I miss you

=6=

*Věnováno Gloria9875 snad budeš spokojená.😊. Krásné počteníčko, sluníčka.💖*

Společně se Sugou dojdu ke mě domů. Odemknu dveře a pustím ho do bytu. "Kocourku, jsem doma." Zavolám na chodbě. Ozve se mi nazpět zamnaučení a hned na to k mé noze pomalým krokem si to kráčí můj kocourek.

Spatřím chupáčka jak se lísá k Daichimu v náručí, do které byl zvednutý. Pohladím ho po hlavičce a kocourek se hned začne tulit ke mě. Je roztomilý a mě to vykouzlilo úsměv na tváři.

Takhle se mi líbíš, Sugo, když se usmíváš. Pomyslím si. "Tak pojď. Nebudeš přece stát tady v předsíni." Poznamenám a vedu ho do obýváku kde ho usadím na pohovku a do klína mu položím mého společníka.
"Dáš si kávu nebo něco jiného?" Zeptám se ho. "Kávu, prosím." Odpoví mi a rukama stále hladí kocourka. "Dobře." Řeknu a ještě podrbu chlupáče za ouškama, než zmizím v kuchyni.

Trochu se pohledem rozhlédnu po místnosti a pohled mi spadne na fotku v rámečku kde jsme s celým karasunským, volejbalovým týmem. Kocourek seskočí z mého klína a jde se podívat co se děje v kuchyni. Následuji ho. Opřu se o vchod do kuchyně a sleduji Daichiho jak připravuje pro nás kávu.

Kocourek přiběhne za mnou do kuchyně a otře se o mou nohu. "Co bys rád, mlsoune." Promluvím na chlupáčka s úsměvem. Pak si všimnu Sugiho jak se opírá bokem o vchod do kuchyně. Nemusím se ani ptát, jak se momentálně cítí, protože jeho pohled mluví za něj. Vypadá spokojeně. "Vypadá to, že ti můj chlupáč zvedl náladu." Poznamenám s úsměvem. "Celý dnešek mi zvedl náladu. Po dlouhé době se cítím spokojeně a šťastně." Odvětí mi s nejkrásnějším úsměvem.

Ano. Cítím se spokojeně a šťastně a to jen díky Daichimu. Jsem rád, že mi osud dopřál tohle setkání. Možná mi to dopřál účelově. Chci mu říct jak moc pro mě znamená ale jak začít.

Tváří se zamyšleně. Zase. Nevnímám, že se voda na kávu už dovařila a přistoupím k němu a lehce ho pohladím po tváři. Leknutím trochu sebou cukne a upřeně se na mě podívá. "Tentokrát tě ze svého života nepustím, dokud ti neřeknu to, co jsem měl říct už před lety." Začnu vážně a položím na jeho tvář druhou ruku. "I za cenu, že bych přišel opět o naše přátelství." Dodám a sbírám odvahu mu to říct.

Pohladím ho po tváři jednou rukou a druhou mu položím na bok. Nemusí nic říkat, vidím mu to na očích ale chci to slyšet od něj. "Znamenáš pro mě víc než kdokoliv jiný. Miluji tě, Koushi. Vždycky jsem tě miloval a nikdy tě nepřestanu milovat." Řekne Daichi. Usměju se a jemně ho políbím na rty. "Taky pro mě znamenáš hodně a taky tě miluji, Daichi." Pošeptám.

Nejdříve jen vyjeveně zírám ale spojím naše rty v dlouhý a vášnivý polibek.
"Kdybych jen nebyl srab, tak bych ti to řekl už tenkrát." Pronesu po polibku. Na to se zasměje. "To samé platí i o mě." Přitáká s úsměvem a přitáhne si mě do objetí. "Dáme si tu kávu a koukneme na nějaký film." Oznámím mu i kdybych raději dělal něco jiného než koukal na film.

Kývnu na souhlas ale ve skutečnosti bych si raději dal něco jiného než kávu. Odtáhne se, aby zalil kávu. Než tak udělal tak zapne ještě jednou konvici. Pozoruji ho s blaženým úsměvem na rtech, do doby než se mi o nohu otře malý chlupáč. Skloním se k němu a zvednu ho do náruče. "Jak se jmenuje?" Zeptám se zvědavě.

Zaleju kávu a položím konvici na své místo. "Nemá jméno ale jestli chceš můžeš ho pojmenovat." Řeknu a přenesu kávu do obýváku.

Společně si sedneme na pohovku a zapneme si film nad, kterým jsme se shodli. Suga se opře o mou hruď a já ho obejmu a políbím na čelo. Popravdě mě ten film moc nezajímal, což se o tom andílkovi nedalo říct. Byl to thiller a trochu romantiky a komedie. Ten film sám o sobě byl docela dobrý ale mě zaujal někdo jiný. A to ten nejkrásnější mladík, který se teď tulí v mé náručí.