I miss you

=21=

Po výborném obědě, za který Tobio a Shōyō zklidili samou chválu, ležíme s Daichim v objetí na posteli. Vypadá jako by nad něčím zase důmal. 
Pohladím jeho krásnou tvář a vtisnu mu polibek na líčko. "Nad čím zase přemýšlíš?" Zeptám se ho.

Ležím na boku v posteli a tisknu si do své náruče Sugiho, stále přemýšlím nad tou jeho teorii.
Najednou slyším jeho hlas, jak se mě ptá nad čím zase přemýšlím. Přetočím se na záda ale jednou rukou ho stále objímám. "Přemýšlím nad tou tvou teorii." Prozradím mu a kouknu na něj.

Usměju se a podepřu si hlavu jednou rukou. "A k jakému názoru jsi došel?" Zeptám se ho a rukou mu přejíždím po hrudi.

"Asi to bude tak, jak tvrdíš. Možná, že už něco spolu mají a jestli ano tak budu jen rád." Odpovím mu a vzpomenu si na tu scénku, kdy Kenma s radostí nechal vyhrát Tadashiho, pořád to byl malý detail ale mě to donutilo se nad tím zamyslet.
Pohladím Sugu na tváři a provinile se usměju. "Dlužím ti omluvu." Vyřknu.

Dojatě se na něj usměju a spojím naše rty ve vášnivý polibek.
"Nic mi nedlužíš, zlato." Pronesu po polibku a dívám se mu do jeho krásných očí. "Miluji tě, Daichi." Dodám vážným hlasem.

"Tady tě miluji, Koushi." Řeknu a přivlastním si jeho rty. Ostatně kdo by nemiloval to úžasné, andělské stvoření.

Po chvíli mazlení, Suga usnul. Lehce ho líbnu na čelo a přikryju ho dekou. Potichu se vytratím z ložnice a vydám se do společenské místnosti, kde najdu Kenmu jak si prohlíží časopis a upíjí horkou tekutinu s hrnku. Všichni byli ve svých pokojích, tak si přisednu k němu a pozdravím ho. "Ahoj, Daichi." Pozdraví mě s úsměvem a odloží časopis. "Jak se ti tady líbí?" Začnu nevinně. "Moc se mi tady líbí ale předpokládám, že kvůli tomu se neptáš. Takže k věci." Řekne Kenma a zkoumá mou tvář.
Zapomněl jsem, že je to až moc chytrý mladík. Nervózně se usměju a pak seberu všechnu odvahu na zeptání se:
"Dobře. Nechci jen spekulovat a tak se zeptám narovinu. Máš něco s Tadashim nebo ne. Já vím nic mi do toho není ale chci znát pravdu." Kenma se zasměje. "Tak o to tady jde. A teď se já zeptám. Vadilo by ti kdybych měl?" Zeptá se Kenma a položí hrnek na stůl. "Popravdě asi ani ne. Spíš naopak." Odpovím popravdě a nervozně si promnu zátylek. "Děkuji za upřímnost, Daichi. A teď k tvé otázce. Je pravda, že jsme se s Tadashim zblížili a že bych si přál aby byl můj partner ale taky mám strach, že i jeho zklamu." Řekne Kenma popravdě a vypadá to, že posmutněl. "Kenmo, já si myslím, že ho nezklameš, protože se snažíš ho nezklamat." Řeknu jednoduše. "Díky za důvěru." Pronese Kenma s úsměvem.

Do místnosti vstoupí Tadashi a zívne si. "Asi jsem trochu usnul." Poznamená s úsměvem. "To vůbec nevadí." Pronese Kenma. "No já si jdu udělat kávu. Kdo chce taky?" Optám se a postavím se. "Já. Instatní s mlékem a jeden cukr, díky Daichi." Řekne Tadashi a já kývnu na souhlas.

Vejdu do kuchyně a vidím Daichiho stát u linky a před sebou má dva hrnky. Obejmu ho ze zadu kolem pasu a přitulím se k němu.

Usměju se a otočím se na něj. Políbím ho a přitiknu si ho více k sobě. "Chceš kávu nebo čaj?" Zeptám se ho a jemně ho škrábu na zádech.

Podívá se na mě a usměje se. "Tebe, zlato ale teď se spokojím s čajem." Odpovím mu se šibalkým úsměvem a užívám si to jemné škrabkání po zádech, které tolik zbožňuji.

Zasměju se a pustím ho abych mu připravil čaj. Odebere se ke stolu. Nikdy mě nepřestane překvapovat. 

Sednu si ke stolu v kuchyni a sleduji ho jak připravuje čaj. "Kam jsi utekl?"

Zaleju kávu a čaj. "Byl jsem ve společenské místnosti s Kenmou." Prozradím mu a postavím před něj čaj, věnuji mu letmý polibek. "Jdeme za klukama do společenské místnosti nebo chceš si vypít čaj tady?" Zeptám se ho.

Políbím ho a poděkuji za čaj. "Vypiju si ho tady. Jestli ti to nevadí." Odpovím mu s úsměvem.

"Nevadí. Odnesu Tadashimu kávu a příjdu za tebou." Oznámím mu, letmo ho políbím a odnesu kávu Tadashimu, který sedí s Kenmou nad časopisem. S úsměvem mi poděkuje a já na to s úsměvem kývnu na souhlas a vrátím se ke Sugovi.

*Krásné počteníčko, sluníčka.✨*