I miss you

=33=

Suga ke mě došel a já ho objal kolem pasu. "Sugo, to je strážník
Igai Hoki, můj kolega. Shunto, Sugawara, můj přítel." Představil jsem je.
Jsem rád, že Hoki dorazil tak rychle.

Daichi nás představil a já si prohlížel mladíka. Byl ve stejné výšce jako Daichi ale nebyl tak urostlý jako Daichi. Blond vlasy na krátko ostříhané a světle hnědé oči.
Usmíval se na mě a podával mi ruku na potřes. S úsměvem jsem ruku přijal. "Rád vás poznávám. Daichi o vás básnil, co ho znám." Prozradil strážník a Daichi ho kamarádsky šťouchl.
"Jen bych byl radši, kdybychom se seznámili za jiných okolností." Pronesl jsem.
"Souhlasím, což mi připomíná, že bych se měl pustit do práce." Řekl strážník Igai.

"Hoki, mrkni se nejdřív tady na ty dveře. Možná, že tam budou otisky prstů." Upozornil jsem na vchodové dveře a Hoki se pustil do práce.

"Co když to byl-" vyhrkl jsem ze sebe vystrašeně a podíval se na Daichiho. Nedokázal jsem ani vyslovit jeho jméno. Po druhé bych si tím samým peklem nedokázal projít.

Stiskl jsem si Sugu víc k sobě. "Pokud to byl on, tak ho pošlu zpátky za mříže. Neboj se, andílku, nedovolím aby ti ublížil." Ujistil jsem a konejšivě mu dlaní přejel po tváři. Usmál se na mě a položil si hlavu na mé rameno.

Ať to byl kdokoliv s jakýmkoliv úmyslem, dostanu ho.
Letmo jsem Sugu políbil ve vlasech.
"Dobře, otisky prstů bych měl. Tak jdeme pokračovat dál." Ozval se Hoki. Ukázal jsem mu dopis, co tady zanechal dotyčný a Suga mu řekl o Mikiovi.

Trvalo to asi hodinu a půl, než měl strážník Igai hotovo. "Bude pro vás nejlepší když se nebudete zdržovat v tomto bytě." Pronesl starostlivě strážník.

"Já vím, Hoki. Půjdeme do hotelu." Ujistil jsem ho a přitáhl si své štěstíčko do své náruče.

Než jsme se rozloučili s Hokim, tak mě ujistil, že mi dá vědět jak pokračuje vyšetřování.

My jsme se sbalili a jeli jsme do hotelu, kde mohou i domácí zvířata. 

Byl to krásný pokoj ale raději bych byl doma a Daichi to z mého pohledu vyčetl.

Věděl jsem na co myslí. S úsměvem jsem k němu přistoupil a objal ho. "Neboj se, za pár dní se zase vrátíme domů." Utěšoval jsem ho.

Přitiskl jsem se do jeho náruče a dostal jsem pocit bezpečí, který mi dokáže dát jen Daichi.

Rin zkoumal nové prostředí a pak se uvelebil v křesle, stočil se do klubíčka a spal.

Chvíli jsem pozoroval to naše koťátko, než se uvelebil na křesle a spal. "Objednáme si večeři." Oznámil jsem mu, protože jsem už dostával hlad. Suga mi na to kývl.

S úsměvem jsem ho pohladil po tváři. "Na co máš chuť?" Zeptal jsem se.

"Nevím ale něco bych si dal. Třeba nudle?" Napadlo mě. Nejraději bych si dal tebe, pomyslel jsem si s úsměvem.

Objednal nám nudle a za pár minut jsme je měli na pokoji. Voněly lákavě.
Než jsem se pustil do své večeře, tak jsem vytáhl kapsičku s masem pro Rina, ať taky povečeří.
Slupnul to jak malinu a pak se dobrých pár minut oblizoval.

Povečeřeli jsme s Daichim a pak si napustili vanu.

Po večeři jsme se společně přesunuli do vany, kde se Suga opřel o mou hruď. Bože, je tak nádherný, pomyslel jsem si, když jsem mu rukama přejížděl po jeho hebké kůži.

Sklonil jsem se k jeho krku a jemně se ho dotkl svými rty. Suga zaklonil hlavu víc dozadu a tím mi umožnil lepší přístup k jeho krku.

Miluji jeho doteky a tušil jsem, že to dotekama neskončí a popravdě chtěl bych aby to skončilo tak, jak já si myslím, že to skončí. Když jsem ucítil dotek jeho rtů na krku, tak jsem atomaticky zaklonil hlavu dozadu abych mu ulehčil přístup k mému krku. Bylo to víc než příjemné.

✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