Flightless Bird (český překlad)

Dějství IV: Kapitola 30

Louis, přítomnost

Beauchamp byl dočasně umístěn v Liamově bývalé kanceláři. Měl nohy na stole a četl noviny. Jeho černý deštník stál u prázdné knihovny jako spící netopýr.

Cestou do opery jsem si v duchu představoval, jak by tento rozhovor mohl probíhat, ale teď jsem si nebyl jistý, zda se dokážu ovládat. Když jsem ho viděl pohodlně sedět v koženém křesle po tom, co udělal Harrymu, vedlo mě to k slepému vzteku. Jak se může cítit pohodlně, když Harry leží v nemocnici a Hans leží v zemi?

Podíval se na mě přes papíry a zkřížil kotníky. „Přišel ses omluvit?"

Zabouchl jsem za sebou dveře kanceláře. „Ne."

Beauchamp naklonil stříbrnou hlavu a vstal. Hladce protančil kolem stolu a posadil se na kraj.

„Kam jsi včera v noci utekl?"

„Byl jsem s Harrym."

Zazubil se. „Takže Siegfried a Von Rothbart se nakonec domluvili."

Držel jsem opěradlo dřevěné židle pře sebou. „Musíš opustit společnost."

„Co?"

„Harry a já s tebou nebudeme pracovat."

Nesouhlasně zkřížil ruce jako v dobách, kdy byl ještě mým učitelem. „Je to Harryho nápad? Obrací tě proti mně skrze své lži, jako to udělal s tvými přáteli? Opravdu, Louisi, myslel jsem, že jsi chytřejší."

Židle se málem rozlomila, jak pevně jsem ji svíral. „Věřím Harrymu."

„Myslíš, že je k tobě Harry upřímný?" Beauchamp zavrtěl hlavou. „On to neví, ale před pár měsíci jsem si udělal výlet do Moskvy a promluvil si s jeho bývalými kolegy. To, co mi řekli, je zajímavé. Velmi zajímavé. Znáš skutečný důvod, proč Harry opustil Bolshoi?"

Nehodlal jsem dovolit, aby se mi dostal do hlavy. „Nezajímá mě nic, co mi chceš říct. Odejdi hned, nebo řeknu Kennethovi a vše tanečníkům, co jsi zač."

Jeho obočí kleslo a ustaraný výraz se změnil v ošklivý úšklebek. Tohle byl skutečný Beauchamp. Muž, kterého jsem znal ze studia, byl jen iluze, která se nelišila od jeho Palemota a jiných rolí, které tančil na jevišti.

„Nelíbí se mi tvůj tón, mazlíčku. Chováš se velmi neuctivě."

„S kým si myslíš, že mluvíš? Nejsem malý kluk."

„Dokázal jsi mě oklamat." Mrkl.

Zaskřípal jsem zuby. „Včerejší noc byla chyba."

„Tvoje chyba byla, že jsi mě kvůli němu opustil. Ty a já jsme dobrý tým. Harry je v háji. Sotva se o sebe dokáže postarat."

Praštil jsem židlí o zem. „A čí je to chyba?"

Položil si ruku na hruď a předstíral nevědomost. „Nevím, co tím naznačuješ."

Skončil jsem se slušným chováním. Přešel jsem k němu. „Bylo mu patnáct let. Patnáct!"

Beauchamp si mě lítostivě prohlížel nahoru a dolů. „O tom to celé je? Žárlíš, že jsem ho šukal a ty ne?"

Zavrávoral jsem dozadu.

Myslel jsem, že se rozzlobí. Popře to. Úplně jsem ho podcenil. Nestyděl se za to, co udělal, a neměl strach, že by ho někdo mohl odhalit. Nebyl to zločin z vášně. Byl chladnokrevný. Jako počty. Díky své pozici, penězům a kontaktům byl nedotknutelný a on to věděl. Užíval si to.