I miss you

=25=

Už vysprchovaný vylezu z ložnice a na chodbě potkám Asahiho a Noyu v objetí se vydají do společenské místnosti.
Dojdu těsně po nich taky a vzhledem tomu, že ti dva přede mnou o mé přítomnosti neví, pozdravím je.
Ti se leknou a Noya div nevyskočí do stropu. Ostatní se hned začnou smát, až na ty dva. "Sugo, tohle už mi nedělej." Pronese Asahi, lapajíc po dechu. "Omlouvám se, nemohl jsem odolat." Pronesu se smíchem a vydám se do kuchyně, kde je z největší pravděpodobností má drahá polovička.

V kuchyni už připravuji maso na pečení, když najednou mě ze zadu objímají paže. Ani se nemusím otáčet, abych přišel na to kdo to je. Usměju se a otočím na svého přítele. "Dobré ráno, sluníčko. Vyspal ses?" Pozdravím ho s úsměvem a letmo ho políbím.

"Ano. Jen mi už bylo smutno." Řeknu a více ho obejmu. "Ty už vaříš?" Zeptám se ho, když si všimnu masa v zapékací míse.

"Jen si to připravuji." Odpovím mu s úsměvem.

Po snídani se už zapojím i já do přípravy oběda. "Daichi, chce se ti domů?" Zeptám se ho. Upřímně mě se nechce a troufám si říct, že nikomu z přítomných se nechce.

"Nechce ale musíme. Každopádně to musíme zase někdy zopakovat." Odpovím mu popravdě.
Na začátku tohoto pobytu jsem se stresoval, jak to dopadne a co ta naše parta vymamlasí. Ale vzápětí jsem pochopil, že ti kluci prostě dospěli.

S Daichim jsme dovařili oběd a nakrmili ty hladové krky.
Po obědě si všichni zalezeme do svých ložnic jen Kenma s Tadashim sedí ve společenské místnosti. Dokonce se přestali i stydět za svou lásku ale teď šlo vidět, že je něco trápí.
Jsme s Daichim na cestě do své ložnice, když si jich všimneme.

Se Sugou se chystáme jít do své ložnice, když zahlédnu Kenmu a Tadashiho, jak sedí na pohovce jako hromádky neštěstí. "Nejdeš si s nimi promluvit?" Zeptám se ho. Suga se na tohle hodí víc než já.

"Zvládneš balit zatím sám?" Zeptám se vážným tónem a podívám se na Daichiho.

Usměju se a pohladím ho po tváři. "Utíkej za nimi." Řeknu a letmo ho políbím.

Usměju se na něj vděčně, ještě jednou ho letmo políbím a jdu za Kenmou a Tadashim. Daichi odcházel do ložnice.

"Ahoj kluci." Pozdravím je a sednu si vedle Tadashiho. "Ahoj, jakto, že nebalíš?" Zeptá se mě Kenma. "No měl jsem to v plánu ale říkal jsem si, že bych mohl pokecat s vámi." Řeknu a po očku se podívám na ně. "Ach jo, Sugo, mě se nechce domů." Povzdechne si Tadashi. "To nikomu, Tadashi ale už teď vím, že Daichi v hlavě plánuje další sraz." Ujistím ho s úsměvem. "Vidíš, já ti to říkal." Dodá Kenma a pevně ho obejme.

Nechám je tak a odeberu se do naší ložnice. Daichi už měl scoro všechno zabaleno.

"Co ty dvě hrdličky?" Zeptám se ho když ho spatřím v ložnici a dám du kufru další věci.

Sednu si na postel a smutně se na něj podívám. "Nechce se jim domů." Odpovím mu. Kdyby to jen šlo zastavit čas.

"Jo, to asi nikomu." Dodám a s povzdechem dosednu vedle něj. "Cos jim řekl?" Zeptám se ho a pohlédnu na něj.

Usměju se a rukou mu zajedu do vlasů. Pak mu položím ruku na rameno. "Že už teď plánuješ v hlavě další sraz." Odpovím mu s úsměvem.

"To není pravda. Nic neplánuji." Zaprotestuji a jdu se zase věnovat balení. "Možná trochu." Přiznám se mu a kounu na Sugu, který se usmívá takovým tím úsměvem, který říká, já vím své. "Sakra, dobře. Ano už se mi rozjíždí další bláznivý nápad." Přiznám se na oko naštvaně, protože ve mě čte jako v knize. Ano už od rána uvažuji nad dalším srazem. Suga se s úsměvem rychle postaví z postele a skočí mi do náruče.

*Ahoj sluníčka, omlouvám se, že jsem včera nevidala DaiSugu. Neměla jsem nápady. :) Ale aby jste o kapitolku nepřišli, tak vydávám dneska. :D Krásné počteníčko.✨*