Tichý pomocník (MLB)

3. Co se to děje?

Pohled Adriena

Počkat nemůže být toto jenom sen? Můžu zkusit usnout, možná se pak probudím a zjistím, že toto byl vážně jen zlý sen.
Podíval jsme se na ní, otočil se a šel spát.

Ráno jsem se vzbudil a zjistil, že ona tam pořád je.
Fajn, co mám teď dělat? Mám tu holku, která neví, jak se jmenuje celým jménem, neví svou minulost, prostě neví nic. Z mého přemýšlení mě vyrušila jedna osoba. A kdo jiný byla ta jedna osoba, než Marinette.
,,Adriene, já vím, že ti to přijde asi divné. Mám ten stejný pocit, možná jsme nezačli nejlépe, ale můžeme spolu zkusit vycházet, ne?" vypadala, že už se trochu zklidnila.
Vycházet s ní? Vždyť ji vůbec neznám a taky je děsně divná. Asi zavolám do blázince, ať si ji odvezou, protože se asi zbláznila nebo spíše první doktora, díky té ztrátě paměti. Proč se o ní vůbec starám? Blázinec bude stačit.
,,Hele, nevím, protože mi to jen tak v trhneš do pokoje, vůbec tě neznám a taky nic o tobě nevím, takže je divný se začít bavit s člověkem, který mi není sympatický a vůbec ho neznám" rozhodl jsem se být upřímný. Marinette vypadala trochu naštvaně, ale snažila se to nedat na sobě znát.
Ona asi fakt neodejde.

,,Jestli ihned neodejdeš použiji tuhle věc a vyprovodím tě ven" oznámil se a chytl do ruky věc. Myslel jsem si, že to je meč, ale pak jsem zjistil, že to je pouze smeták.
Fuj, co tady sakra dělá, takovéhle věc, uklízečka jí tu určitě zapomněla, ale nejdříve se musím zbavit této osoby, pak začnu řešit novou uklízečku.
Napřáhl jsem se smetákem, ale nic se nestalo.
V šermu jsem nejlepší, tak proč se nic nestalo? Smeták není moc odlišný od meče.
Šel jsem blíž k Marinette a snažil jsem se jí trefit do břicha, ale nějak to nešlo.
Ten smeták prochází skr ní? Ne, ona jenom uhýbá stranou.
,,Hele nech toho, to lechtá" smála se Marinette.
Lechtá?!
Dal jsem se ji snažil trefit, ale nešlo to. Ona je mistr v uhýbání. Rozhodl jsem se k ní přiblížit a chytit jí za ruku a vyprovodit ven, ale moje ruka prošla skrz ní. Vykulil jsem oči.
Co se to stalo?!
Rozběhl jsem naproti ní, ona se na mě dívala divně a zakyvala hlavou, ale já to neřešil.
Je to buď a nebo.
Ona uhnula, proto jsem málem narazil do okna. A pak jsem se na ní otočil. Ona byla celá naštvaná a mířila naproti mě. Já couval, ale narazil jsem do toho okna, když se mi to minulé nepovedlo. Naštěstí jsem rychle zareagoval a uhnul. Ona prošla skrz okno a zmizela.
Jak sakra prošla skrz?! Ale to je jedno hlavně, že je pryč. Mistr v uhýbání asi teda nebyla.
Byl jsem šťastný, ale pak jsem se otočil a ona tam opět stála a dívala se na mě vražedným pohledem. Už jsem si uvědomoval, že něco není v pořádku.

Pohled Marinette

Zničehonic jsem se objevila v pokoji. Nevěděla jsem kde jsem ani kdo jsem. Dívala jsem se z okna. Brzy poté jsem uviděla kluka. Měl blonďaté vlasy a krásné smaragdové oči.
Počkat? Cože jsem to momentálně řekla?!
Na sobě měl černé triko s třemi pruhy, modré rifle, bílou košili a oranžové tenisky. Tento kluk mi přikazoval, ať vypadnu nebo se ptal na různé otázky, hlavně o mých křídlech.
Počkat?! Já mám křídla? Jak je dám dolů? Už si vzpomínám!
Nechala jsem křídla zmizet a změnila si oblečení. Zajisté tento kluk měl poznatky na můj účes, tak jsem mu vyhovjela, ale později si hodlám dát a nechat svoje dva culíky.

,,Jak se jmenuješ?" zeptal jsem mě. Jak se jmenuju? Jmenuji se..... počkat, jak se jmenuji? Něco mi říká, že
,,Marinette".
,,A jak dál?" ptal se dál. Začla jsem panikařit. Pak jsem mu odpověděla velmi výstižně, že to nevím. Vyjeveně na mě koukal, ale nemohl být více v šoku než já. Zjistila jsem, že se jmenuje Adrien, poté jsme si ještě chvíli podívali. Pak se rozhodl jít spát. Ten kluk se se mnou asi fakt nehodlá vycházet.
Ráno se vzbudil a udělal úžasný cirkus. Máchal tam smetákem, snažil se mě chytit za ruku a nakonec mě nechal projít oknem a vypadnout z něj.
Já prošla oknem?
Nějakým neznámým důvodem jsem se vrátila zpátky. Oba jsme si začli uvědomovat, že něco není v pořádku.