Tichý pomocník (MLB)

23. Zmrzlina

Pohled Adriena

Marinette si vzpomněla? To je super. Alespoň už nebudu muset hledět na tyto chudáky. Ale je to už trošičku zbytečné, když jsem jim to tu už přečetl. Vůbec si vzpomínat nemusela.
Svou radost, že brzy odejdu a budu mít klid jsem musel skrývat, protože oba její rodiče plakali. Byli smutní z toho, co se stalo.
,,My už radši půjdeme. Nechceme vás trápit déle" oznámil jsem. Alya a Nino kývli.
,, Dobře, jsme rádi, že jste přišli. Můžete zase někdy přijít. Klidně můžeme jít i společně za Marinette do nemocnice" řekla Sabine.
,, Dobře, tak nashlednou" rozloučil jsem se a pokračoval ke dveřím. Alya a Nino tam ještě chvíli byli. Taky se loučili, ale oni je znají, tak je jasné, že tam budou déle. Domluvili jsme se, že se sejdeme před pekárnou.

Vyšel jsme tedy z jejich bytu a pokračoval po schodech dolů. A prošel přes pekárnu ven.

Jak jsem se to zase choval? Konečně jsem zase normální. Vážně nevím, co se to se mnou děje.

,,Tak na co sis vzpomněla?" Podíval jsem se na Mari, která za mnou celou tu dobu chodila jako ocásek.
,,Na tu nehodu" řekla nejistě.
,,Tak povídej, moc to prosím nezdržuj. Alya a Nino se brzy vrátí."
,,Dobře" pověděla otráveně.
Nadechla se a začala mi vykládat co se vlastně stalo.

Upřímně čekal jsem něco víc, ale co už. Budu dělat, jak to je smutný.
,,To je smutný" dělal jsem, jako bych tomu nevěřil.
,,Je mi líto, že jsem se v ten den pohádala s rodiči,....." začala být histerická.
Co budu dělat teď? Objímat ji určitě nebudu. Kdyby někdo věděl, co si myslím a jak se chovám na venek, tak by to bylo špatný. Mari je vážně až moc hodná. Všem důvěřuje, stejně jako její rodiče. Toto vážně nechápu.
,,Klid Mari, to bude dobrý" začal jsem ji uklidňovat, protože mě nic jiného nenapadlo.
Kde jsou ti dva? Mohli by si pohout? Já už vážně nevím, co dělat.

Po nějaké době se ti dva uráčili vrátit. Mari se do té doby stihla nějak zklidnit.
Nechápu, jak to, že mě tolik zajímalo, co se Mari stalo. Mě ostatní lidi nezajímají, ne?

,,Ahoj, jsme už zpátky" oznámila Alya.
,,Moc se omlouváme za to, že to trvalo déle" pokračovala Alya.
,,V pořádku, já jsem zvyklý čekat. Alespoň jsem si mohl všechno uspořádat v hlavě." Něco jsem si za chvíli vymyslel, aby to nevypadalo moc podezřele.
,,To se mi ulevilo" odvětil Nino.
,,Co budeme dělat teď? Nezajdeme někam?" Ptala se Alya.
Oni chcou se mnou trávit čas? A co když já nechci? Ale nechci být na ně hnusný.
,,Nevím, ale času už mi hodně nezbývá" řekl jsem.
Času mám dostatek, ale chci jít domů a odpočívat. Jsem rád, že mi otec nedal omezený čas.
,,To je škoda, ale ještě ho máš, ne?" Podíval se na mě Nino. Kývl jsem.
Mari tam vedle mě stála a pozorovala své kamarády. Asi si vzpomněla na to, jak se spolu domlouvali, kde zajdou.
,,Tak půjdeme do kina. Co na to říkáš?" Nino čekal, až něco řeknu.
Ale já nechci do kina. Nikdy jsem tam asi nebyl a ani tam nechci. Ale mám dobrou výmluvu. Asi za to rádi nebudou. Začínám se cítit zle. Co zase se mnou je?!
,, Nemyslím, ze by to byl dobrý nápad. Jsem slavný model. Moc by jste si asi se mnou nějaký film neužili" pověděl jsem smutně.
Vážně je se mnou něco špatně.
,,Já zapomněl. To je škoda." Nino byl smutný.
,,Tak půjdeme na zmrzlinu. André ji má nejlepší" navrhla Alya.
,,To zní dobře" souhlasil Nino.
,,A není to zmrzlina pro zamilované?"
,,Je, to vadí? Prodá ti ji, i když nemáš partnera" řekla Alya.
,,Tak dobře" souhlasil jsem také.Vydali jsme se teda na cestu.

