Flightless Bird (český překlad)

Dějství III: Kapitola 28

Připoutejte se.

Louis, přítomnost

Alex žil sám na předměstí v Knightsbridge. Všechen majetek byl v jeho rodině po generace. Když otevřel dvojité dveře, ucítil jsem tíhu historie. Samotná vstupní hala obsahovala více umění a starožitného nábytku než muzeum. Sundal jsem si bundu a dal si dobrý pozor, abych nepřevrhl vázy dynastie Ming na obou stranách dveří.

Do salonu vedl zdobený turecký koberec. Bylo to vše, co jsem očekával, a ještě mnohem víc. Uprostřed místnosti se blyštil korálkový lustr jako supernova. Obložené stěny, pohovky, křesla a hedvábné taburetky byly všechny se slonovinovým a bronzovým lemováním. Skříňky a stolky byly z bohatě lakovaného dubu a střapcové závěsy byly těžké, sametové a nebesky modré. Nebyl zde centimetr místa, kde by nepanoval luxus.

Alex přešel ke skříňce s alkoholem. „Koňak?"

Tu noc už jsem neměl víc pít, ale řekl jsem ano.

Na každém povrchu stály sošky a zarámované fotografie tanečníků. Vypadaly jako náhrobky, malé hřbitovy vzpomínek. Měl jsem dojem, že jsem zahlédl Harryho fotku, ale byl to Hans. Měl na sobě černé punčochy a bílou kombinézu, stál v páté pozici s malou rukou na barre. Nebylo to pořízeno v RBS. Muselo to být ve studiu v Paříži, kde ho Alex soukromě trénoval. Rozhlédl jsem se a zjistil, že jsou tu desítky Hansových fotek: ve studiu, v kostýmech, na jevišti, v zákulisí. Nechyběly ani osobní fotky Alexe a Hanse na pláži na jihu Francie, v jeho domě v Paříži, jak se objímají na gala večeru...

Zapomněl jsem, jak blízcí si byli. Chudák Alex. „Je mi moc líto tvé ztráty," řekl jsem a objal ho. Cítil jsem se provinile. Celý večer jsem si stěžoval na rozchod s Harrym, zatímco Alex stále truchlil nad ztrátou svého nejdražšího žáka.

„Byl to šok." Posadil se na pohovku a oběma rukama držel sklenici s koňakem. „Oběšení. Strašný způsob smrti. Provaz mu nezlomil vaz, víš. Uškrtil se. Přemýšlím nad tím, jak dlouho to muselo trvat. V noci kvůli tomu nespím."

To bylo téměř to samé, co o Hansově sebevraždě řekl Harry. Zdálo se, že ani jeden se nedivil tomu, proč to udělal. Přemýšlel jsem.

„Když tu byl, udělal jsi pro něj tolik."

„Ano, i po smrti. Jeho rodiče mě požádali, abych pronesl smuteční řeč na jeho pohřbu." Alex váhavě přehodil jednu nohu přes druhou.

Pokračoval jsem v prohlížení si jeho vzpomínek. Bylo tam několik fotografií jeho manželky Iriny a Borise Polzina, se kterým tančil v baletu Pařížské opery. Také několika dalších studentů. Před Hansem mentoroval jednoho chlapce z RBS a další čtyři chlapce z École de Danse de l'Opéra. Gigi měla pravdu. Upřednostňoval kluky. Ale na tom nebylo nic neobvyklého, že? Alex byl mužský tanečník, pravděpodobně více soucítil s chlapci, protože se v nich viděl. Nezvyklé mi připadalo, že zde neměl ani jednu fotku Harryho.

Věděl, co hledám. Alex přešel ke knihovně a sundal malý stříbrný rámeček.

„Tady je malý ďábel. Vyfotil bych víc, ale Harry focení nenáviděl. Na tuhle se ani neusmál. Bylo to na naší cestě do Paříže."

Harry, kterého jsem si pamatoval, měl na fotkách vždy obrovský žabí úsměv.

Když jsem držel rámeček v rukou, oči se mi rozšířily. Byl dítě! Krémová pleť, buclaté tváře, našpulené růžové rty a nepoddajná brada pod hromadou divokých kadeří. Zdálo se nemožné, že byl kdy takhle mladý. Nemohl jsem na tu fotku přestat zírat.