I miss you

=4=

Po prohlídce na rozhlédně jsme šli na zápas, který hrál Schweiden proti pro mě neznámému týmu. Byl to Tobiův tým a na Daichim jde vidět hrdost. Stejně jako na mě.
Vzpomínám si jak na karasunskou školu přišli ti dva. To byly samé nadávky a pošťuchování se. A teď? Oba mají svůj život, který si vysnili a ještě se na něm společně doprovázejí. Moc jim to štěstí přeji ale taky jim to závidím.

Tobio to vážně dotáhl dál než jsem očekával. Dokonce se mi zdá, že ty mladíky i vede a oni ho poslouchají. Celý tým je perfektně sehraný. Opravdu smekám před tímto mladíkem. Zapracoval na sobě a určitě mu to dalo hodně práce. Když bych měl porovnat Tobia, kterého jsem znal jako chlapce, s tím Tobiem co teď hraje pode mnou, tak se změnil o 180 stupňů. Jsem na něj hrdý, stejně tak jak na Hinatu a pevně doufám, že jim to štěstí dlouho vydrží. Kéž bych i já měl taky takové štěstí.

Zápas skončil ve dvou setech výhrou pro Schweiden. Sestoupili jsme dolů a Tobio si hned všimne Daichiho. Hned ho radostně obejme.

Byl jsem rád, že ho vidím s úsměvem na tváři. Usmíval se vyjímečně a to jen tehdy, když šlo o úspěch ve volejbale. Ale tenhle úsměv byl jiný. Upřímný a šel od srdce. Opravdu jsem rád, že ho vidím takhle veselého. 
"Rád tě vidím, Daichi." Řekne Tobio s úsměvem, když mě pustí. "I já tebe." Odvětím mu s úsměvem.
"Jo tohle má kamarádka Neon. To je Tobio." Představím je.

Daichi představil Neon a Tobia. "Hrál jsi skvěle." Pochválí Hinata svého partnera a zavěsí se mu kolem krku. "Děkuji." Poděkuje Tobio a letmo ho políbí. Obejme ho kolem pasu. "Co to takhle jít oslavit." Navrhnu s úsměvem. "Ale beze mě. Já musím se jít vyspat a pak na noční směnu." Odmítne Neon. "A kde pracuješ?" Zeptá se Hinata. "Daichi ví." Odpoví a koukne na něj s úsměvem.
Teď jsem se zarazil. Noční směna a Daichi ví. Buď je barmanka nebo něco jiného. Ale jestli je něco jiného, tak asi raději nechci vědět co po nocích dělá Daichi.
Z mých myšlenek mě vytrhne právě Daichi a to tím, že mě vzal kolem ramen.

Suga se tvářil zamyšleně. Hodně zamyšleně. Byl úplně mimo. Vezmu ho kolem ramen. Stočí na mě pohled plných otázek. "Půjdeme ven?" Optám se ho. Kývne na souhlas a já vyrazím ven z tělocvičny. Hinata se rozhodl počkat na Tobia před šatnami a Neon se venku s námi rozloučila a odešla domů.

"Daichi, kde vůbec pracuje Neon?" Zeptá se Suga. Čekal jsem tu otázku. Usměju se. "Co myslíš?" Zeptám se a podívám se na něj. Jeho pohled je zděšený a jeho tváře jsou lehce nečervenalé. Sugo, ty nemravo. Promítne se mi v hlavě. "Neon je barmanka. Pracuje v jednom baru kde za ní občas zajdu." Odpovím mu a zdá se, že se mu ulevilo. "Teď by mě zajímalo na co jsi myslel." Poznamenám pobaveně. "To raději nechtěj vědět." Řekne Suga a usměje se.

Vážně se mi ulevilo, když mi řekl, že Neon je barmanka, protože jsem si představoval jak Daichi pozoruje Neon kroutící se polonahá před nim. Zastyděl jsem se za svou mysl. Jeho poznámku raději odbydu ale usměju se. "A tvé přítelkyni to nevadí?" Zeptám se ho. Chci, ne dýchtím, zjistit jestli je ve vztahu.

"Jediný komu by to vadilo je můj čtyřnohý, chlupatý společník." Odpovím mu. "Mí rodiče si mysleli, že bych si měl pořídit nějakého domácího mazlíčka a darovali mi kocoura." Vypravím mu. "A co ty?" Zeptám se ho.

Kocourek. No to se mi ulevilo. Osud mi přeje. "A co ty?" Zeptá se a já se zarazím. "Já? Žiju sám." Odpovím mu jednoduše a zabořím svůj pohled do země. Ano žiju sám ale né dlouho. Měl jsem někoho. Ale o tom se mi teď nechce mluvit. Ne teď a ne tady.

Žije sám. Tak to alespoň řekl ale vypadá, že trochu posmutněl. Proč? Špatná zkušenost nejspíš nebo čerstvý rozchod? Kdo by chtěl ublížit takové andělské tváři? Nebo je už tak dlouho sám? Už jsem se chtěl zeptat, když se k nám přidali Hinata s Kageyamou.
"Tak a jdeme na oběd." Pronese sťaštně Hinata a usměje se.

*Krásné počteníčko, sluníčka.💖*