I miss you

=36=

Měřil jsem ho pohledem a mezitím pobídl Sugu aby se posadil na židli. Usadil jsem se vedle Sugy.

Daichi ho pořád pozoroval ne zrovna milým pohledem a to ani když mi nabízel místo na sezení.
Atmosféra houstla čím dál víc.
Mám dojem, že kdyby je nedělil ten stůl, tak by se do sebe pustili.

Pohled Mikia
Docela jsem byl překvapený, že Koushi přišel. Nečekal jsem, že ten jeho bodyguard, který mě propaluje pohledem, ho ke mě pustí.
A Koushi? Ten vypadá docela odhodlaně. Čekal jsem spíš hromádku neštěstí.
Když jsem byl v tom bytě, tak mě překvapilo, že si Koushi zrovna nabrknul poldu.
Těkal jsem pohledem z jednoho na druhého a přitom se usmíval.
"Jak se může učitel sčuchnout s poldou?" Zeptal jsem se s úsměvem a podepřel si jednou rukou hlavu.

Pije mi krev. Ruce, které jsem měl v klíně, jsem zatnul v pěst. Nebýt toho stolu už by mu natáhl.

Všiml jsem si, že Daichi má ruce v pěst a je otázka času kdy po Mikim vystartuje. Pohladil jsem jednu jeho pěst. Překvapeně se na mě podíval a já se láskyplně na něj usmál. 

"To tě nemusí vůbec zajímat." Stočil jsem svou pozornost zpátky k Mikiovi. "Chtěl jsi se mnou mluvit, tak spusť." Pobídl jsem ho odhodlaně.

Pohled Mikia
Koushiho chování mě zaskočilo. Nikdy mi nedokázal odseknout a ten jeho odhodlaný pohled. Uf, naskočila mi husí kůže.
Rychle jsem to zakryl za svým úsměvem a naklonil se přes stůl blíž ke Koushimu.
"Nešlo by to bez toho policejního psa?" Zeptal jsem se provokativně a pokýval hlavou směrem k policajtovi.

To už je i na mě moc. Rychle jsem se postavil a v momentě ho držel pod krkem.
Celou dobu jsem se držel jen kvůli Sugovi ale ten bídák si říká o pěknou nakládačku, kterou mu mile rád dám.

"Daichi, nech ho. On ti nestojí za problémy, zlato." Vymlouval jsem mu to i když bych byl rád, kdyby mu tu nakládačku i dal ale z toho by měl problém Daichi a to jsem zrovna nechtěl.

"Máš pravdu. Nepotřebuji mít problémy kvůli takovému odpadu." Řekl jsem a pustil ho. Sedl jsem si zpátky na židli. "Ale o samotě tě s ním tady nenechám." Dodal jsem rázně a založil si ruce na hrudi. Myslel jsem to scela vážně a na to si i trvám.

"Slyšels, navíc my před sebou tajemství nemáme, takže co mi teda chceš?!" Řekl jsem směrem k Mikiovi a zapřel své ruce o stůl.

Mikio se ke mě naklonil a šeptl: "Ty víš moc dobře oč mi jde a nepřestanu s tím dokud toho nedosáhnu." A mě projel mráz po zádech.

"Tak a dost. Půjdeš si sednout zpátky do chládku." Oznámil jsem mu a postavil se. Přesunul se ke dveřím a zavolal na svého kolegu aby ho odvedl, protože Suga po jeho slovech byl celý bílý a ani se mu nedivím.

Hoki přišel a odvedl ho do cely a já vzal svého miláčka do náruče. Hned si schoval hlavu do mého ramene a začal vzlykat.

To snad nikdy neskončí? To mě chce vážně celý život nahánět hrůzu? "On mi nedá pokoj, Daichi." Pronesl jsem a vzhlédl k němu. "Neboj, dá. Já ho donutím buď to po dobrém nebo po zlém." Ujistil mě a políbil do vlasů.

Byl jsem odhodlaný ho před ním ochránit a udělat pro maximum. Třeba se i přestěhovat a začít znovu. Zakázat tomu zmetkovi se jen na Sugu podívat. Nedovolím mu aby ho nadále takhle mučil.

"Pojď pryč." Řekl jsem a vyvedl ho ze stanice. Ještě jsem Hokimu řekl, že dnes budu ještě indisponován. Jen kývl, když viděl Sugu v mém objetí.

Zastavili jsme se před mým autem a já mu otevřel dveře aby mohl nastoupit.

Pak jsem obešel auto a sedl si za volant. Než jsem nastartoval, tak se podíval na Sugu. Pořád měl smutný výraz a mě to způsobilo bolest u srdce. Pohladil jsem ho po tváři a on se na podíval. "Nikomu nedovolím aby ti ublížil." Pronesl jsem vážně a natáhl se pro polibek.

✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