I miss you

=23=

*Krásné počteníčko, sluníčka.✨*

"Tak jo. Rozdávám." Řekne Asahi a učiní tak. "Karbanici." Pronese s úsměvem Kiyoko a postaví se. "Kam jdeš?" Zeptá se ji Tanaka. "Raději jdu něco upéct." Odpoví mu a skloní se k němu pro letmý polibek.

Náš souboj mezi mnou a Kuroem pokračoval. Od Asahiho si vyžádám dvě karty na výměnu a kouknu na ně. Dneska mi padají karty samy. Na ruce držím teď čtyři dámy.

Nakouknu přes rameno na karty co drží Daichi. Paráda, poker. Podívám se na Daichiho. Letmo mě políbí a věnuje se hře.

Kuroo začne sázet a já s úsměvem dorovnám. "Sakra Daichi, ty zase máš něco na ruce." Poznamená Kuroo. "Možná mám, možná nemám." Řeknu s úsměvem.

Všimnu si toho podivného pohledu co má Kenma. Že by měl taky dobré karty? Tadashi nehraje, tak se mu kouká do karet. Z těch dvou by byl nádherný pár.

Nakonec jsme zůstali jen já, Kuroo a Kenma. "Tak panové, karty na stůl." Vyzve nás Kenma.
Kuroo má barvu, já ukážu pokera ale výhra padne na Kenmu, který má postupku v barvě. "Sakra." Vypustí ze svých úst Kuroo a my se začneme všichni smát. "Já už nehraju." Pronese naštvaně Kuroo.

Tanaka se omluví, s tím, že jde se podívat na Kiyoko. Kenma se jde projít a k němu se přidá Tadashi, že si vyfotí krajinu a oba mizí venku, kde už neprší.
"Nezdá se vám, že ti dva jsou až moc spolu?" Zeptá se Noya. "Co tím myslíš?" Ptá se nechápavě Shōyō. Já jen sleduji kam tahle konverzace povede, jak jinak než v Daichiho objetí.

"Když chtějí být spolu, tak ať jsou." Pronesu a políbím Sugu na čelo. "Počkej, ty víš něco co my nevíme?" Zeptá se Asahi. "No...ehm...nechme se překvapit jak to dopadne." Pronesu nakonec. Nechci dělat ukvapené záběry. "Daichi má pravdu. A navíc komu by vadilo, kdyby ti dva byli spolu." Přidá se ke mě Tobio. Kuroo a Tsukki mlčí stejně jako my.
"Mě teda rozhodně ne." Pronese Shōyō a tím prolomí ticho.

Zbytek jen souhlasně přikývne na Shōyōvé slova a bavíme se o něčem jiném. "Lidičky, mě se nechce domů." Pronese Kuroo. "I když musím uznat, že jsem šťastný všude tam kde je Tsukki ale tady tohle místo ve vaší společnosti je opravdu kouzelné." Dodá Kuroo a já se jen usměju. Tsukki ho obejme kolem pasu a věnuje mu letmý polibek. "Jo, musím souhlasit s Kuroem. Byl to fajn nápad, Daichi." Přitáká Noya.

"Vlastně, nebýt Sugy, tak bychom se takhle nesešli." Prozradím a kouknu na něj. Jsem rád, že jsme tady a že si tento pobyt všichni užívají.

"Tak to prr. Pokud vím, tak s tím nápadem jsi přišel ty a ne já." Uvedu na pravou míru a podívám se na něj.

"A kdo mě přivedl na ten nápad?" Zeptám se ho se spokojeným úsměvem. Všichni nás s úsměvem sledují.

Dělám jakože nad tím přemýšlím. "Asi já." Pronesu po chvíli a nevinně se usměju. Daichi kývne na souhlas a spojí naše rty. "To mi něco připomíná." Poznamená Tobio a se šibalským úsměvem koukne na Shōyu. "Na mě nehazej vinu. To ty se vždycky naštveš první." Obhajuje se Shōyō. "A kdo mě vždycky vyprovokuje?" Zeptá se klidným hlasem Tobio. "Já...asi ale potom to usmiřování stojí za to." Odpoví Shōyō s úsměvem a políbí Tobia. My ostatní se jen smějeme.

"Ještě, že my takové problémy neřešíme." Pronese spokojeně Noya a koukne na Asahiho. "Ne jo. Mám ti připomenout naší poslední hádku?" Optá se Asahi. "No tak dobře. Řešíme ale to jsou vyjímečné situace." Uzná Noya a raději rychle políbí Asahiho aby si to nerozmyslel a nezačal mluvit. Musím uznat, že jsme pěkně povedená parta.

Bavili jsme se ještě chvíli než celou chatou projde příjemná vůně. Kiyoko se objeví v místnosti s tácem, na kterém nese koláč a každému nabídne kousek. Koláč byl výborný a sladký. Kiyoko jen slyšela samou chválu.