Flightless Bird (český překlad)

Dějství IV: Kapitola 33

Musím říct, že mě šíleně překvapilo, co udělali Rusové. Je mi strašně líto všech Ukrajinců, kteří ztratili domovy a třeba i blízké. Jsem hrdá na projev našeho prezidenta a podporu jak politiků, tak obyčejných lidí. Jsem vděčná více než kdy jindy za členství v NATO a Evropské unii. Musíme držet pospolu. Nesmíme se zhroutit pod tíhou všech těch hrůz a nejistot, musíme žít, ale nesmíme také odvracet zrak. Podporujme Ukrajinu, mír a svobodu.

Jinak se pomalu blížíme ke konci. Plánuji ovšem přepisovat další příběh od autorky Flightless Bird, takže nekončíme :)

Hezké čtení!

Louis, přítomnost

Nezáleželo na tom, kolikrát jsem vystupoval na pódiu, před každým vystoupením jsem byl nervózní. Všichni jsme byli, ale každý se s tím vypořádával jinak. Každý měl před show svůj vlastní rituál.

Zayn seděl v tureckém sedu na podlaze a četl.

Eleanor se dívala na televizi a jedla sladkosti.

Gigi vykřikovala energické balady a poskakovala po své šatně jako boxer.

Nikdy předtím jsem s Harrym profesionálně nevystupoval. Neměl jsem tušení, jaký byl jeho rituál. Byl jsem zvědavý.

Hrál jsem videohry. Ale nejdřív jsem se oblékl do celého kostýmu. Chtěl jsem se aklimatizovat na látku, než vyjdu na pódiu. Na první dějství jsem si oblékl bílé punčocháče a fialovou tuniku s krepovo-šifonovou vsadkou a nabíranými rukávy. Byla vyšívaná krystaly Swarovski a zlatým lemováním, díky čemuž jsem se pod jevištním světlem celý leskl a třpytil.

Harry ještě nebyl v kostýmu. Byl oblečený v černých punčochách, chodil po chodbě, obtěžoval jevištní štáb a terorizoval tanečníky.

Zastavil se jako mrtvý u mých dveří. Opíral jsem se v křesle s jednou nohou na umyvadle a rukou na stehně. V očích se mu blýskl zájem. „Louisi, vypadáš tak... královsky."

A jéje. Věděl jsem, kam to spěje.

Harry za sebou zabouchl dveře. Postavil jsem se. Zvedl mě za pas a hodil mnou o zeď.

„Jemně, Harry! Nejsem hračka!"

Přišpendlil mi zápěstí za hlavu a jeho vytřeštěné oči si prohlížely mé tělo. Políbil mě.

No, přišel jsem na jeho rituál před vystoupením.

Jeho polibky se zjemnily. Objal mě kolem krku a láskyplně mě pohladil po tváři. „Jsi krásný."

Zčervenal jsem. Harry uměl být tak sladký, když chtěl.

Hladil mé punčochy. „Otoč se."

„Nebudu moct vystupovat!"

„Budu něžný, slibuji," řekl nevinně.

Povytáhl jsem obočí. „Ne, nebudeš."

Oba jsme se rozesmáli.

Hladil zlaté lemování mé tuniky. „Možná by sis mohl dnes večer půjčit svůj kostým domů?"

„To rozhodně ne. Zničíš ho," řekl jsem povýšeně a porovnal si ho na sobě. V ložnici byl stejně hrozný jako v práci. Roztrhal by ho na kusy! „Proč ještě nejsi v kostýmu? Chci vidět tvoje křídla."

Harry si přirozeně navrhl svůj kostým sám. V každé inscenaci Labutího jezera, kterou jsem kdy viděl, byla Von Rothbartova křídla vyrobena z průsvitné látky – lehké a poddajné. Harry trval na tom, aby jeho křídla byla vyrobena ze skutečného peří. Kostýmní výtvarník to důrazně nedoporučoval. Řekl, že budou příliš těžké, ale Harry nebral ne jako odpověď. K sešití černých havraních per do dvou křídel lidské velikosti potřeboval tři švadleny. Nebyly hotové na zkoušku v kostýmech, takže jsem je ještě neviděl. Nikdo je ještě neviděl. Jen Harry, který s nimi párkrát soukromě cvičil.