Flightless Bird (český překlad)

Dějství III: Kapitola 27

Louis, současnost

Měl jsem jen jeden dobrý oblek, oblek Gies a Hawkes, který mi zaplatila společnost a který jsem nosil na každou společenskou událost. Rychle jsem se osprchoval a převlékl, vlasy jsem si úhledně rozčesal na pěšinku a zastrčil si je za uši. Alex na mě čekal v autě. Nevěděl jsem, kam mě vezme, ale bylo to jedno, protože jsem bezmezně věřil jeho vkusu.

Když jsem odcházel, zastavil jsem se a vzal do ruky stuhu, kterou Harry nechal v mém bytě po naší první společné noci. Zlaté nitě zachytily světlo a stuha se mi třpytila v dlani. Nevěděl jsem, zda ji políbit nebo ji roztrhat na kusy. Nakonec jsem si ji zavázal na zápěstí. Přinejmenším by mi mohla posloužit jako připomínka, abych se s Harrym znovu nezapletl.

Když jsem vyšel z domu, Alex stál venku a kouřil. Zadupl cigaretu a otevřel dveře auta. Zapřel se do černého koženého sedadla a podíval se na štítek mého saka. „Gies a Hawkes." Usmál se. „Šest let jsem tančil pro Královský balet, než jsem odjel do Paříže. Kdysi jsme si dělali legraci, že jediná věc důležitější než dobrý konkurz je být ochoten nosit oblek Gies a Hawkes!"

Uhladil jsem si kalhoty. „Jak vypadám?"

„Dobře."

Projeli jsme kolem kostela Grosvenor na Jižní ulici Audley v Mayfair. Pořád jsem neměl ponětí, kam jedeme, dokud jsme nezabočili k Dorchesteru. Alain Ducasse v Dorchesteru byla jednou z nejdražších restaurací v Londýně. Pyšnila se třemi michelinskými hvězdami. Věděl jsem, že mě vezme do pěkné restaurace, ale tohle bylo víc než pěkné. Večeřela zde pouze elita města a i ta musela na rezervaci čekat týdny.

Hlavní patro restaurace zalévalo zlaté světlo, které ladilo s malým odleskem zlata na mém zápěstí. Brzy jsem se dozvěděl, že nebudeme jíst v hlavním patře. Byly zde tři soukromé salonky: Table Lumiére, Salon Park Lane a Salon Privé, nejintimnější ze všech.

Alex řekl číšníkovi něco francouzsky a statný muž nás zavedl do Salon Privé. Vládla zde větší tma než v hlavním patře, jediným zdrojem světla byl krb v rohu. Tlusté stěny přehlušily hovor ostatních hostů. Bylo zde takové ticho, že jsem slyšel skřípání brýlí, které si Alex čistil kapesníkem.

Rozhlédl jsem se po jídelním lístku, když Alex tiše řekl: „Dovolil jsem si objednat dopředu. Doufám, že máš rád francouzskou kuchyni."

„Budu milovat cokoliv, co vybereš. Tvůj vkus je vynikající."

Objednal nám degustační menu skládající se ze sedmi chodů. Nechal přinést lahev Clos De La Roche za 1300 liber. To bylo více peněz, než kolik kdy kdo v mé přítomnosti utratil za lahev vína. Bál jsem se ho napít, ale udělal jsem to. Bylo vynikající.

„To je příliš, pane."

Dolil mi. „Ale no tak, jsi můj oblíbenec. Nech mě tě rozmazlovat!"

Prvním chodem byl dorsetský krab, celer a kaviár.

Opatrně jsem kraba rozřízl nožem, zatímco Alex diskutoval o možnosti, že by mohl nastoupit na stálé místo rezidentního choreografa v Královské opeře.

Nylo mi obrovskou ctí být s ním na tak neuvěřitelném místě, ale moje mysl byla stále u Harryho. Nedokázal jsem být šťastný po tom, co mě Harry tak zklamal.

Alex si všiml, že nejsem v pořádku. Přiložil si látkový ubrousek na rty, než si ho znovu přehodil na klín. „Rozvesel se! Nerad tě vidím tak smutného. Jindy máš tak uvolněnou povahu. Proto tě tolik miluji."