." uklidnil nás.

Bucky si naštvaně sedl na židli, div pod ním nekřupla. Začal si nervózně mnout rukama obličej. 

,,Bude ale v pohodě. Za pár hodin se probere." uklidňoval dál.

,,Vidíš, teď pojď za ostatníma." pobídl jsem Buckyho.

Žádná odezva ale od něj nepřišla. Přátelsky jsem ho poplácal po rameni a odešel. Chtěl být sám a já to respektoval. Taky kdyby mi holka takhle zkolabovala, neskákal bych z toho nadšením. 

--------------------------

Slíbená kapitola je tady<3

Uvědomí si konečně Sky, že se chová jako magor?

Kdy přijdou na to, kde kámen je, jestli na to vůbec přijdou?

Jinak mám předepsanou už jen jednu kapitolu, což je průšvih, protože ji ještě nemám hotovou a má to být kapitola s cca 2000 slovy. Buď vyjde zítra, nebo pozítří, protože nevím, jestli to stihnu...Dopředu se omlouvám, ale mám před příjmačkami a ve škole to taky není procházka růžovou zahradou...

HROZNĚ MOC DĚKUJU ZA VŠECHNY VOTES, PŘEČTENÍ A KOMENTÁŘE<3 KOMENTUJTE COKOLIV, KDYKOLIV, HROZNĚ RÁDA SI VŠECHNO PŘEČTU<3
LOVE YOU THREE THOUSAND<3