I miss you

=22=

*Tak jo. Podařilo se mi dopsat dnešní kapitolu. Wauw :D Chtěla jsem ji dopsat aby jste věděli, že na vás myslím. Jste ti nejbáječnější lidičky.💜*

Daichi hned přijde do kuchyně a s kávou v ruce se posadí hned vedle mě. Přitulím se k němu.

V klidu si užívám popíjení kávy a přítomnost svého milovaného, než se do kuchyně přiřítí Hinata se slovy: "Jde se hrát poker. Přidáte se?" Suga leknutím poskočí a já se ne něj podívám. "Pardon asi ruším, co?" Vyhodnotí situaci a rozpačitě se usměje.

"Ne. Nerušíš. Jen si mě polekal, Shōyō." Vyvrátím mu tvrzení, než ho Daichi seřve. "Možná za chvíli." Odpovím s úsměvem. "Dobře." Souhlasí Shōyō a utíká do společenské místnosti.

"Někdy je těžké uvěřit, že vyrostl." Poznamenám a s úsměvem se podívám na Sugu.

Usměju se nad jeho poznámkou. "V některých případech, jako byla zrovna tahle, je dobře, že nevyrostl. Nemyslíš?" Zeptám se ho s úsměvem.

"To je pravda. Celá ta naše parta se v určitých případech chová jako by nikdy nevyrostli a to dodává kouzlo tomuto pobytu." Řeknu s úsměvem a políbím jeho sladké rtíky.

Jeho polibek opětuji a jednu ruku mu položím za krk. Po polibku si položím hlavu na jeho rameno.
"Jak se asi má Tōru a Hajime." Vzpomenu si na ty dva, kteří nebyli ve školních letech zrovna oblíbení a to jen díky těm Tōruovým kousavým poznámkám.

Kouknu se na něho. "Můžeš jim zavolat. Oikawa mi dal svou vizitku. Mám ji v ložnici." Prozradím mu i když ne moc nadšeně. Je fakt, že i když ten náš neplanovaný společný oběd dopadl nad mé očekávání dobře, i tak bych jejich společnost nevyhledával.

Vzhlédnu k němu. "Opravdu?" Zeptám se nevěřicně a zároveň nadšeně.

S úsměvem kývnu na souhlas. "Jen se nezmiňuj kde jsme. Oikawa je schopný dorazit a nevím jak by na ně reágoval Tobio. Víš jak ho nesnášel." Upozorním ho a připomenu si na časy, kdy měl Kageyama chuť ho zabít.

"Neboj se. To bych mu neudělal." Ujistím ho s úšklebem a dám si poslední doušek čaje.
Oba se postavíme a špinavé hrnky vložíme do myčky.

Zamíříme společně do ložnice, kde mi Daichi dá Tōruovou vizitku a polibkem se se mnou rozloučí, s tím ať je pozdravuji a že jde za klukama. S úsměvem mu to odkývám a naťukám na klavesnici telefonní číslo.
Chvíli to vyzvání a pak se ozve Tōru.

Tōru: Oikawa, prosím.

Me: Dobrý den, mohl byste mě zastupovat v jednom případu.

Řeknu s úsměvem a doufajíc, že nepozná můj hlas.

Tōru: Ale jistě můžeme se domluvit schůzku na pátek? Vaše jméno?

Me: V pátek mi to nevyhovuje a jmenuji se Sugawara Koushi.

Na druhém konci uslyším hlasitý smích a směju se taky.

Tōru: No tys mě dostal. Jak se máš?

Me: Dobře a co ty?

Tōru: Jde to. Jsem rád, že jsem tu vizitku Daichimu nedával zbytečně.

Me: A já jsem rád, žes mu ji dal. Doufám, že neruším.

Tōru: Ne, nerušíš. Zrovna jsem se chystal, že vypadnu s kanceláře. Nezajdeme někam?

Me: Momentalně jsme mimo město ale až se vrátíme, tak klidně.

Tōru: To bude fajn. Hele, mám tady už odvoz, tak se zatím měj a určitě se ozvi až dorazíte domů.

Me: Určitě se ozvu a pozdravuj Hajimeho. Měj se.

Tōru: Pozdravím a taky pozdravuj a měj se. Ahoj.

Me: Ahoj.

Rozloučím se a zavěsím. Jsem rád, že se má dobře a budu rád, když si zase my čtyři spolu sedneme.

Zrovna jsem soupeřil v pokeru s Kuroem, když si vedle mě přisedne Suga. Hned ho letmo políbím.

Držím na ruce královskou postupku a nehodlám se toho vzdát, protože vím, že královská postupka je nejvyšší ale ten bídák Kuroo teď zvyšuje sázky. "Nechtěl bys to vzdát?" Zeptám se ho. "To si piš, že nechtěl." Odpoví mi Kuroo a vsadí všechny žetony. "No, jak myslíš." Pronesu neutrálně a dorovnám sázku.

"Tak se ukaž." Vyzvu ho, on položí karty na stůl a začne se výtězoslavně usmívat. Ani se mu nedivím, měl Fullhouse. No asi bych taky tak riskoval. "Slušný." Poznamenám s úšklebkem a ukažu své karty.

Kuroo se překvapeně podívá na karty a pak na mě. "To mě podrž." Pronese a s placnutím se do čela, opře o opěrku sedačky.
Nastane ticho, které nakonec prolomí Shōyō a Tsukki svým smíchem.

"Skvělá práce, zlato." Pochválím ho a omotám mu ruce kolem krku. Otočí hlavu na mě a spojíme naše rty. "Švindl." Pronese Kuroo. "Ještě jednu?" Zeptá se ho Daichi. "Na, tady máš žetony. Stejně je lepší pozorovat, jak ti Daichi dává na frak než hrát." Nabídne mu své žetony Tobio s úsměvem a podstrčí Kuroovi své žetony. "Musím s Tobim souhlasit." Přitáká Shōyō a Tsukki dostane záchvat smíchu a já se musím smát taky.

*Krásné počteníčko.✨*