I miss you

=37=

✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨

Dny utíkaly jako voda v potoce. Ze dnů se staly týdny pak měsíce a nakonec roky.

S Daichim jsme se nakonec přestěhovali do menšího rodinného domku na předměstí a začali nový život.

Máme i skvělé sousedy. Je to mladá rodina se dvěmi malými dětmi, které jsem si oblíbil a ony zase mě.
Pořádáme s společně různé akce.

Daichi se postaral o to aby se už ke mě nikdy Mikio nepřiblížil a to soudním rozustkem. Zatím to zabírá.

Už je to pár let co jsme se Sugou spolu a musím uznat, že to jsou ty nejkrásnější léta mého života.

Změnili jsme adresu a máme i skvělé sousedy, kteří respektují homosexualitu, zacož jsem moc rád.

Na to parchanta jsem vyžádal soudní zákaz se k Sugovi jen přiblížit a zatím to funguje. Tak doufám, že to bude fungovat i nadále.

Chtěl bych požádat Sugu o ruku ale mám strach z odmítnutí. Nechápu ty své fobie.

Zatímco Suga pekl koláč pro naši návštěvu, já připravil obývací pokoj. Čekáme totiž Tobia a Shouyou, že prý mají pro nás nějakou novinku.

Připravil jsem koláč s borůvkami a dal ho péct do trouby. Ten má Tobio nejraději. Nastavil jsem si minutku a šel se podívat na Daichiho. Pro Sho mám připravený talíř s různými druhy sýrů. Ti dva tady budou za hodinu.

Zrovna leštil stůl, který jsem ráno leštil já. S úsměvem jsem k němu přistoupil ze zadu a omotal mu ruce kolem pasu. "Zlato, ten stůl byl čistý." Poznamenal jsem s úsměvem.

Nechal jsem se od něj objímat a přitiskl se více na jeho hruď. "Vážně? Ani jsem si nevšiml." Rypnul jsem si a otočil se na něj. Suga chtěl něco zamumlat ale to ani nestihl, protože jsem ho políbil. Prohloubil jsem polibek a jednou rukou mu zajel pod tenkou látku trička.
"Kolik, že máme času?" Zeptal jsem se a své rty přesunul na krk. "Tak třičtvrtě hodiny." Odpověděl toužebně. Krk byla jeho slabina a já toho využíval.
Udělal jsem mu na krku slušný flíček a chtěl se přesunout na druhou stranu, když se ozvala ta minutka. Zabrblal jsem něco na protest a neochotně ho pustil.

Šel jsem vypnout minutku a vytáhnout koláč z trouby a nechal ho vychladnout.

Nachystal jsem skleničky na stopkách a ještě je přeleštil, když jsem si Daichiho všiml v periferním vidění, jak se opírá levým ramenem o vchod do kuchyně a s úsměvem mě pozoruje. 

Chvíli jsem ho pozoroval a pak jsem k němu přistoupil ze zadu a objal ho kolem pasu. "Co myslíš, že nám chtějí ti dva oznámit." Zeptal jsem se i když je to nad sluncem jasné. Chtějí spečetit svou lásku.

"Myslím si, že se chtějí vzít." Řekl jsem a začal zase snít o tom, jak já a Daichi stojíme před oltářem a slibujeme si lásku do konce svých životů. Poslední dobou o tom dost často sním. Možná, že už je na čase abychom náš vztah spečetili.
Ještě jsme o tom ale spolu nemluvili a tak se bojím, že by mě Daichi odmítl.

Prstýnek pro něho už dávno mám a mám i vymyšlené jak to udělat. A dost! Napomenul jsem se v duchu. Posledně mě to oddalování vyřknout své city stálo hodně. Zítra ho požádám a tečka.

Přivinul jsem si Sugu víc k sobě a zabořil hlavu do jeho ramene. Najednou se ozval domem zvonek. Zabručel jsem a pustil Sugu.

Z mého snění mě probudil zvonek. Daichi zabručel a já se usmál. Pustil mě a společně jsme šli přivítat Tobia a Sho.

Otevřeli jsme dveře a ti dva se usmívali. Hned jsem se musel usmívat taky. Přivítali jsme se objetím a vedli je do obývacího pokoje.

Tobio vytáhl šampaňské a já donesl skleničky, koláč a talíř obložený různými druhy sýrů.

Suga moc dobře věděl jak ty dva pohostit. Znal jejich chutě a věděl, že Tobio si dá raději ten borůvkový koláč a Sho miluje sýry, taky hned zkusil jeden kousek.

✨ to be continued…✨