Flightless Bird (český překlad)

Dějství II : Kapitola 13

Louis, současnost

Jelikož mám tu smůlu, že jsem se narodil na Štědrý den, vždy jsem slavil narozeniny o týden dřív. Tahle událost se také brala jako firemní vánoční večírek, kdy se většina lidí naposledy vidí před volnem.

Přišlo asi jen třicet lidí, ale protože můj byt byl malý, byl plný. Okna zářila teplem a ven zněl smích.

Eleanor a Liam se hádali o elektrických sporácích. Liam připravoval své pověstné rybí taco, zatímco Eleanor pekla brownies. Motali se kolem sebe v malé kuchyni a snažili se, aby v brownies nebyla ryba a naopak.

Jako správný hostitel jsem pobíhal po bytě a dohlížel na to, aby měl každý drink a něco k zakousnutí.

Jeffrey a já jsme spolu stále chodili. Taky pomáhal, bral lidem kabáty a dával jim prohlídku mého bytu.

„Koukejte na ten výhled!" chlubil se, vzal hosty na balkon a pak opět dovnitř. „Tady je náš čtenářský koutek a tady sledujeme televizi. Počkejte, dám tam DVD z Louisova starého vystoupení!"

Ne, prosím ne.

„A takhle vypadal Louis jako dítě. Byl tak baculatý!"

Neptejte se mě, jak našel má stará rodinná alba. Ani jsem nevěděl, že je mám. Jeffrey nebyl přirozeně zvědavý člověk, ale když přišlo na mě, byl zasraný archeolog.

Jeffreyho fixace na mě se nezastavila u dětských fotek. Ten večer jsem se rozhodl vzít si svůj vínový svetr, zatímco Jeffrey měl na sobě modrý. Když viděl, co mám na sobě, okamžitě se převlékl do stejného vínového svetru.

„Ach bože," řekl jsem mu „jsme ten pár."

„Drž hubu, jsme roztomilí."

„Vypadáme jako bratři!"

„Všichni kluci ve vesnici nosí stejné oblečení jako jejich milenci."

„Ale my nejsme ve vesnici, jsme v mém bytě."

„Jsme gayové, ať jsme kdekoliv, Louisi. Oblékání je symbolem našeho vztahu a ukazuje naši solidaritu."

Zazubil jsem se. Bylo tak rozkošné, když mě poučoval o mravech naši komunity. Otevřeně je gayem necelých pět minut.

Přišli Zayn a Gigi ve vlněných kabátech lehce posypaných sněhem. Oba jsem je políbil na tváře a oni mi předali láhev červeného vína.

O pár minut později dorazili Niall a Maurice. Chudák Maurice. Zjizvený svými zkušenostmi s Harrym se stále ohlížel přes rameno a jeho oči se divoce leskly.

„Neboj se, Maurice. Harryho jsem nepozval."

„Ach, díky Bohu!" sáhl po nejsladším alkoholu, který našel na stolku s nápoji. „Harrie na mě celý den křičela! S tím mužem nemohu být už ani minutu!"

Soucitně jsem přikývl. Znal jsem ten pocit.

Niall mi koupil knihu. Neobtěžoval se ji zabalit. Jen na obal přilepil třpytivou mašličku. Byla to biografie bývalého manažera Manchesteru United Maxe Fergusona.

„Díky, chtěl jsem si to přečíst."

„Dej mi vědět, až skončíš, abych si ji mohl půjčit."

„A nikdy mi ji nevrátit, jako to děláš s ostatními knihami."

„Přesně."

Hudba byla hlasitá, ale to i všichni lidé. Přes všechny konverzace bylo stěží slyšet, jaká píseň hraje. Také jsem nedokázal poznat moc tváří. Jeffrey a já jsme rozsvítili vánoční barevná světýlka a zhasli velké světlo. Byla tedy dostatečná tma pro intimní rozhovor a dostatečné světlo, aby člověk viděl, kam jde.