Tichý pomocník (MLB)

28. Balící hlášky

Pohled Adriena

Po nějaké době jsem konečně usnul.

Ráno jsem se vzbudil. Sedl si na postel.
,,Ahoj Mari" usmál jsem se směrem ke gauči. Ale na můj pozdrav jsem neuslyšel odpověď. Vstal jsem z postele a šel ke gauči. Mari tam seděla každé ráno, ale dneska už tam nikdo neseděl.
Takže je to pravda.
Není tu......
Zmizela.....
Moje nálada, z minulého dne, se vrátila. Naštěstí mi i dneska taťka zrušil rozvrh. S touto náladou bych to asi ani nezvládl. Na gauč jsem si sedl a koukal jsem na televizi, která byla vypnutá. Vypadal jsem asi jako zhypnotizovaný.

Najednou mi zničehonic zabrnel mobil. Šel jsem se podívat, kdo mě otravuje. Zjistil jsem, že to je Alya.

Alya: Nezajdeme dneska do nemocnice za Mari?

Mám tam jít?

Adrien: Můžeme
Alya: Tak nás počkej před školou, jak nám s Ninem skončí zajdeme tam.
Adrien: Dobře, tak zatím ahoj.
Alya: Ahoj.

Mobil jsem položil zpět na noční stolek a šel se převléknout. Poté jsem zamířil do jídelny.

V jídelně seděl můj otec.
,,Dobré ráno Adriene" pozdravil mě s úsměvem.
,,Ahoj, tati" pozdrav jsem mu opětoval, ale ne tak šťastný jako jeho.
,,Stalo se něco?" zajímal se.
,,Jenom špatný sen. Můžu jít dneska ven?"
,,Klidně, jdeš sám nebo máš společnost?"
,,Půjdu s kamarády od mojí......" zastavil jsem se.
Byli jsme s Mari kamarádi? Brala mě tak? Bral jsem ji tak já?
Otec čekal na odpověď.
,,S kamarády od mojí kamarádky" dokončil jsem s menším úsměvem.
,,Od jaké?" vyzvídal otec.
,,Tu neznáš" odbyl jsem ho.
,,A odkud ji znáš ty?"
,,Psali jsme si spolu."
,,Aha, a jde tam i ona? A kam vlastně s něma jdeš?"
,,Půjdeme za ní...." můj úsměv úplně zmizel.
,,A kam?" ptal se dál nedobytný otec.
Uvažuji, jestli je lepší toto chování mého otce nebo to předtím.
,,Do nemocnice...." otec už asi pochopil, úsměv mu klesl.
,,Aha........ Teď se tě na něco zeptám, pokud nebudeš chtít odpověď nemusíš....... Proč tam je?"
,,Je v kómatu, stalo se jí to při nehodě..." u této věty mi spadla slza.
,,To je mi líto" soucitně a smutně se na mě podíval. Zvedl se ze židle a obejmul mě. V jiné situaci bych buď uhnul, nebo se snažil ihned vyprostit, ale teď jsem to neudělal. Otci jsem objetí opětoval.
,,Kdyby sis chtěl popovídat, nebo se svěřit, přijď kdykoliv za mnou."
,,Děkuji" v této chvíli jsem slzy už neudržel a brečel jsem.

Po dlouhé době, co jsem strávil v objetí, jsem si pomalu chystal věci na návštěvu nemocnice s Alyou a Ninem. Poté jsem se ještě nějakou dobu nudil a pak poobědval s otcem. Po obědě jsem konečně vyrazil.

Došel jsem před školu a čekal. Stál jsem tam uprostřed cesty a rozhlížel jsem se, jestli náhodou nevidím lidi, na které čekám. Ale oni ne a ne přijít.
To jak dlouho tu ještě budu čekat?
Upřímně jsem se už nemohl dočkat, až uvidím Mari.
Chci ji zase vidět. Musím jí říct ještě tolik věcí, co jsem nestihl.
Bude to vlastně teprve druhá návštěva, ale její rodiče se s nimi domluvili, že tam můžeme chodit i sami bez nich.
Možná za Mari budu už moct i chodit častější. Pokud to něco nepřekazí.
Ostatní studenti už vycházeli, stále jsem tam čekal a na známé tváře. Koukal jsem u toho i do mobilu na hodiny, někdy si prohlížel vše možné, co jsem v tom mobilu našel. Abych se nenudil.

