I miss you

=31=

✨Na obrázku je koťátko Rin, který sdílí domácnost se Sugou a Daichim.✨

Jeho pláč utichl a Suga se začal uklidňovat. "Co se stalo?" Nechtěl jsem ale musel jsem se zeptat. Pokud mu mám pomoct, tak musím vědět pravdu.

Tušil jsem, že se zeptá, spíš by mě zarazilo, kdyby se nezeptal. Nadechl jsem se zhluboka a pomalu vydechoval. "Na vysoké škole jsem poznal jednoho mládence. Jmenuje se Mikio. Byl pozorný a hodný a já se do něj zamiloval. Bylo to oboustranné a tak jsme se začali stýkat. Ze začátku bylo všechno fajn ale po pár týdnech společného soužití se to pokazilo. Myslel jsem si, že za to můžu já. Zhoršovalo se to čím dál víc a ja už nevěděl jak mám ten vztah napravit až jsem si řekl jednou dost a ukončil jsem náš vztah.

Myslel jsem, že budu mít klid ale to jsem se šeredně zmílil. Odešel sice z mého bytu v klidu ale dělal mi ze života peklo.

A jak jsi odešel dělat kávu, tak jsem na chvíli zavřel ještě oči a místo tebe jsem ve snu spatřil jeho tvář." Dovyprávěl jsem svůj příběh a začal zase vzlykat.

Tiše jsem naslouchal jeho vyprávění a rukou mu jezdi po zádech. Začínal jsem pociťovat vztek na toho Mikiu. Jestli se jen pokusí přiblížit k Sugovi roztrhám ho na malé kostičky.

Objal jsem ho a utěšoval. Šeptal jsem mu do ouška utěšující slůvka a nepřestával ho hladit po zádech.

Když se uklidnil, tak jsme se dali spolu snídani a já ho donutil něco malo sníst. Pak jsem se šel vysprchovat a po mě šel Suga.

Když byl ve sprše, zkusil jsem sednout na internet a vyhledat si něco o tom bastardovi něco víc.
Sociální sítě jsou skvělý vynález.

Byl jsem se sprchou hotový a oblečený jsem vyhledal Daichiho. Našel jsem ho v kuchyni sedět za stolem, jak brouzdá sociální sítí. Najednou jsem si všiml profilové fotky a přejel mi mráz po zádech. "To je on." Pronesl jsem nepřítomně. Daichi na mě pootočil hlavu. "Už ti neublíží." Pronesl a já se na něho pousmál.

Natrefil jsem na jeho profil hned, podle Sugova tvrzení.
Mikio měl už od pohledu divný kukuč. Takový nevyspitatelný. "Už ti neublíží." Pronesl jsem a on se na mě usmál. Nebyl to ten jeho typický veselý úsměv.

Projížděl jsem jeho fotky a narazil jsem i na fotky kde byl se Sugou. Hned jsem to vypl, protože to vypadalo, že ty fotky Sugu jen raňují. Zaklapl jsem notebook a otočil svou pozornost na něj. Usadil jsem si ho do klína. Pevně jsem ho objal a on mi položil hlavu na mé rameno, takže jsem vdechoval vůni jeho vlasů.

Daichi projížděl naše společné fotky s Mikiem a hned mi naskočila husina. Rychle to vypl a stáhl mě do svého klína. Položil jsem si na jeho rameno hlavu a nechal se jim hýčkat.

Pak jsme se zvedli a vyrazili pro Rina k Daichiho rodičům.

Sotva se otevřeli dveře hned mě přivítal Rin. Zvedl jsem ho do náruče a přivítal se s rodiči od Daichiho.

U dveří jsem se přivítal s mámou a tátou. Suga byl zaneprázdněn naším malým chlupáčkem. Rin se mu hned přilepil na nohy a dožadoval se hned pozornosti od mého andílka.
Suga ho hned zvedl a přivinul ho k sobě.

"Už od rána stepuje u dveří a čeká až se objevíte." Prozradila nám máma s úsměvem a vedla nás do obýváku. "Není divu, když ho Suga rozmazluje." Poznamenal jsem s úsměvem a koukl se na Rina jak si spokojeně uvelebil v klíně u Sugy.
"No jde vidět, že na tebe hodně přilnul, Sugo." Pronesl táta.

Rin se schoulil do klubíčka v mém klíně a spokojeně předl. Musel jsem souhlasit s otcem od Daichiho. Rin ke mě hodně přilnul a já jsem rád jak za Daichiho tak i za Rina.

Poobědvali jsme a vydali se s naším chlupáčkem zpátky domů.
Jakmile jsme vstoupili do bytu, tak se mě zmocnil pocit, že není něco v pořádku ale netušil jsem co.

✨Krásné počteníčko, sluníčka.✨