I miss you

=20=

Kenma si mě všimne jako první. "Snažíš se vtáhnout Tadashiho do světa videoher?" Zeptám se s úsměvem. "Tak trochu a docela mu jde, víc než tomu kuchtíkovi v kuchyni." Odpoví Kenma s úsměvem. "Hele." Ozve se Shōyō z kuchyně dotčeně.
Po chvíli hry mladíci odloží ovládače a úsměvem si plácnou dlaní. "Kdo vyhrál?" Ozve se z kuchyně. "Hádej, Sho." Zvolá na něj Tadashi s úsměvem na tváři. "To není fér, Kenmo, jeho necháváš vyhrávat a mě ne?" Zeptá se uraženě Shōyō. Oba mladíci se začnou smát a já jen nevěřicně zírám.
"No nic. Hele jdu se projít." Oznámím a vyjdu ven.

Tadashi se taky dost změnil. Už to není ten zakřiknutý, stidlivý chlapec. Ach jo, všichni se svým způsobem změnili. Nebo jen všichni dospěli? Kráčím s myšlenkou po travnaté cestě směrem na kopec kousek od naší chaty. Večer je z něj vidět západ Slunce.
Kenma nikdy nikoho nenechal vyhrát, to ani Kuroa a teď nechá vyhrát Tadashiho a ještě se u toho usmíval místo toho aby zuřil a nadával.
"Počkej, Daichi." Slyším za sebou. Otočím se a vidím jak za mnou běží Tanaka s jendou rukou ve vzduchu. "Kiyoko, si čte knihu. Tak jsem si řekl, že spolu pokecáme." Hned mi vysvětlí jak mě doběhne. Usměju se na něj a vezmu ho kolem ramen a vydáme se na cestu.

S klukama řešíme Kenmu a Tadashiho. "Hele ale kdyby náhodou ti dva skončili spolu, tak jaký nazor byste na to měli?" Zeptá se najednou Kuroo. S Tsukkim si vyměníme nechápavé pohledy. "Teď nevím kam tí míříš." Ozve se Tsukki a vezme jeho ruku do své dlaně. "Asi vím kam tím míříš, Kuroo. Hele, už nejsme žádní středoškolácí co je mezi námi přirozená rivalita. Všichni jsme tady dospělí a jestli se ti dva rozhodnou být spolu tak prostě budou." Vysvětlím mu. "Ty vždycky budeš taková naše Suga-máma." Pronese s úsměvem Tsukki a já se začnu smát. "Jo ale bacha na Daichi-tátu. Ten je přísnější." Poznamená Kuroo se smíchem. "To souhlasím." Přitáká Tsukki a pokojem se rozezní smích náš tří.

Vycházíme z ložnice a míříme do společenské místnosti. "Sugo, co má v plánu podnikat Daichi." Optá se Tsukki. "Hrát volejbal." Odpovím.

S Tanakou vstoupíme do společenské místnosti a slyším jak Suga informuje o mém odpoledním plánu. "Pokud nám to počasí dovolí. Ženou se sem mraky a už tam začíná poprchávat." Informuji přítomné. "Daichi má pravdu a nevypadá to zrovna na malý deštík." Přitáká Tanakou. "No a máme po volejbalu." Pronese smutně Hinata. Tobio ho vezme kolem ramen. "Nesmutni, Daichi, vážně to vypadá, že si dneska nezahrajeme?" Optá se Tobio. "Bohužel, vypadá." Odpovím mu smutně.

"Nevadí, tak co takhle nějakou deskovou hru?" Navrhne povzbudivě Tsukki. "To není špatný nápad." Přitáká Kuroo. "My máme karty a možná i Uno." Dodá Kuroo. "Ne možná ale máme. Nechal jsi ty karty ležet na stole, tak jsem je zbalil já." Informuje Tsukki svého přítele. "Ty jsi poklad." Řekne nadšeně Kuroo, letmo políbí Tsukkiho na líčko a obejme ho kolem pasu. Ten se začne trochu červenat.

"A my máme oběd hotový. Takže všichni umýt ruce a nástup do řady do kuchyně než to vystydne." Zavelí rázně Tobio. "To je to co jsem chtěl slyšet. Umírám hlady." Ozve se Noya, nastaví jako první svou misku a ještě si mlsně přejede své rty jazykem. Ten se nezměnil, pomyslím si s úsměvem. Asahi stojí za ním. "A ruce si bude umívat kdo, Yuu." Řekne přísně a založí si ruce na prsou. Noya smutně odkráčí do ložnice s Asahim, který nad tím ještě s úsměvem zakroutí hlavou.
No tak to vypadá, že i když venku bude pršet, tak či tak se budeme bavit, protože s touto partičkou lidí je zábava kdykoliv a kdekoliv.

*Krásné počteníčko, sluníčka.✨*