Flightless Bird (český překlad)

Dějství I: Kapitola 9

Ahoj!

Takže, ráda bych teď o prázdninách vydávala kapitoly pravidelně, takže každý pátek vyjde nová kapitola. Tenhle týden vydám dnes, protože na pár dní odjíždím na chalupu, kde není internet. Příští týden by to už ale mělo být v pohodě.

Varování: Sexuální obsah

Louis, současnost

Udělal jsem Jeffreymu večeři u sebe doma. Nebylo to nic fantastického, jen špenát a polévka tortellini. Zastavil se u sacharidů a řekl, že si opravdu musí hlídat postavu, ale stejně si přidal.

Po večeři nehanebně slídil po mém bytě, když jsem v kuchyni připravoval čaj a kávu. Jeho prsty přejížděly hřbety mých knih v knihovně. Většinou to byly biografie a vzpomínky slavných baletních tanečníků a fotbalistů, ale našly se tu také nějaké klasiky – můj oblíbený Don Quijote – a několik detektivek a thrillerů.

Odložil jsem podnos na konferenční stolek. Našel mé stereo a naladil na něj měkký jazzový kanál, který našel v satelitním rádiu. Nebyl to můj styl, ale nic jsem nenamítal.

Seděli jsme vedle sebe na mém polyesterovém gauči. Můj nábytek byl levný, ale ne ošuntělý. Byl jsem příliš starý na zchátralé předměty studentského života, ale nebyl jsem dost starý na to, abych začal investovat do interiérového designu. Nezmínil vzhled mého bytu, ale byl ohromen, že mám byt v centru města bez spolubydlícího.

Jeffrey nebyl špatná společnost, v každé situaci nacházel humor, což bylo super. Jeho vlasy byly jemné, práškově blond, jaké mají jen děti, a měl dlouhé zlaté řasy a malý vztyčený nos.

I když jsme byli jen dva roky od sebe, vypadal mnohem mladší než já. Že je gay řekl teprve nedávno, když se dostal do Londýna. V Lincolnu v Nebrasce očividně nebylo moc otevřených homosexuálních mužů. Nepřestal mluvit o všech gay klubech, které navštěvoval v Londýně, a o gay klubech, které miluje. Byl ve městě necelý rok a už slyšel (a šířil) všechny šťavnaté gay drby od Voho po Primsore Hill.

Cítil jsem se lépe, když změnil téma na společnost a zkoušky. Oba jsme opravdu měli rádi Maurice a shodli jsme se, že je jedním z nejlepších choreografů, se kterým jsme kdy pracovali.

Pak se z ničeho nic zeptal: „Co je s tebou a Harrym?"

Vyplivl jsem čaj. „Co? Nic, samozřejmě nic!"

Naklonil hlavu kvůli mé reakci a změnil linii výslechu. „Chodil jsi s ním dřív?"

„Ne tak úplně. Byli jsme ve škole nejlepší kamarádi. Už rozhodně nejsme přátelé."

„Dobře. Je to hajzl."

„Jo," zasmál jsem se srdečně, i když jsem byl naštvaný. Co ten spratek věděl o Harrym? Harry byl hlavní tanečník, v té době světově proslulý tanečník. Také se mi nelíbil, ale to bylo něco jiného. Jeffrey byl sborový tanečník – měl by projevovat nějakou zatracenou úctu!

„Tráví veškerý čas sám," řekl Jeffrey svým lstivým a drbným způsobem. „Nemluví s nikým. Třeba, proč je tady? Když nás tolik nenávidí, proč nezůstal v Moskvě?"

„Je to Angličan. Tohle je jeho domov." Řekl jsem horlivě.

„Nechová se tak. Chová se, jako by nám projevoval obrovskou zasranou laskavost tím, že je tady. Ani si nemyslím, že je tak dobrý."

Přitiskl jsem si prsty na spánky. „Chceš skotskou?"

„Nemáš něco lehčího, jako bílé víno?"