Flightless Bird (český překlad)

Dějství II: Kapitola 12

Varování...

Harry, minulost

Po Paříži už nic nebylo stejné. I když jsem nemyslel na to, co se stalo, bylo to v mých kostech. Byl jsem jiný člověk, jiné zvíře. Změnilo to mé DNA.

Louise už jsem nelíbal. Chtěl, ale vždy jsem našel nějakou výmluvu, proč bychom neměli. Nejdřív jsem předstíral, že jsem nemocný, pak, když jsem byl ve zjevné depresi, řekl jsem mu, že se mi stýská po domově, a pak jsem se mu úplně vyhýbal. Opustil jsem koleje, než se probudil, vrátil jsem se, když už spal.

Stále více se potuloval se Zaynem a Liamem. Necítil jsem se vedle kluků dobře, dokonce ani vedle kluků mého věku, takže jsem trávil spoustu času s Gigi a Eleanor. Intuitivně věděly, že se mi něco stalo, ale nenutily mě o tom mluvit. Poslouchaly, když jsem jim říkal, jak se cítím, ale většinou mě jen nechaly sedět v jejich pokoji a vůbec nemluvit. Gigi byla velmi ochotná a po hodinách se mnou trénovala a Eleanor měla auto, kterým mě odvezla k doktorovi na bezplatnou kliniku, aniž by se na cokoliv ptala.

Testy naštěstí byly v pořádku, ale nenáviděl jsem sám sebe za to, že jsem na ně vůbec musel jít. Měl jsem nechráněný sex s dospělým mužem. Byl jsem tak špinavý a nechutný. Kdo by chtěl být s člověkem, jako jsem já? Určitě ne někdo tak skvělý, jako Louis.

Zkouška na zimní přehlídku byla nejtěžší částí mého dne. Musel jsem být vedle Louise, na kterém mi záleželo víc než čemkoliv jiné, a vedle Beuchampa, kterého jsem nenáviděl víc než cokoliv jiného.

I když jsem se mu několik týdnů vyhýbal, Louis tu pro mě byl, ať se dělo cokoliv. Absolutně se mě odmítal vzdát. Každý den mi držel místo u barre, nosil mi vodu a ručník.

Moje zranění se zase rozjelo a on běžel celou cestu do ordinace sestry, aby mi vzal obklad a zábal, pak běžel celou cestu zpět.

„Zvládnu to," řekl jsem, když mi zábal položil na nohu.

„Chci to udělat."

„Omotal mi koleno a něžně mi znehybněl lýtko. Měl jsem opravdu špatný případ skokanského kolene. Musel jsem vynechat týdny výuky a zkoušek, abych se vzchopil. Stále jsem nebyl na sto procent v pořádku.

„Co si to děláš?" nadával Louis. „Nemůžeš chodit na všechny hodiny a očekávat, že se dá tvé tělo dokupy. Musíš odpočívat."

Položil mi ledový obklad na koleno a já zasténal úlevou, když bolest ustoupila v otupělost.

„To zvládnu."

„Nevím, co se snažíš dokázat. Přepracování těla z tebe neudělá lepšího tanečníka. Z dlouhodobého hlediska ti to jen ublíží. A každopádně jsou důležitější věci než tanec," řekl tiše.

„Jako co?" vstal jsem, prohnul nohu a trochu sebou trhl.

Louis zrudl. „Přemýšlej o tom."

Beuchamp vešel do studia autoritativně a bez námahy, sako přehozené přes rameno jako stará hollywoodská hvězda. Louis se rozzářil. To byla ta nejtěžší věc ze všech. Louis k Beuchampovi stále vzhlížel. Zbožňoval ho. Bylo mi z toho špatně.

Nevěděl jsem, jak zvládnu zkoušku se svým slabým kolenem, ale rozhodl jsem se to zkusit. Věděl jsem, že Beuchamp čeká, až udělám chybu, aby mě mohl přijít „opravit", a tak jsem tančil, jako by mi nic nebylo. Raději bych cítil, jak se má čéška tříští na milion kusů než cítit na sobě znovu jeho ruce.