Flightless Bird (český překlad)

Dějství II: Kapitola 14

Ahoj.

Tak jo, tuhle kapitolu vydávám už ve čtvrtek, protože zítra brzy odjíždím a nestihla bych to.

Pěkné počtení

Harry, minulost

Žádný člověk mě nikdy vyloženě nenáviděl. Jistě, někteří lidé mě neměli rádi. Některé děti ve škole v Cheshire si dělaly legraci z mých vlasů. Měl jsem staršího bratrance, který mě považoval za otravného. Ale nikdo mě nenáviděl, a rozhodně ne nikdo z lidí, které bych nejvíc miloval. Bylo ironií, že právě člověk, kterého jsem miloval nejvíc na celém světě, mě jako první začal nenávidět.

Po setkání s Beuchampem jsem vynechal své hodiny a vydal jsem se do Jebsenu. Snažil jsem se přijít na nějaké vysvětlení, proč jedu místo Louise do Kyjeva. Mohl bych z toho obvinit Beuchampa a říct, že si to rozmyslel. Mohl bych ten výlet bagatelizovat a říct, že si Beuchamp myslel, že je Louis pro zimní přehlídku až moc důležitý a nesmí zmeškat zkoušky. Koneckonců měl sólo. To byl můj nejlepší nápad.

Když jsem se vrátil, Louis nebyl v našem pokoji, stál tu jen jeho kufr. Byl plný.

Na stole ležel vzkaz adresovaný mně. Byl napsaný na papíru s potiskem RBS Louisovým spěšným zubatým rukopisem.

Milý Lysandere,

Šel jsem předat povolení a pas Beuchampovi. Pokud už tě před cestou neuvidím, chci Ti poděkovat. Včera v noci jsem byl tak nadšený, že jsem Ti to zapomněl říct. Bez Tebe bych nebyl tam, kde jsem teď. Věřil jsi ve mně i ve chvílích, kdy jsem nevěřil já v sebe. Nyní se všechny mé sny plní! Nemyslel jsem si, že by se mi kdy mohlo stát něco tak úžasného. Jsi to nejlepší, co mě kdy potkalo. Přál bych si, abys viděl, jak jsi nádherný, zevnitř i venku. Nebuď na sebe příliš tvrdý, zatímco budu pryč. Jsi můj oblíbený tanečník, pamatuješ?

Navždy milující

Demetrius.

Zavřel jsem oči a dopis zmačkal.

Otevřel jsem skříň a vzal si tašku. Začal jsem do ní házet náhodné kusy oblečení, mrsknul jsem do ní oblek a svou nejlepší košili. Na tuhle cestu jsem neměl žádného průvodce, kameru, hezký šátek a žádné drahé manžetové knoflíčky. Bylo mi jedno, jak budu vypadat a co v Kyjevě uvidím. Chtěl jsem na cestu zapomenout dřív, než vůbec začala.

Sledoval jsem budík na nočním stolku, jak na něm ubíhají sekundy a minuty. Bylo otázkou času, kdy Louis půjde za Beuchampem a dozví se, že do Kyjeva nejede.

Vylovil jsem ze stolku pas. Ráno jsem poprosil mámu, aby mi poslala naskenované povolení k odjezdu. Řekla mi, že je na mě hrdá. Kdyby věděla, o co ve skutečnosti jde, nebyla by tak pyšná.

Věděl jsem, že Louis bude naštvaný. Věděl jsem, že bude brečet a křičet. Myslel jsem, že na jeho reakci budu připraven. Nebyl jsem.

Když Louis vstoupil do pokoje, stál jsem u okna a sledoval přijíždějící Beuchampovo auto.

Otočil jsem se. Po tvářích mu stékaly slzy.

V jedné ruce držel povolení a v druhé pas. Vlasy si úhledně vyčesal na jednu stranu a na sebe si vzal své oblíbené oblečení – modrý svetr, šedé kalhoty a boty z lakované kůže. Navzdory slzám jsem ho ještě neviděl, že by vypadal lépe. Vzal si své nejlepší šaty, protože to měl být nejlepší den v jeho životě.

„Jak jsi mohl?" vzlykl.

„Beuchamp si to rozmyslel." Vykoktal jsem. „Jsi moc důležitý na zimní přehlídku na to, abys –''