Flightless Bird (český překlad)

Dějství I: Kapitola 6

Harry, minulost

Do třídy madame Lesauvage jsem přišel dříve, jako vždy. Čekala na mě s nůžkami. Rukama jsem si honem chránil vlasy.

Přistoupila ke mně s přísným výrazem a vzala mě za paži. Trhl jsem sebou, když jsem zaslechl svist nůžek. Bál jsem se otevřít oči a podívat se do zrcadla, ale když jsem se vážně podíval, viděl jsem, že mi neostříhala kudrliny. Odstřihla moje barevné pletené náramky přátelství. Tři náramky od tří jediných přátel, které jsem měl v Cheshire. Nosil jsem je roky. Byly mou součástí. Moje zápěstí bez nich bylo nahé.

„Moje náramky!" brečel jsem.

Byla chladná, ale nebyla úplně nesympatická. „Brzy začnou zkoušky na Sen noci svatojánské. S náramky nemůžeš tančit. Beuchaupovi by se to nelíbilo." Podala mi je zpět. „Stále si je můžeš nechat na památku. Přivaž si je k tašce."

Přikývl jsem a popotáhl. Když Louis a Liam vešli do studia, přivázal jsem je k batohu. Sklonil jsem hlavu, aby mě neviděli plakat.

„Hej, co se děje?" zeptal se Louis.

„Nic," řekl jsem a stiskl si ruku na zápěstí.

Louis věděl, že něco není v pořádku. Znal mě lépe než kdokoliv jiný. Po noci, kdy jsme sdíleli postel jsme spolu spali, ať už Zayn byl v pokoji či ne. Nemluvili jsme o tom, nebylo to potřeba. Snažili jsme se spát sami, ale jeden z nás vždy přišel k tomu druhému. Obvykle jsem to byl já a do rána jsme se objímali jako koaly. Nenáviděl jsem, že přes den nejsme stále spolu. Když jsme museli na prodloužený víkend odjet domů, museli nás rodiče fyzicky oddělovat z objetí na rozloučenou. Říkali, že jsme se k sobě moc připoutali, ale mně i Louisovi to bylo jedno.

Později odpoledne, když v Louisově patře nefungoval automat na sodu, mi Louis nabídl, že se mnou půjde o patro výš. Ale  zrovna psal svou esej a já ho nechtěl odvést od práce. Řekl jsem, že půjdu sám.

Odvážil jsem se jít o poschodí výš Jebsenova domu a v kapse jsem svíral nějaké drobné. Nevypadalo to tu jako patro kluků. Potuloval jsem se, dokud jsem nenašel automat na sodu. Měl jsem vědět, že jsem na špatném místě. Vše tu bylo čisté a vonící po šamponu.

Byl jsem v dívčím patře.

Rychle jsem si vzal Pepsi a běžel na schodiště, když z pokoje vyskočila Gigi.

„No no no, koho tu máme? Ztratil ses, malej?"

„Já jen –'' Než jsem to stihl vysvětlit, popadla mě za paži a zatáhla mě do svého pokoje.

Eleanor ležela na podlaze a na úkolu z matematiky si lakovala nehty. Při pohledu na můj vyděšený výraz zavýskala potěšením.

Dívky neztrácely čas. Gigi na mě natáhla zářivě modré tutu, zatímco El mi začala lakovat nehty. Bylo snašší se vzdát než bojovat. Kromě toho to nebylo tak špatné. Nemusel jsem se bát, že se budu chovat málo chlapsky, a taky měly vždy čokoládu.

„Nemůžu zůstat dlouho. Louis se bude divit, kde jsem."

„A co spolu máte?" řekla Eleanor lstivě.

„Nic!"

„No tak, víme, že je do tebe Louis zamilovaný." Zavrčela Gigi.

„Vážně?" řekl jsem příliš dychtivě.

„Ha!" vykřikla Eleanor. „Takže přiznáváš, že se něco děje."

Byla to past.

„Prosím, nic mu neříkejte," prosil jsem je.