,,Ahoj, co děláš? Nenudíš se? Nechtěl by ses seznámit?" zeptala se neznámá osoba. Trošičku jsem se lekl, ale nedal jsem to na sobě znát. Otočil jsem se čelem k ní.
,,A-ahoj, jo čekám na dva......
asi kamarády" odpověděl jsem nejistě.
,,Aha, a jak si myslel ty asi kamarády?"
,,Byl jsem s nimi jenom jednou venku a znám je přes kamarádku, takže asi tak" vysvětlil jsem.
,,Tak to je zajímavý."
,,Proč si sem přišla?"
,,Běžně to nedělám, ale koukáš do mobilu znepokojeně. Myslela jsem, že ti nabídnu pomoc. Pokud něco potřebuješ. Ale zjistila jsem, že asi ne" zasmála se.
,,Jinak já jsem Lila Rossi" představila se s úsměvem.
Proč už teďka vím, že s tou holkou asi vycházet nebudu?..........
Mám pocit, že jsem to jméno už slyšel, ale kde? Počkat, není to ta holka, o které mluvila Mari? Asi to bude ona, no super. Fajn, klid, přetvařovat se umíš, to zvládneš.
,,Já jsem Adrien Agreste" představil jsem se taky, i když to možná bylo zbytečné.
,,Já vím, tvoje plakáty visí všude" řekla a ukázala na plakát,. který byl nedaleko.
Jo, já vím, jsem známý úplně všude. Není snad místo, ani člověk, co by mě neznal. Vlastně jeden byl...
,,Já jsem si vždy přála být modelka, ale bohužel se mi to nepoštěstilo."
,,Aha, to je smutné."
Co jiného bych mohl na to odpovědět.
,,Ale znám dost slavných osobností, takže se mi to možná povede. Znám třeba prince Aliho, byla jsem i u něj v paláci s rodinou o prázdninách......" vychvalovala se a povídala několik svých zážitků za svého života.
,,Aha, to je super."
Kde jsou? Prosím, už přijďte.
,,Nemohl bys mi pomoct se základy modelingu? Já se v tom úplně moc nevyznám a bylo by skvělé, kdyby mě učila taková hvězda" prosila mě.
,, Hele, já nevím" snažil jsem se vymluvit.
,,Napadl mě skvělý nápad, můžeš mě učit a taky můžeme nafotit moje první focení spolu" usmívala se.
,,Nevím, jestli mi to otec dovolí. A zvětší pravděpodobnosti ne. Jinak bych ti rád pomohl" vymyslel jsem výmluvu.
,,Oh, ty jsi tak milý Adriene, je velká škoda, že to máš tak složité. Musí to být utrpení, když moc nevycházíš se svým otcem......."
Je to vážně dobrá lhářka, ale používá stejné triky, jak já, takže mě neoblafne. Ale upřímně jinak to hraje dobře.
,,Jestli chceš, můžu se ho zeptat já. Dokážu být hodně přesvědčivá" nabídla se.
,,Ne, díky. Určitě najdeš lepšího učitele, než mě. Já ani nevím, jestli bych to dokázal někoho naučit...."
,,Aha, nevadí. Ještě jsem se tě vlastně chtěla zeptat, na jednu věc. Píšu semestrální práci o nejúžasnějších věcech v životě a přemýšlel jsem, jestli bych s vámi mohl udělat rozhovor."
Je to jenom pocit, nebo se mě vážně snaží sbalit?
,,Hele, mají to být nejúžasnější věci v tvém životě. Co to máš společného se mnou? Vždyť máš spoustu lepších zážitků"
,,To že jsem tě poznala" usmála se. Hodil jsem po ní nechápavý pohled.
,,Věříš na lásku na první pohled nebo mám projít ještě jednou?"
,,Co-cože?!"
,,Ty nevidíš, jak to mezi námi jiskří?"
Co se to děje? Ona se mě tu snaží vážně sbalit.
,,Um........."

,,Ahoj, co se tu děje?"
Záchrana!
,, Ahoj, jenom jsem si povídali"
,,To jsou ti na které čekáš?" Podívala se na Alyu a Nina znechuceně.
,,Jo" kývl jsem.
,,Tyto dvě nicky?"
,,Promiň, to mluvíš o sobě?" řekla Alya.
,,Co si to dovoluješ? Adriene, vidíš, ajl mě uráží? Jak se s nimi můžeš bavit?"
,,Promiň, ale Adrien a my už musíme jít, tak zatím" řekla Alya a chytla mě a Nina za ruku a oba nás táhla pryč.
,,Děkuji za záchranu" děkoval jsem.
,,Není zač" mávla rukou Alya.
,,Co po tobě Lila chtěla?" Zajímal se Nino.
,,Sbalit mě chtěla" zasmál jsem se.
,,Co je na tom tak vtipnýho?" nechápal Nino. Alya vypadala, že taky nechápe.
,,Kdyby jste slyšeli její balící hlášky, tak by jste umírali smíchy" smál jsem se.
,,Tak to bych chtěla slyšet" začala se smát Alya, protože si to asi představila. Po chvíli se přidal i Nino.
,,No, nic jdeme pokračovat v naší cestě" vzpamatovala se Alya.
,, Dobře" kývl Nino. A já taky.

,,Jde se za Marinette"