Tichý pomocník (MLB)

11. Poslední volný den

Pohled Marinette

Vyšli jsme nahoru po schodech. Které byly jedinou cestou do pokoje.
Už si začínám zvykat, že mě nikdo nevidí, což je asi trochu špatný, pokud chci být zpátky člověkem.
Došli jsme ke dveřím od Adrienova pokoje. Oba jsme se u prohlídky naučili, jak vypadat nenápadně, aby si nikdo nevšiml, že si s někým povídá a tak, jinak by si mysleli, že je blázen. Adrien otevřel dveře a vešel do pokoje, obvykle chvíli počká, až projdu, ale dneska se rozhodl, že půjde rovnou.

Vešel do pokoje, usmál se na mě provokativním úsměvem a zavřel dveře.
Moc děkuji. A já si vážně začínala myslet, že se trochu změnil. Jsem asi vážně až moc důvěřivá. Fajn, uklidni se. Zbývá poslední možnost a to je projít zdí. Při tréninku to nešlo, ale možná se mi to povedlo, je to poslední možnost, co mám. Doufám že nenarazím do těch dveří, možná jsem duch, vlastně částečný duch nebo anděl, ale bolest cítím pořád.
Vydechla jsem a rozešla se proti dveřím. Projistu jsem zavřela oči, i když nevím proč, ale to je jedno. Šla jsem, ale necítila žádný naráz.
Otevřela jsem oči. ,,Povedlo se to!" jásala jsem. ,,Jak?" toto je jediné co na to Adrien dovedl říct. ,, Nevím" odpověděla jsem a přidala k tomu povýšenecký úsměv.
,,Při tréninku ti to nešlo" stěžoval si.

,,Když už si tu, tak mám momentálně poslední den volna, nechceš si něco pustit?" zeptat se.
,,Jak myslíš, že máš poslední den volna?"
,,Už jsem obdržel zprávu s rozvrhem na zítra" smutně se podíval na mobil.
,,Aha, můžeme si něco pustit" usmála jsem se. Chtěla jsem mu zlepšit náladu. A taky mě nic jiného, co bychom mohli dělat spolu nenapadlo. Zase jsme se opět usadili na gauč.
,,Co by jsme si mohli pustit?" zaptala jsem se. ,, Nechceme zkusit nějaké anime?" podíval se na mě s úsměvem Adrien. ,,Už jsem ti říkala, co si o tom myslím. Můj názor nezměnis."
,,Já ti ho pomůžu změnit."
,,Já jsem se tě o to neprosila" trochu jsem se urazila. Model si toho kupodivu všiml.
,,Tak si pustíme něco, co si viděla. To nebude pak takové utrpení, ne?" snažil se mě přemluvit.
,,Moc na výběr nemám, co?" podívala jsem se na něj. Zakyval hlavou.
Takže vážně ne. Já nehodlám sledovat něco, co mě nezaujalo. Naštěstí můžu vybrat, co jsem viděla. Trochu se mu tím pomstím. Chtěl anime, bude mít anime. S úsměvem jsem mu vzala ovladač. Už jsem zjistila, že částečně na chvíli můžu držet nějaké menší předměty.

Napsala jsem jméno filmu.
,,Cože?! Ne, to ne. Já žádnou romantiku nechci."
,,Řekl si, ať vyberu, něco co jsem viděla" podívala jsem se na něj vítězným úsměvem.
,,Dobře, vyhrála si. Jsem rád, že to je alespoň anime."
,,Jinak ty jsi tento film viděl?"
,,Ne, ještě ne. Mám ho na seznamu. Víš jak se jmenuje v japonštině, já si momentálně nemůžu vzpomenout?" přemýšlel Adrien.
,,Kimi no na wa a v angličtině to je Your Name" slušně jsem odpověděla na jeho otázku.
,,Aha, díky. Upřímně, trochu vypadáš jako znalec" snažil se mě vyprovokovat.
Já se jen tak nedám, Agreste. Toto mě vyprovokovat nemůže. Pokud si myslíš, že jo, tak se snadno myslíš.

Po delší době, kterou jsme strávili menším hádáním, jsem pustila film. Ovladač jsem položila než mě a Adriena. Tento film je hezký, ale pokud ho chce člověk pochopit, musí ho vidět dvakrát. Vypadá to, že se to Adrienovi líbí. Neříkal, že se mu romantické filmy nelíbí.
Poškádlím ho pak. Jdu dávat pozor na film.

Není ten zvuk trochu potichu? Zkusím ho dát více nahlas. Vrátila jsem se ze svých myšlenek do normálu. Natáhla jsem se pro ovladač.
Mám ho!
A chytla ho Ale pak jsem si uvědomila, že jsem chytila něčeho jiného. Všimla jsem si, že držím Adrienovu ruku místo ovladače. Adrien se na mě podíval a nechápal. Okamžitě jsem ruku ruku pustila.
,,Promiň, chtěla jsem jen zesílit zvuk" mám pocit jako bych se trochu začervenala.
Proč? Já nic k němu necítím. Je to jen arogantní model, u kterého musím a splnit úkol. Až ho splním, pak se vrátím do svého bývalého života. Uvidím svou rodinu, kamarády a budu šťastná bez něj. On bude taky šťastnější, bude mít klid. No, jdu už dávat pozor na film. Adrienovi se během mých myšlenkových pochodů povedlo film zhlasit, takže to bylo příjemnější.

Oba jsme se dívali na ten film. Já už ho viděla víckrát, ale vždy mě zaujme, pořád se mi líbí. Já jsem se málem zase v jedné části rozbrečela. Dobře, upadlo mi pár slz, ale všimla jsme si, že Adrien je měl taky na krajíčku. Netušila jsem, že on je taky taková citlivka. Toto bych od něj vážně nečekala. Chvíli jsem ho pozorovala a nevěřila svým očím, ale pak jsem si uvědomila, že na něj zírám. Radši jsem odvrátila zrak a věnovala se dál filmu. Toto byla asi nejlepší možnost.