I miss you

=14=

Celé dopoledne mi utíkalo strašně rychle. Chyběl mi Daichi. Zvednu mobil a zavolám mu.

Právě jsme s kolegou něco řešili, když mi začal vyzvánět mobil. Mrknu na diplej a hned na to se usměju.

Daichi: "Ahoj andílku, copak se ti už stýská?"

Suga: "Ahoj, ano stýská a ani nevíš jak moc."

Daichi: "Mě taky. Ten týden už mám domluvený."

Suga: "Tak to je super."

Daichi: "V kolik končíš v práci?"

Suga: "Ve tři, zlato."

Daichi: "Tak já tě vyzvednu. Jen mi pisni prosím adresu."

Suga: "To budeš hodný. Už musím končit, tak se měj. A adresu ti pošlu, děkuji. Papa zlato a miluji tě."

Daichi: "Dobře. Papa andílku a taky tě miluji."

A s úsměvem zavěsím. Kouknu se na kolegu, který se potutelně culí. "Co je?" Zeptám se ho. "Kdo je ten šťastlivec?" Hned se mě zeptá s úsměvem na rtech.
On ví o mé orientaci, jako jediný z mých kolegů.
Příjde mi zpráva od Sugiho, ve které je adresa. Podívám se na tu adresu a zjistím, že ta škola spadá do mého regionu.

Zavěsím a hned mu pošlu adresu, když vstoupí do kabinetu má kamarádka. Už ráno jsem ji stačil převyprávět ve zkratce můj víkend. "Volal jsi s ním, je to tak?" Zeptá se, když vidí mou usměvavou tvář. "Ano, volal." Odpovím ji.

"No, víš jak jsem ti vyprávěl o tom chlapci z vyšší střední." Začnu vyprávění. "Jo, myslím, že se jmenoval Suga." Řekne kolega. "Ano. Tak jsme se potkali o víkendu." Řeknu mu. "Fakt? No to je paráda." Vyhrkne nadšeně. "Tak teď chápu tvou dobrou náladu." Znalecky pokývá hlavou.

Hodiny utíkají rychle a za chvíli máme konec směny. Do konce směny nám trvá ještě půl hodina. Chtěl jsem původně zůstat přesčas ale to bych nezvládnul. Už teď se moc těším na Sugu. "Jak jsi tady?" Zeptá se kolega. "Pěšky." Odpovím. "A chceš hodit domů?" Nabídne se kolega. "To by bylo fajn. Vzal bych si klíče a jel bych pro Sugu svým autem." Řeknu nahlas svůj plán. "Dobře. Jsem rád, že jsi konečně šťastný, Daichi." Řekne kolega a poplácá mě po rameni. S úsměvem jsem mu poděkoval.

Ještě hodinu a pak se vrátím do náruče mého přítele, pomyslím si v duchu a usměju se. "Už se ho nemůžeš dočkat, co?" Poznamená má kamarádka. Kývnu ji na souhlas. "Jen ať ti to štěstí vydrží." Povzdychne si. "Neboj se, taky to své štěstí potkáš a budeš šťastná." Řeknu ji. Má kamarádka se jen na mě smutně podívá. Přistoupím k ní a obejmu ji a ona mi objetí opětuje.

Nemá takové štěstí jako já. Zamilovala se do jednoho chlapce na vysoké ale on ji odmítl a dal přednost její nejlepší kamarádce. 

Měli jsme konec šichty. Kolega mě hodil domů a já si vzal z bytu klíče a jel jsem autem pro Sugu.
Před školou zapakuji u hlavní brány a vylezu z auta. Chvíli pochoduji před bránou a pak se opřu o kapotu auta.
Z brány vyjde malý chlapec. "Máte pěkné auto." Pochválí mi chlapec. Usměju se na něj a poděkuji mu. "Na koho čekáte?" Zeptá se chlapec. "Na jednoho pana učitele." Odpovím mu. "Takže na pana učitele Sugawaru." Pokývá hlavou chlapec. "Ano." Odsouhlasím mu to. Džepnu si k němu. "Znáš ho?" Zeptám se ho. "Ano. Je to moc hodný učitel a taky jediný učitel. Jinak máme samé učitelky." Prozradí mi. "A vy jste pro pana Sugawaru co?" Zeptá se chlapec. Chvíli přemýšlím co odpovědět, pak se usměju a odpovím: "Jsem jeho kamarád." Nevím jak by reagoval na pravdu. "Nibori, co tady ještě děláš?" Ozve se za chlapcem. Chlapec se otočí a já se podívám tím směrem. Stál za chlapcem Suga. "Měl jsem ještě trénink ale už utíkám, pane učiteli." Řekne chlapec a začne utíkat pryč od nás.
Ještě nám zamával a zmizel za roh.

Před bránou stojí Daichi a povídá si s chlapcem. Když přijdu blíž, tak zjistím, že ten chlapec je zrovna Nibori. Už dávno má být v domově. Nibori nemá rodiče, takže byl umístěn do domova dětí a mládeže, kde, jak on sám říká, se mu nelíbí. Je mi ho líto. Dojdu k nim. "Nibori, co tady ještě děláš?" Zeptám se ho. V domově by měl z toho problém ale pokud měl ještě trénink, na který chodí rád, tak by to mělo být v pořádku. Nibori dochází už druhým rokem na volejbal a musím uznat, že mu to jde.
S úsměvem pozdravím Daichiho a oba nasedneme do auta.

*Ahoj sluníčka, včera jsem se nemohla dokopat k psaní, takže vydávám kapitolku až dneska.😊 Krásné počteníčko.✨*