I miss you

=38=

✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨

Chvíli jsme si povídali ale k jádru věci se nedostali. "Tak, pánové, teď narovinu. Jaký je důvod vaší návštěvy?" Už jsem se musel optat čistě ze zvědavosti.

"No pánové,…" Začal Tobio a sledoval mě i Sugu. Já se koukl po očku na Hinatu. Mám dojem, že ten každou chvíli bouchne.

"…chtěli bychom se vás zeptat, jestli byste nám nechtěli jít za svědky." Nadhodil Tobio s úsměvem a já nechápavě zíral na ty dva.

Než to Tobio dořekl, tak jsem myslel, že Shoyo vážně bouchne. Opravdu měl co dělat aby to neprozradil.
A když už to Tobio vypustil z úst, tak Sho těkal pohledem ze mě na Daichiho a zase na mě.

Pak jsem zaregistroval, co to Tobio řekl a chvíli mi trvalo než mi to došlo. "Moment, za svědky čeho? Co jste zase vymamlasili?!" Byl jsem úplně mimo.

To už chtěl Sho něco říct ale Tobio mu zakryl ústa svou dlaní. "Spíš co se chystáme vymamlasit." Poznamenal Tobio a koukl se na Shoyu, kterému stále zakrýval ústa. Musel jsem se smát. Ti dva jsou prostě k popukání.

Začínalo mi to docházet ale musel jsem se smát, tomu jak Tobio zápasí se Shoyem. Kdybychom byli na vyšší střední, tak by stačilo je okřiknout a ti dva by stáli v pozoru.

"Takže vy do toho chcete praštit." Řekl jsem už s doznívajícím smíchem.
"Cože? Vzít si jeho? Vždyť mě chtěl teď zavraždit, sami jste to viděli." Vyhrkl ze sebe Sho, když se mu povedlo setřast Kageyamovu ruku. Ten se na něj vražedně podíval. Jo ten pohled jsme všichni znali.

Pak se Sho usmál a políbil svého přítele. "Dělám si srandu." Pronesl Sho a vzal Tobia za ruku. Hned spolu propletli prsty.

"Jako vážně? Opravdu se chcete vzít?" Zeptal jsem se, protože jsem tomu nemohl uvěřit. "Ano a teď to hlavní. Vy dva budete našími svědky." Odpověděl Tobio. "Co-cože?" Vyhrkl jsem ze sebe šokovaně. "A řečníci." Dodal Sho.

"Cože? Ale my…proč?" Koktal jsem šokovaně. Ti dva vybouchli smíchy a my si se Sugou vyměnili překvapené pohledy.

"Protože vy dva jste byli už na vyšší střední našimi rodiči a kdo jiní než rodiče by se měli chopit těchto rolí." Odpověděl Sho s doznívajícím smíchem.

"Jako svědky by měli být ti co vás znají nejlépe a to jsou vaše sestry." Pronesl jsem ve snaze se z toho vykroutit. "Jo, Miwa tam bude jako host, protože čeká mimčo a Natsu bude fotit." Oznámil mi Tobio.

"Moment. Miwa čeká mimčo, to znamená, že budeš strýček?" Zeptal jsem se překvapeně. Co já se ještě dnes nedozvím. "Kdyby jenom to. Budu i kmotr." Pronesl ne zrovna nadšeně. "To je skvělý nebo ne?" Nechápal jsem v čem je problém. "Tobi, má strach, že to mimčo se ho bude spíš bát." Pronesl Sho.

"Nesmysl Tobio, věřím tomu, že si tě to maličké zamiluje." Poznamenal jsem.
Kdyby to byl ten kluk ze střední, tak bych na to souhlasně kývl ale Tobio se vážně změnil.
"Nechme se překvapit." Pronesl Tobio. "Tak co? Půjdete nám za svědky a budete našimi řečníky?" Zeptal se Sho. Usmál jsem se na něj a koukl na Daichiho. Ten mírně přikývl.

"Shoyo, Tobio, bude nám ctí." Pronesl jsem s úsměvem a vzal svého přítele za ruku a propletl s ním prsty. Suga si opřel svou hlavu o mé rameno a já ho líbnul do vlasů.
Z jedné strany mě tou nabídkou kluci překvapili ale z druhé strany mě to potěšilo, že k nám stále shlížejí jako k rodičům.

Jejich nabídka mě ze začátku zaskočila ale i potěšila.
Už na Karasunské škole jsme se snažili nejen s těmi kluky hrát volejbal ale také jsme je vedli k slušnému chování, ze kterých ti dva čas od času vybočovali a teď tady ti dva sedí před námi a chtějí  spečetit svou lásku.

"No a kdy vy dva se rozhoupáte a taky do toho praštíte?" Rypnul si s úsměvem Sho.

Šibalsky jsem se na ně usmál. "Možná brzy." Pronesl jsem a stočil pohled na Sugu, který se tvářil zaskočeně.

✨ To be continued…✨