Flightless Bird (český překlad)

Dějství III: Kapitola 19

Konečně nová kapitola!

Omlouvám se vím, že to trvalo, ale je to bída. Mám strašně málo času. Tak snad bude líp!

Užijte si tuto kapitolu.

Louis, přítomnost

Když jsem se probudil, myslel jsem si, že mi je zase patnáct. Harry vedle mě tvrdě spal, jeho kudrliny jsem měl v obličeji, končetiny měl kolem mě pevně ovinuté, jako by byl koala. Nemohl bych vstát, i kdybych chtěl. Nechtěl jsem. Mírně jsem se posunul a on mi zabořil nos do krku. Ve studiu bylo příjemně, ale leželi jsme u sebe pod dekou tak těsně, že naše těla hořela. Otočil jsem se k němu. Při tom vyrušení svraštil čelo a chytl mě ještě pevněji, oči zavřené, prsty svírající lem mého trička.

„Harry, probuď se," zašeptal jsem do jeho malého ucha ve tvaru skořápky. „Je ráno."

Otevřel oči a chvíli mu trvalo, než si vzpomněl, kde je. A s kým.

Okamžitě mě pustil. „Omlouvám se."

„S tím si nedělej starosti."

Harry se těžce posadil a promnul si oči. "Promiň," opakoval. „Muselo se mi něco zdát."

„Musel jsi mít sladké sny." Chtěl jsem trochu podnítit to malé vzplanutí intimity.

Stále jsme byli pod dekou a naše nohy se dotýkaly. Co to znamenalo? Byli jsme teď přátelé? Ano, byli. Nebo ne, možná ne přátelé, ale nebyli jsme nepřátelé.

Lehl si zpátky a já se rychle schoulil vedle něj.

„Obvykle spím na podložce," řekl. „Pochybuji, že je ta podlaha dobrá pro naše záda."

Záda mě zabíjela. Cítil jsem se, jako bych byl ušlapán koňmi. „Cítím se dobře."

Okny dovnitř proudilo světlo a na podlaze studia vytvářelo malé kaluže tepla. Opřel jsem se dlaní o podlahu u jeho hlavy. „Nechci jít na zkoušku."

„Dnes ráno žádná zkouška."

Zazubil jsem se. „Chceš ji vynechat?" Mohl bych ho vzít na klidnou snídani nebo na šálek kávy. Celé dopoledne jsme mohli sedět v Regent parku a povídat si. Bylo by to hezké.

„Ne, myslím tím, že přece máme schůzku se společností ve studiu A."

„Ty na schůzky obvykle nechodíš."

Překulil se na bok a otočil se ke mně. „Liam řekl, že se musím zúčastnit."

Liam. Schůzka. Harry vůbec netušil, co přijde.

„No tak, stejně vynechejme," naléhal jsem.

„Nemůžu. Slíbil jsem to." Vstal a natáhl si mikinu. Nechal si vlasy rozpuštěné a úhledně si je zastrčil za uši.

Bylo mi špatně z toho, co se mělo stát. Chtěl jsem ho varovat, ale nevěděl jsem jak.

Všichni už na nás ve studiu A čekali. Nebyla tu celá společnost, jen hlavní tanečníci a sólisté, plus Niall, Liam a Maurice.

Neseděli jsme na podlaze, ale v kruhu na skládacích židlích. Posadil jsem se vedle Eleanor. Své stížnosti napsala na kroužkový blok smyčkovou kurzívou. Ona a Gigi Harrymu vždy dávaly největší volnost. Ve škole se o něj mateřsky staraly a možná si myslely, že až nastoupí do společnosti, vrátí jim to, ale soudě dle Eleanořiných poznámek se tak nestalo.

Obvykle přímočará Gigi předstírala, že ji rozptyluje něco venku. Zayn koukal do svého telefonu, když ho Harry pozdravil.

Harry nenáviděl firemní setkání. Obecně nenáviděl skupiny lidí. Už jen jeho přítomnost byla všechna jeho dobrá vůle. Všechny podivné reakce ostatních v něm vyvolávaly vzplanutí. Sledoval jsem, jak začal být viditelně zmatený a potom rozrušený, seděl na kraji své židle a pohupoval kolenem.