Flightless Bird (český překlad)

Dějství III: Kapitola 25

Idyla skončila.

Louis, přítomnost

Beauchamp se ani trochu nezměnil. Stále nosil brýle bez obrouček, bílou košili s vyhrnutými rukávy a kolem límce povolenou hedvábnou půlnočně modrou kravatu. Dokonce mu na opáleném zápěstí visel deštník s dřevěnou rukojetí.

Zlomil naše objetí a chytil mě za ramena. „Louisi!" jeho oči laskavě zářily. „Podívej se na sebe. Všichni jste dospěli a profesionálně tančíte. Jsem na vás tak hrdý."

Do tváří mi stouplo teplo. Pochvala od Beauchampa byla jako cítit na tváři tisíce sluncí.

„Pane, nemohu uvěřit, že jste tady! Netušil jsem, že to budete vy. Přišel bych vás včera osobně přivítat, kdybych to věděl."

Jeho dlouhá elegantní ruka mi sevřela zadní část krku. „Prosím, teď jsme kolegové. Říkej mi Alex."

„Alex," řekl jsem a ochutnal to slovo na jazyku.

I když jsme teď byli kolegové, stále jsem si připadal jako ten malý chlapec v publiku, který ho viděl tančit. Měl jsem z něj hrůzu stejně jako tehdy. Byl vším, čím jsem kdy chtěl být. Chtěl jsem nejen jeho úspěch, ale i jeho chování. Jeho pokoru. Jeho milost. Miloval jsem způsob, jakým se pohyboval po světě, s neochvějným pragmatismem vědce, ale oddaný svému umění jako básník. Měl jsem v životě i další mužské vzory, ale Alex byl otcem mých nejhlubších ambicí.

Tísnili se kolem něj tanečníci. Zayn mu energicky potřásl rukou. Eleanor se uklonila. Gigi ustoupila a povýšeně zkřížila ruce. V mládí vždy odmítal její talent, což jí vadilo.

Alex se přes ně podíval na Harryho, který se opíral o zrcadlo. Bylo to správné. Možná to byl vesmír, který nás tři spojil, aby uzdravil minulost. Teď jsme si všichni byli rovni. Všichni jsme dosáhli toho, co jsme si předsevzali. Necítil jsem s Harrym o Alexovu pozornost žárlivost, teď jsem se o ni chtěl podělit. Chtěl jsem, abychom všichni tři spolupracovali a navzájem se inspirovali.

Alex k němu s rukama za zády pomalu přistoupil.

„Ahoj, Harry."

Neobjal Harryho, ale naklonil se a políbil ho na tvář.

To mě dojalo, a stejně tak ostatní tanečníky, kteří s úctou přihlíželi. Tady byly dvě legendy, každá největší tanečník své generace, spojující své síly poprvé v kariéře. Alex pohlížel na Harryho jako na syna. Uvědomil jsem si tu otcovskou lásku, kterou k němu cítil. Harry se snažil najít svou dráhu tanečníka a Beauchamp dělal, co mohl, aby mu ukázal cestu a vedl ho.

„Chyběl jsi mi."

Harry si zastrčil vlasy za ucho.

„No? Chyběl jsem ti?"

„Chyběl jsi mi, Alexi."

„Ne, ne, ne. Ty, můj chlapče, mi musíš říkat pane." Samozřejmě žertoval, ale nebylo vždy snadné to poznat. Jeho jemné patricijské rysy se obvykle trochu napnuly, vytrénované linkami z desetiletí hraní mnoha postav na jevišti.

Na Liamovu žádost začali tanečníci opouštět hlediště.

Přistoupil jsem k Harrymu a Alexovi. „Můžeme?"

Alex si vyměnil pohledy s Kennethem. „Věřím, že váš hlavní učitel, Joni, s vámi ostatními bude pracovat na jevišti. Já dnes budu pracovat ve studiu s Harrym."