I miss you

=9=

Dlouze mě políbí a to vedlo k tomu, že se palačinka, kterou měl na pánvi, začne pálet. Odthnu naše rty. "Daichi, pálí se ti palačinka." Řeknu s úsměvem. Daichi se rychle otočí k pánvi a vytáhne už spálenou palačinku. Tiše se chcichotám. Položí palačinku bokem na talíř a otočí se na mě. "Ty se mi budeš smát?" Pronese a začne mě lechtat. Doufal jsem, že zapomene na to, že jsem lechtivý ale to jsem se mýlil.

Tak on se mi bude smát? To teda ne! Modlím se ať je ještě pořád lechtivý a díky bohu je. Lechtám ho a směju se u toho. "Da-Daichi. To už sta-čí." Vysouká ze sebe mezi smíchem. Přestanu ale své ruce mám položené na jeho bocích. Suga se uklidní a položí mi ruce za zátylek. "Doufal jsem, že si zapomněl na tu mou slabost." Poznamená s úsměvem. "Za prvé. Já a zapomenout na něco takového? Za druhé. Není to žádná slabost. Je to kousek tvé roztomilé osobnosti." Řeknu a letmo ho políbím na nos. Obejme mě kolem krku. "To je hezké." Pronese tiše do mého ramene.

To co teď řekl, mě dojalo. "Chyběl jsi mi." Pronesu popravdě. "To ty mě taky, Koushi." Odvětím a více si ho přitisknu do své náruče. "Už tě nikdy nepustím." Slíbí mi. Já tebe taky ne, Daichi Sawamuro. Pomyslím si se spokojeným úsměvem.
V tom slyším vyzvánět mobil a hned na to Daichiho zabručení. Zasměju se nad tím a neochotně ho pustím.

Jestli je to Neon, tak ať si mě nepřeje. Popadnu mobil, který mi leží na stole a kouknu na diplej. Kde se mi objevilo jméno Neon a její fotka. Omluvně se kouknu na Sugu. "Jen to zvedni." Pobídne mě a letmo mě políbí na tvář.

Me: "Ahoj Neon."

Neon: "No tobě to dnes trvalo. Snad neruším."

Me: "Nech toho. Copak se děje?"

Neon: "Nic. Jen jsem čekala, že se večer stavíš na kus řeči. A ty nikde."

Me: "Ach tak. No měl jsem jiné plány." Řeknu a kouknu na usmívajícího Sugu, který sedí u stolu a sleduje mě.

Neon: "Aha. Tak to nebudu rušit. Jo pozdravuj ho a jsem ráda, že jsi konečně šťastný. Ahoj."

Me: "To já taky a pozdravím ho. Ahoj."

A zavěsím s úsměvem. "Mám tě pozdravovat od Neon." Vyřídím pozdrav a podám mu palačinky a kávu. "Děkuji." Řekne a skloním se k jeho rtům pro letmý polibek. Pak si sednu se svou snídani a kávou taky ke stolu vedle andílka.

Při tom jeho hovoru s Neon jsem si uvědomil jednu věc. A to, že jsem nedokázal s nikým z Karasunské vyšší střední udržet kontakt. Smutné.
Kdyby se mi neozval Hinata, tak bych do teď se nevídal s nikým z Karasuna. Nepotkal bych Daichiho.

Vypadá zamyšleně. Upřeně kouká na svou snídani, dlaní zakryju tu jeho, kterou má položenou na stole. Stočí pohled na mě a usměje se. Vezme mou ruku do své dlaně a proplete prsty. "Copak tě rozesmutnilo?" Zeptám se ho. Povzdechne si. "Uvědomil jsem si, že jsem nedokázal udržet kontakt s nikým z vyšší střední. Až teprve nedávno se mi ozval Shōyō." Vysvětlí mu pochmurně. "Vím jaký je to pocit." Dodám a obejmu ho.

Přijmu jeho objetí. "Mám nápad. Pokusíme se najít všechny členy z našeho týmu a uspořádáme sraz." Napadne ho. "To je skvělý nápad." Řeknu šťastně a podívám se na něj. "Ale teď se pusť do snídaně." Pobídne mě a já se začnu věnovat své snídani.

Je to skvělý nápad. Jsem v kontaktu jen s Asahim a Nishinoyou. Oba jsou v Itálii a jsou spolu. Bude to těžké domluvit ten sraz ale udělám proto maximum a to už jen kvůli mému úžasnému andílkovi. Až teď jsem si uvědomil, že začíná má nová etapa mého života. Snad tahle etapa už nikdy neskončí.

*Krásné počteníčko, sluníčka.💖*