Flightless Bird (český překlad)

Dějství III: Kapitola 20

Louis, současnost

Jakmile jsem se dostal do svého bytu, začal jsem ho odshora dolů uklízet. Kriste, to místo bylo katastrofou. Jefferyho sračky byly všude. Z každého zákoutí jsem sbíral jeho barevné spodní prádlo. Koupelna byla plná produktů z jeho rozsáhlého kosmetického rituálu. Krémy, čističe pleti, tonery. Kolik třpytu a umělého opálení potřebuje jeden chlapec? Všechno jsem to nashromáždil do tašky, abych mu to dal, až na mě bude méně naštvaný.

Pak jsem vydrhl kuchyň, až se varná deska a pult leskly. Podíval jsem se do ledničky. Den předtím jsem si koupil nějaké steaky z lososa. Mohl bych k tomu uvařit divokou rýži s kapary a grilovanou zeleninou. Nebylo to nejoriginálnější jídlo, ale Harry měl brzy dorazit a já neměl moc času. Stále jsem se potřeboval osprchovat a vytřídit knihovnu, abych se ujistil, že vypadám chytře.

Strhl jsem si své špinavé kalhoty a hodil je do koše v mé ložnici. Chvíli jsem zíral na postel. Nechtěl jsem být troufalý, ale nechtěl jsem být ani nepřipravený. Sundal jsem povlečení a povlékl jsem čisté. Zkontroloval jsem noční stolek, abych se ujistil, že mám kondomy. Měl jsem.

Osprchoval jsem se.

Opravdu jsem nevěděl, co si vzít na sebe. Rozhodl jsem se být v pohodě a oblékl jsem si ležérní svetr s výstřihem a černým rukávem a černé džíny s roztrhanými koleny. Začalo mrholit. Bylo téměř devět hodin a Harry nedorazil. Bál jsem se, že schůzku zruší.

Okořenil jsem rybu a umístil ji na rýži.

Moje knihovna byla v horším stavu, než jsem si myslel. Desítky nevkusných brožovaných výtisků z masového trhu na mě hleděly s jejich reliéfní typografií a tituly pro mladistvé. Začal jsem je vyndávat jeden po druhém. Sportovní knihy měly dokonce ještě horší tituly. Bude si myslet, že jsem negramotný! Taky bych mohl mít knihovnu plnou omalovánek! Vytáhl jsem romány John le Carré, moje taneční bibliografie a klasiku. Má kopie Finnegans Wake nebyla nikdy otevřena. Seru na to. Má někdo pro Joyce trpělivost?

Neměl jsem kam schovat zmetky, tak jsem je prostě nacpal na dno koše na prádlo. Má knihovna teď byla téměř prázdná, ale domníval jsem se, že pár chytrých knih je lepší než kupa hloupých. Umístil jsem tam nějaké rostliny a obrázky, abych zaplnil prázdný prostor.

Harry se stále neukázal. Cítil jsem se podvedeně. Co když to nemyslel vážně? Možná přijal mé pozvání jen proto, aby mě šukal. Nezvládl bych to.

Vyšel jsem na balkon. Kouřil jsem a sledoval, jak déšť padá stále hustěji. V dálce blikl blesk a mé kosti se zatřásly v praskání hromu, který následoval. Dole jsem spatřil vrchol černého deštníku. Za sebou jsem zaslechl zvonek.

Rychle jsem uhasil cigaretu a běžel dovnitř, abych stiskl tlačítko a otevřel dveře.

Zaklepal tak tiše, že bych to neslyšel, kdybych nestál přímo u dveří, což jsem samozřejmě stál.

Jeho vlasy byly kvůli vlhku vlnitější. Připomínaly mi divoké kadeře z jeho mládí. V náručí nesl obrovský pořadač. Jeho výzkum. Vzal jsem mu ho z rukou a položil ho na konferenční stolek. Vážil tunu. Také v malé pekařské krabičce přinesl dezert.

Měl na sobě dlouhý tmavý hrachový kabát. Zespodu byl spíše černý. Černé kalhoty a hedvábná černá košile. Vypadal jako nóbl pohřebák. Jediný výbuch barvy skýtala zlatá stuha, kterou si uvázal kolem límce košile.

„Vystrojil ses," řekl jsem.

„Takhle se oblékám."

„Ach, no, um, vypadáš pěkně!" Když jsem byl s Harrym sám ve svém bytě, působil jsem roztěkaně.