Po delší době cesty jsem se zastavil.
,,A kde má vlastně ten stánek s tou zmrzlinou?" Začal jsem se zajímat po delší cestě.
,,Každou chvíli jinde" oznámil Nino.
,,Jak ho teda najdeme?"
,,Podle fotek a zpráv z internetu."
,,Aha, tak dobře." Zbytek cesty jsme moc nemluvili. Mari šla s námi, protože neměla má výběr. Někdy použila svá křídla a letěla, protože už ji nohy neposlouchali. Nebo se dívala po Andrém, aby zjistila jestli jsme blízko.
Ty křídla jo závidím. Nohy už mě taky přestaly poslouchat. Jak dlouho ještě půjdeme?
,,Vidím ho, je za tím mostem" oznámila mi Mari, jak sletěla z oblohy a schovala svoje křídla.
Konečně!
Najednou jsem dostal menší sílu do noh, jak jsem zjistil, že to utrpení za chvíli skončí.
,,Tady je" volala nadšeně Alya.
Proč vypadá, jako by nebyla vůbec udýchaná? I Nino vypadá více unaveně, jak ona.

Došli jsme tedy ke stánku.
,,Vítám vás, dali by jste si zmrzlinu?" Ptal se André.
,,Ano, prosím" odpověděl Nino.
,,Vy dva jste nádherný pár, jaká kombinace bude nejlepší?"
,,Ne, to je nedorozumění, my nejsme pár" vysvětlovala Alya.
,,Ne? Ale vypadáte tak. Měli by jste to spolu zkusit" radil André.
,,Já jim říkala to samé. Vidíš nejsem jediná, co si to myslí" radovala se Mari.
Je pravda, že by ti dva spolu tvořili dobrý pár.
,,Možná jindy" řekla Alya.
,,Dobře" André podal obou zmrzlinu.
,,A co ty mladíků? Nemusíš nic říkat, vidím tvou milou, ve tvých očích" začal připravovat zmrzlinu André.
Co? Jakou mou milou? Já nemám rád nikoho!
,,Tady máš" podal mi André zmrzlinu.
,,Ale to musí mít omyl, já nikoho rád nemám" oznámil jsem.
,,To si asi jen nalháváš. Ve tvých očích vidím dvě dívky, nebo spíše ženu a dívku, které ti přirostly více k srdci. Oči odrážejí tvé srdce, proto to vidím."
Dvě dívky? Tato zmrzlina symbolizuje jednu dívku a jednu ženu, co mi přirostly k srdci. Je tu vanilková, jablečná, borůvková a jahodová. Ani nevím, jak se mu to povedlo sem dát tolik kopečků zmrzliny. Ale jaké dívky do symbolizuje? Vanilková a jablečná, žlutá a zelená? Hmm.....................
To je moje matka. To odhadl dobře.
Ale borůvková a jahodová, modrá a růžová? Hmm.......................
Kagami, kamarádka z šermu? Ne, k ní nesedí ta růžová.
,,Děje se něco?" Zeptaly se mě naráz Alya a Mari. Vypadalo to trochu vtipně, jak to řekly naráz.
,,Ne nic, jen jsem přemýšlel" uklidnil jsem je.
Kdo může ta dívka být? Žádnou takovou neznám, ne?