Tichý pomocník (MLB)

29. Nemocnice

Pohled Adriena

Cesta do nemocnice nějakou tu chvilku trvala, protože jsem šli pěšky a cestou jsme sháněli kytku. Ale nakonec jsme tam dorazili.

Stáli jsme před nemocnicí a chvíli ji pozorovali. Pozorovali jsme každý detail. Poté jsme se na sebe podívali a kývli. Posbírali jsme všechnu naší odvahu a vešli do nemocnice. Vevnitř bylo spousta lidí. Lidí v čekárně, sestry, které pobíhaly sem tam a doktoři.

My jsme radši rychle pokračovali k recepci.
,,Dobrý den, potřebujete něco?" Zeptala se paní na recepci.
,,Jdeme navštívit naši kamarádku" oznámila Alya.
Proč jsem momentálně dost nervózní, že nedokážu moc mluvit? Nikdy jsme se takhle necítil. Co to se mnou?
,,A jak se vaše kamarádka jmenuje?"
,,Marinette Dupain-Cheng" řekla Alya, jméno své nejlepší kamarádky, aby odpověděla na otázku.
,,Dobře, víte, kde má pokoj?" Podívala se na nás.
,,Ano, víme" kývli jsme naráz.
,,Tak můžete jít. Hezký den"rozloučila se s námi a pokračovala v zapisování, něčeho, do počítače
,,Děkujeme, nashledanou" řekli jsme všichni tři zase zároveň a pokračovali k pokoji od Mari.

Šli jsme o patro víš a procházeli kolem spousta jiných pokojů, až jsme narazili na ten správný. Zaklepali jsme a vešli dovnitř. Vevnitř se nacházela nemocniční lůžku na kterém ležela Mari. Kolem sebe měla spoustu přístrojů, některé z nich i pipaly.
Ten zvuk je dost otravný. Kdyby byla Mari vzhůru, tak bych ji litoval.
Šli jsme blíže k posteli a podívali jsme se na ní.
Stále není vzhůru. Teďka uvažuji, zda-li to je smůla nebo štěstí, protože vážně bych ji nepřál poslouchat ty stroje. Ale byl bych asi radši, kdyby byla vzhůru.

,,Ahoj Kočko" pozdravila ji Alya.
,,Ahoj Marinette" Nino pokračoval v přivítání.
,,Ahoj Mari" po chvíli jsem se odhodlal a ji pozdravit také.
,,Doufám, že ti už je lépe. Donesli jsme ti zase nové květiny" oznámila Alya, vzala do ruky staré květiny a vyhodila je. Do vázy pak dala nové, čerstvé a voňavé.
,,Ve škole je to stále stejné. O nic moc nepřicházíš, teda kromě učiva" povídala Alya.
,,Učitelka Mendeleiev je stále protivná. Teďka to je poslední dobou s ní totální peklo" uchehtl se Nina.
,,Jo, to je pravda. A neboj, všechno učivo si zapisuji, takže ti to pak nechám opsat a popřípadě tě to doučim.Hlavně se už brzy vzbuď" pokračovala Alya a měla slzu na krajíčku. Nino za ní přišel a obejmul ji. Alya objetí opětovala. Slzy už se jí neprovedly udržet, takže se rozbrečela.
,,Radši půjdeme na chodbu, můžeš si popovídat s Mari. Neboj, jak se jí zlepší nálada, vrátíme se" řekl mile Nino a vzal Alyu kolem ramen a mířil s ní ke dveřím.
,,Dobře" kývl jsem.

Zůstal jsem v pokoji s Mari sám. Podíval jsem se opět zpátky na ní. Bylo zde docela ticho, až na to pípání strojů, ale už jsem si zvyklal.
,,Také doufám, že ti je už lépe. A taky doufám, že se brzy vzbudíš. Všem chybíš.
S otcem už vycházím mnohem lépe. A taky mám mnohem více volného času" usmál jsem se a jedna slza mi stekla po tváři.
,,Ale od té doby, co jsi zmizela si přijdu ještě více sám. Sedím na gauči v tichém a velkém pokoji. Nemám si moc s kým povídat, ani se s kým smát. Chybíš mi. Moc mi chybíš. Tvoje poučování, naše soutěžení....." To už jsem svoje slzy neudržel a stékaly po mojí tváři.
,,Pamatuješ, jak jsme hráli společně hry? Nebo na naše společné Vánoce?" V té chvíli jsem z mé tašky vytáhl šálu, kterou vyrobila a dala mi ji o Vánocích. Dal jsem si ji kolem krku. Také jsem vytáhl fotku, na které jsme byli oba.
,,Pamatuješ i na to focení? Jak ses nějakým způsobem objevila na té fotce. Udělal jsem kopii té fotky. Abych měl jednu já a druhou ty" pozoroval jsem tu fotografii a opřel ji o vázu s květinami. Slz bylo stále více.
,,Proč to muselo být zrovna teď? Ještě si nestihla splnit svůj úkol, tak proč si odešla? Jaký důvod si k tomu měla? Všem chybíš, mají o tebe starost. Jejich život bez tebe je prázdný. Jaký důvod si měla teda k tomu, aby jsi. Je opustila? A jaký důvod jsi měla k tomu, aby si opustila mě?" Slzy stékaly dál a dál. Naposledy, kdy jsem takhle brečel a byl smutný bylo, když umřela mamka.

Po chvíli chrlení otázek a brečeni, jsem se snažil trochu uklidnit. A to se i trochu povedlo. Najednou přišla Alya a Nino zpět do místnosti. Ale ještě někdo třetí vešel do místnosti za nimi. Oba měli prázdný výraz ve tváři.
,,Co se stalo?"
,, Dobrý den, vy jste také kamarád Marinette Dupain-Cheng, že?"
Kývl jsem.
Hlas patřil muži, který obešel Alyu a Nina a přišel ke mně. Zjistil jsem, že to je doktor.
Co se tu děje?
,,Tvým kamarádům jsem už to řekl, ale teďka to řeknu i tobě. Její rodiče o tom ví, a požádali mě, abych vás o tom taky informoval" řekl doktor.
,,Co se teda děje?"
,,Stav slečny Dupain-Cheng se zhoršuje. Šance, že se vzbudí, se neustále zmenšuje...."
,,Co tím chcete říct?" Nechápal jsem. Všichni na chvíli zmlky, až na to pípání strojů. Jinak byl v místnosti klid. Doktor na chvíli sklopil hlavu. Stále jsem nevěděl a nechápal, co se děje. Najednou doktor zvedl hlavu a podíval se opět na mě. Nadechl se a vydechl.
,,Že se už s největší pravděpodobností nidky nevzbudí. Je mi to líto."

V té chvíli jsem zmrzl na místě. Měl jsem pocit, že se zastavil čas. Všechno se najednou zastavilo, ani ten otravný zvuk přístrojů už jsem neslyšel. Jenom tlukot svého srdce.
Ne, to nemůže být pravda. Dělá s srandu, že jo? Mari, zvládneš to, já ti věřím. Nesmíš mě opustit.