I miss you

=28=

Po výborné večeři namířím směrem domů ale Daichi mě stáhne na druhou stranu. Nechápavě se na něj kouknu.

Než jsme vyšli na večeři, tak jsem se podíval na tu adresu a uložil si obě čísla. Kupodivu bydlí kousek od restaurace, kam chci vzít Sugu na večeři.

V restauraci jsem si zašel na toalety a zavolal Oikawovi, že už vycházíme k nim.

Venku se chtěl Suga vydat domů ale já ho stáhnu na druhou stranu. "Co bys řekl na malou procházku?" Zeptám se ho když spatřím jeho nechápavý výraz.

Usměju se na něj. "Já nejsem proti." Odpovím mu a natisknu se na něj. Daichi mě obejme kolem pasu a věnuje mi letmý polibek.

Po chvíli chůze se ho zeptám: "Máme nějaký cíl?" A kouknu na něj.

"Ano, andílku. Máme." Odpovím mu a letmo ho políbím.

Najednou se zastavíme, protože jsme došli do cíle. Před námi stál malý dvoupatrový domeček s novou fasádou v azurové barvě. Najednou mi zazvoní mobil.
"Běž prosím tě zazvonit." Pošlu ho schválně zazvonit.

Stojíme před malým útulným domkem a Daichi mě pošle zazvonit, protože se mu rozezní mobil v kapse.

Přečtu si jmenovky na zvonkách a s nadšením se podívám na Daichiho. Ani jsem se toho zvonku nedotkl a už se otevřely dveře a v nich stál Oikawa s úpřímným úsměvem.

Přijmu hovor a hned se mě Oikawa ptá, jestli jsme tady. "Jo" Řeknu do mobilu a vzápětí se rozletí dveře a v nich Oikawa s úsměvem.

"Ahoj, Sugo." Pozdraví a obejme mě. "A-ahoj." Pozdravím ho překvapeně ale objetí mu opětuji.
Potom se přivítám s Hajimem a na vyzvání vejdeme dovnitř.

Ten Sugův výraz a úsměv stál za to. Vejdeme dovnitř a rozhlížíme se po domě. Oikawa nám připravuje kávu a Hajime nám vypráví o svadbě.

Pak se omluví, že se jde podívat na Tōrua proč mu to tak trvá.

"To setkání jsi kdy naplánoval?" Zeptám se ho s úsměvem, hned jakmile jsme sami. Přitulím se k němu a Daichi mě za to obejme kolem pasu. Je to od něj moc pozorné.

"Nemusíš všechno vědět, andílku." Poznamenám s úsměvem a letmo ho políbím na čelo.

"Ooo vy jste tak sladcí." Rozplývá se nad námi Oikawa. "Vlastně nechápu proč jste se dali dohromady až teď?" Přemýšlí Oikawa nahlas.

Stočím pohled na Oikawu. "Oba jsme měli strach ale teď mě zajímá jakto, že vy dva jste skončili spolu?" Vrátím mu otázku a šibalsky se usměju.

"Tuhle otázku mám na jazyku od našeho posledního setkání." Přidám se a zaujatě si je prohlížím. "Už tě nebavili ten dav upištěných děvčat?" Zeptám se a zasměju se.

"No scoro ses trefil, Daichi. Je pravda, že jsem ten dav děvčat měl docela rád a taky jsem pár vztahů s děvčaty ale nikdy jsem v tom vztahu nebyl spokojený. Iwa-chan byl vždycky ten, který ode mě ty děvčata odehnal." Vypráví nám Oikawa a věnuje úsměv svému manželovi. Hajime ho letmo políbí.

"Vždycky jsem na ty holky žárlil." Poznamená Hajime. "A jednou mi někdo poradil, že klíč k mému štěstí má někdo jiný a že bych se měl pořádně rozhlédnout ve svém okolí." Dodá Oikawa a upřeně se na mě podívá.

Znám ty slova a moc dobře. Tu radu jsem mu kdysy dal já. "Vypadalo to, že jsi mě neposlouchal." Poznamenám tiše. "Ano, Sugawaro, poslouchal i když to tak nevypadalo ale poslouchal jsem tě." Odvětí Oikawa a položí mi ruku na hřbet ruky. "A konečně ti můžu alespoň poděkovat. Děkuji ti, Sugo." Dodá s milým úsměvem.

Dojatě se natáhnu a obejmu ho kolem krku. "Jsem rád, že jsi mě poslechl." Zašeptám mu. "To já taky." Dodá Oikawa.

Koukám na ty dva s nachápavým výrazem. Hajime mi gestem ruky naznačí abych ho následoval a já tak poslechl.

Jdeme do kuchyně a já si sednu ke stolu. "Suga, takhle vážně Tōruovi moc pomohl." Poznamená Hajime a něco připravuje u kuchyňské linky. "Já ani netušil, že se setkali i mimo tělocvičnu." Pronesu. Hajime dá přede mě sklenici s nějakou tekutinou. Prohlížím si obsah."Co to je?" Zeptám se a podívám se na Hajimeho. "To je whisky. Kopni to do sebe." Odpoví mi a usměje se. Neprotestuji a celý obsah zmizí ve mě.

*Ano ano, další kapitolka je na světě. Třikrát hip hip hurá. :D
Mno, mám trochu čas, tak jsem se rozhodla jí napsat. :D
Krásné počteníčko, sluníčka.✨*