I miss you

=15=

Dva týdny utekly jako voda a my se s Daichim chystáme na cestu. Domluvili jsme se s ostatními, že bude sraz na místě. Já jedu s Daichim a bereme sebou i Hinatu a Kageyamu.

Konečně je to tady. Týden s těmi, které jsem neviděl dlouho. Dost mě překvapilo, že Kenma jede s Tsukkim a Kuroem a ještě berou Yamaguchiho.

Vyzvedneme ty dva a zamíříme směr naše chata. Jen doufám, že Hinata vyrostl s té neposednosti, jinak nás čeká šílená cesta.

Máme půl hodiny cesty za sebou a já se podívám na zadní sedačku abych zkontroloval ty dva. Shōyō si lehl Tobiovi do klína a spí jak mimino. A Tobio ho hladí po vlasech."V noci nemohl usnout." Prozradí mi Tobio tlumeným hlasem. "Nervozita nebo nadšení?" Zeptám se tichým hlasem. "Nadšení." Odpoví mi. "Aha. Jestli chceš tak si zdřímni taky." Pobídnu ho. Zakroutí hlavou. "Já jsem v pohodě, Sugo. Zvykl jsem si už na nedostatek spánku." Dodá s úsměvem. Na to se tlumeně zasměju a otočím se dopředu. Podívám se na svého přítele s úsměvem. Zachytí můj úsměv a přesune svou ruku z řadící páky na mé stehno.

Musím uznat, že za dva týdny co jsme spolu, tak jsem si na jeho přítomnost až moc zvykl. V jeho bytě už nebývá jen si tam jde pro poštu.
Když jsme spolu odváželi Rina, tak máma byla celá nadšená, že zase po dlouhé době vidí Sugu i táta byl nadšený a tak jsme jim rovnou oznámili, že jsme ve vztahu. "Já to tušila." Pronesla na to máma a táta se smál. Oba nám popřáli hodně štěstí.
Rin si taky docela rychle zvykl na Sugu, dokonce už nejde přivítat mě jako prvního, jak to měl ve zvyku ale právě mého andílka.
Koukne na mě s úsměvem a já mu položím ruku na jeho stehno a usměju se na něj ale jen na chvíli, přece jen se musím věnovat řízení. "Ještě hodinku a budeme tam." Oznámím mu se spokojeným úsměvem.

Dorazíme na místo určení a Daichi zaparkuje vedle černé Audi, ze které vystoupí Kuroo, Tsukki, Kenma a Yamaguchi. Hinata, který asi dvacet minut před dojetím na místo, se probudil, vystoupí z auta a jde hned obejmout Kenmu, ten mu hned objetí opětuje s úsměvem. Tobio si ty dva prohlíží s povzdáli. "Neboj se. Hinata tě zbožňuje, takže na Kenmu žárlit nemusíš." Ujistím ho s úsměvem a poklepu mu po rameni. "Já nežárlím." Oboří se na mě a já se na něj podívám s úsměvem. "No dobře. Už nebudu." Přizná se s úsměvem Tobio. Já ho vezmu kolem ramen a jdeme vytáhnout z auta zavazadla.

Kuroo s Tsukkim a Tadashim za mnou dojdou a obejmeme se na úvítanou. Chvíli na to dorazí další auto, ze kterého se hned vynoří Noya a hned mě jde obejmout. Jenže jeho objetí dopadne tak, že jsme skončili na zemi.
"Vůbec ses nezměnil, Noyo." Poznamenám, když se postavím. "Jo, taky tě rád vidím, Daichi." Pronese se smíchem Noya. "Já tebe taky, ty střevo ale příště mě nemusíš povalit na zem." Pokárám ho s úsměvem a obejmu ho.

Kenma s Hinatou nás doběhnou a společně vytáhneme zavazadla a odneseme do chaty. Hned jak projdeme hlavním vchodem, ocitneme se v prostorné společenské místnosti. V rohu místnosti je prostorná kuchyň do tvaru U.
Slyšíme zaparkovat další auto, tak se jdeme mrknout, kdo dorazil. Všichni čtyři vyjdeme ven a to už vidím jak se Noya a Daichi válí na zemi. Jo, tak alespoň někdo se nezměnil, pomyslím si s úsměvem. "Noyo-san." Křikne radostně Shōyō a rozútíká se jeho směrem. "To střevo nevyrostlo?" Optá se Tobio, já s Kenmou se začneme smát a vydáme se je přivítat.

Momentálně se válí na zemi Shōyō s Noyou a Tsukki mi zašeptá do ucha: "Mám strach se s ním přivítat." Změřím si ho pohledem ale když na jeho tváři spatřím úsměv, tak se začnu taky smát.
Přivítám se s Asahim a s Kenmou a než zajdeme do chaty tak dorazí poslední auto a z něj vystoupí Kiyoko a Tanaka. "Nazdar mládeži, jak-" zasekne se když spatří Kenmu a Kuroa. "Co vy dva tady děláte? A doufám, že tu není-" víc už nestačí říct, protože ho povalí na zem Noya. "Tak ti nevím, Asahi, nejspíš bys sis měl na něj pořídit vodítko, než zmrzačí půlku týmu Karasuna." Zavtipkuje Kuroo a my se musíme smát.

*Krásné počteníčko, sluníčka.✨*