I miss you

=11=

Odvedl mě do ložnice.
Vrátil mi včerejší noc ale musím říct, že byl lepší než já. Bylo to víc než dokonalé.

Ležíme spolu v posteli v objetí.
"Víš o tom, že jsi ďáblík s andělskou tváří." Zašeptám s úsměvem a políbím ho na čelo. "Vždyť jsem se ti musel revanžovat." Řekne a zvedne hlavu. "Takhle se mi můžeš revanžovat pořád." Dodám a políbím jeho krásné rty.

Po společné sprše se posadíme na pohovku a rozhodujeme se jestli si dáme oběd u něj doma nebo zajdeme do restaurace. Nakonec zvítězila restaurace.
Oblečeme se a vyjdeme ven a vydáme se na cestu.

Jdeme do restaurace kousek od mého bytu.
V restauraci jsme si sedli ke stolu a objednali jídlo.

"Tak vás bych tady nečekal." Zaslechneme u našeho stolu známý hlas. Oba vzhlédneme na osobu tyčící se nade mnou a s úsměvem na tváři, který patřil nikomu jinému než Oikawovi. Měl na sobě na míru šitý oblek v hnědě barvě. Za Oikawou stál Iwaizumi.

"Jaké milé překvapení potkat vás tady." Řekne Oikawa s úsměvem a přisedne si k našemu stolu. "Jestli chceš do nás šít tak můžeš rovnou pokračovat v cestě." Řeknu naštvaně a překřížím ruce na prsou. "Ne to nechci, Daichi, myslím to zcela vážně. Dlouho jsme se neviděli a chci si jen popovídat." Obhajuje se Oikawa.

"Dobře. My se máme báječně a co vy dva?" Navážu na nevinou konverzaci. "My? Skvěle. Kolik, že to vlastně je let, co jsme se neviděli?" Zapřemýšlí Oikawa. "No, nějaký pátek už to je." Odpovím mu s úsměvem. "To máš pravdu, Sugawaro a co jste dělali po vyšší střední?"

Vedle mě si přisedne Iwaizumi a začneme si povídat. "Je stále stejný?" Zeptám se ho. "Ne, zapracoval na své image a teď je to jiný Oikawa." Odpoví mi Iwaizumi. "Nebo si ho moc přetáhl míčem a mu přeskočilo." Poznamenám humorně a oba se začneme smát.

"Já jsem pedagog a Daichi je strážník." Odpovím mu a zaregistruji, že se Iwaizumi s Daichim ohromně baví. "A co ty?" Optám se nazpět. "Já hraju teď jinou ligu. Provokuji své soupeře v soudní síni jako právník." Odpoví mi humorně a já se zasměju. "A určitě úspěšně." Dodám s úsměvem. "Mojí klienti si zatím nestěžuji, ba naopak sklízím chválu a úspěch." Řekne Oikawa s úsměvem. "To ti šlo nejlépe." Rypnu si. "Šlo a pořád jde ale mimo soudní síň už neprovokuji." Dodá Oikawa.
"Že ne jo." Ozve se Iwaizumi s úsměvem. "Dobře, provokuji ještě tebe ale tobě se to líbí nebo ne?" Uzná pravdu Oikawa a šibalsky se na něj usměje. Odpověď se Oikawovi dostaví v podobě Iwaizumiho úsměvu.

Nakonec jsme společně poobědvali a zavzpomínali na časy. Oikawa už nebyl ten Oikawou, kterého si pamatuji z vyšší střední. Opravdu se změnil a ta jeho změna se mi zamlouvala.

Nakonec jsme s mladíky seděli scoro dvě hodiny, než se omluvili, že už musí jít ale že by si to rádi zopakovali. Na to jsme oba kývli. Jo, leč k nevíře ale dobře jsme si popovídali a taky se nasmáli.
"Nechceš jít ke mě?" Zeptá se mě Suga a podívá se na mě.

Nemohu uvěřit, že jsem se ho na to zeptal. Byl jsem strašně nervózní a ani nevím z čeho. Vždyť on pohostil mě, tak i já bych měl pohostit jeho. Tak proč se cítím nervózně? A proč mám strach z odmítnutí mé nábítky? Svou dlaň mi položí na mou ruku a odpoví mi s úsměvem: "Ano a rád."
Málem mi vyskočí srdce z hrudi radostí.

Odvedu ho do svého bytu. Rozhlíží se po obývacím pokoji, kde ho odvedu a já ho s úsměvem pozoruji. Pohledem projíždí po pokoji a pak přistoupí k jedné poličce kde mám fotky z vysoké a z vyšší střední. Byla tam i fotka celého volejbalového týmu. Vezme do ruky fotku, kde jsem zachycen jako čerstvý absolvent vysoké školy. "Škoda, že jsem ten okamžik nesdílel s tebou." Poznamená smutně a položí fotku zpátky na místo. Přistoupím k němu ze zadu a obejmu ho kolem pasu. "Co bylo, to bylo. Teď jsme spolu, tak se tím už netrap." Zašeptám mu do ouška.

Když jsem v jeho bytě viděl tu fotku z vysoké, tak mě to zamrzelo, že jsem tu radost s ním nesdílel a když jsem to řekl nashlas, tak mě objal a pošeptal do ucha: "Co bylo, to bylo. Teď jsme spolu, tak se tím už netrap." A má pravdu. Nemá cenu se trápit tím co bylo. Jsme spolu a pevně doufám v to, že už napořád.
Usměju se a otočím se na něj. "Máš pravdu." Řeknu s úsměvem a obejmu ho. Objetí mi opětuje.

*Krásné počteníčko, sluníčka.💖*