Pohled Adriena
Zvedl jsem se z postele, rozhlédl se po pokoji a uviděl dívku.
Kdo to sakra je a co dělá v mém pokoji?
Dívala se z okna, ale pak se na mě otočila a já ji spatřil. Dívka byla asi přibližně ve stejném věku jako já, ale byla nižší. Byla hubená a bledá, měla tmavé vlasy jako noční obloha svázané v drdolu a krásné modré oči. Co to sakra plácám?
Na sobě měla oblečené bílé šaty po kolena a na nohou měla bílé balerínky (také se tomu říká střevíčky, krása češtiny hodně názvů pro jednu věc). Ale nejvíce mě zarazila věc, které jsem si všiml první. Na zádech měla bílá křídla.
Proč má na sobě křídla? Jde snad z karnevalu?,,Kdo jsi? Co tady děláš?" zeptal jsem se. A prohlédl si ji znovu. Neodpověděla.
,,Jestli jsi nějaká fanynka, tak dneska nemám návštěvní doby. Ale když už jsi tu, tak za to, že hned vypadneš dostaneš můj autogram" použil jsem svůj úsměv, který vždy používám, když jsem na veřejnosti a taky jsem se jí snažil nějak slušně vyhodit z mého pokoje.
,,Promiň, ale odejít nemůžu a bohužel tě ani neznám, tak mi tvůj autogram asi bude na nic" snažila se na konci o úsměv, ale nepovedl se jí. Vypadalo, že jí něco trápí.
Nemůže odejít?! A jak myslí, že mě nezná? Mě zná každý.
,,Proč máš na sobě křídla, to jdeš z nějakého karnevalu?" asi jsem se měl znovu pokusit zjistit její jméno, ale teďka mě více zajímala ta křídla. Moje zvědavost mě porazila. Ona se na mě podívala a najednou jí křídla zmizela a objevil se jí náhrdelník na krku s přívěskem křídel. A oblečení se jí taky změnilo. Najednou neměla ty bílé šaty, ale bílé triko s potiskem, sako, růžové tříčtvrteční kalhoty a stále měla balerínky, ale světle růžové s bílými tečkami. A z drdolu se staly dva culíky.
,,Já nejdu z karnevalu" odpověděla naštvaně. Já tam stál jako solný sloup, protože jsem nechápal, co se momentálně děje. Po nějaké době jsem se konečně pohnul.
Ty její culíky mě začínají štvát.
,,Nemůžeš si udělat jiný účes? Ten drdol vypadal lépe" upřímně jsem se na ní podíval. Její pohled vypadal naštvaně, ale pak zakyvala hlavou a tleskla. Najednou se jí objevil místo culíků na hlavě drdol.,,Jak se jmenuješ?" chtěl jsem vědět, jak ji mám oslovovat.
,,Marinette" dívka vypadala, trochu nejistě.
,,A jak dál?" fajn, chci si o ní něco zjistit na internetu, protože je děsně divná. A popřípadě zavolat policii, ať ji okamžitě odvede pryč.
,,Nevím" vypadala, že se za chvíli rozbrečí.
To si dělá snad srandu? Ona mi tu chce brečet? Jestli jo, tak ať odsud ihned zmizí nebo ať si klidně odletí. Plán s policií asi nevyjde, sakra.
,,Aha, já se jmenuji Adrien Agreste" změnil jsem téma, protože jsem nechtěl poslouchat, jak brečí. Byla by to děsná otrava.
,,Jak jsi myslela, že odtud nemůžeš odejít?"
,,Je to můj úkol" pořád mluvila trochu nejistě a v hádankách.
,,Proč si pořád, tak nejistá? A kdo ti dal ten úkol? Můj otec?" věděl jsem, že můj otec by určitě neplatil na mou ochranu nějakou dívku, ale nikdy nevíš.
,,Nevím, nemůžu si vzpomenout, kdo mi ten úkol dal, ale vím jistě, že tvůj otec ne. A nejistá jsem, protože si nemůžu vzpomenout, jak jsem se sem dostala a ani nevím, jak se jmenuji celým jménem, ani kdo jsou mí rodiče, přátelé, nevím ani svou minulost" byla dost rozrušená.
,,Aha" tak toto mě dost překvapilo.
,,Tak to máš smůlu, ale asi určitě nebudeš s nějaké bohaté rodiny, protože bych tě jinak znal" řekl jsem jí upřímně s úsměvem. Na toto mi odpověděla svým vražedným pohledem.Ahoj, doufám, že se vám bude nová kapitola líbit. (Nenapsala jsem to samé minule?) Předem se omlouvám, jestli tam budou chyby. Tuto větu jsem chtěla napsat do první kapitoly, ale už se mi to nechce přepisovat. (Poznatek autorky: ten obrázek jsem kreslila sama, tak doufám, že se líbí. Podle mě se moc nepovedl, ale záleží jestli vám jo. Napište prosím názor do komentářů, budu moc ráda).
EmilyCzk
ČTEŠ
Tichý pomocník (MLB)
FanfictionAdrien Agreste je rozmazlený bohatý pařížský model. Jeho otec je slavný návrhář, díky němu se stal modelem, ale vztah s otcem má komplikovaný. Adriena nic nebaví, nad ostatními se navyšuje a před ostatními se přetvařuje. Nechodí do školy a nemá žád...