Tichý pomocník (MLB)

5. Vzpomínka

Pohled Adriena

Ráno jsem se opět zbudil.
Strávil jsem dva dny svého volna tím, že jsem se jí snažil zbavit. Kdyby to alespoň pomohlo, ale ona tu pořád stojí. Dobře, zkusím s ní trochu vycházet, protože jinak si neužiju své prázdniny, které trvají přibližně týden.
,, Dobře, zkusím s tebou vycházet" otráveně jsem se na ní podíval.

Pohled Marinette

Počkat, cože?!
Asi jsem teď musela vypadat komicky, když jsem se na něj podívala svým překvapeným výrazem. Vypadal dost otráveně, když to říkal, ale to je jedno.

,,Co budeme dělat?" zeptala jsem se Adriena.
,,Nevím, půjdu se převléknout, můžu tě provést po svém pokoji a pak ukázat trochou dům" odpověděl nezaujatě arogantní model.
,,Dobře" usmala jsem se.
On po nějaké době odešel konečně do koupelny, převlékl se a přišel ke mně.

,,Tak můžeme začít?" podíval se na mě. Kývla jsem hlavou na souhlas.
,, Dobře. Tak tady mám postel, to už asi víš. Zde je výhled na Paříž." Ukazoval na různá místa, pak naznačil rukou, ať jdu za ním. Došli jsme k jeho stolu a ukazoval mi svoje věci. Všimla jsem si jedné fotky na které byla žena.
,,Tady toto je fotka moji mamky" řekl smutně.
,,Aha, je nádherná a vypadá milé. Připadá mi, že už jsem ji někde viděla" přemýšlela jsem.
,,Tak to asi těžko, ona zemřela" řekl ještě více smutně a ukápla mu slza, snažil se to skrýt, ale nešlo mu to.
,,Počkat, ona je mrtvá?" dívala jsem se jinam a přemýšlela, víc a víc mi připadala známější.
Prosím, postarej se o mého syna.
Tuto větu jsem najednou uslyšela ve své hlavě. Podívala jsem se ještě jednou na tu fotku a najednou jsem si na něco vzpomněla.

Flashback

Pohled Marinette

Kde to jsem? Co se stalo?
Rozhlédla jsem se po místě, kde jsem se nacházela. Nikdy jsem na tomto místě nebyla. Ležela jsem na posteli a měla na krku náhrdelník s přívěskem křídel a na sobě bílé šaty.
Proč šaty? Já šaty nenosím, ale tyto vypadají dost dobře. A kde se uprostřed prázdné místnosti vzala postel? Asi mám zase jeden z těch mých divných snů. Z mého myšlení mě vyrušil neznámý člověk.

,,Slečno, pojďte za mnou" přikázal mi hlas a mě nic víc nezbývalo, než udělat, co mi říká. Postavila jsem se a šla za ním. Neznámý člověk, byla vlastně žena. Byla stará asi přibližně jako moji rodiče, byla krásná, hlavně její zelené oči. Žena se na mě mílím pohledem podívala.
,,Jmenuji se Emilie Agreste. Můžeš mi říkat Emilie. Jak se jmenuješ ty?". Stále jsme pokračovali v cestě na další neznámé místo.
,,Jmenuji se Marinette Dupain-Cheng. Můžete mi říkat Marinette" odpověděla jsem nejistě.

Chvíli jsem ještě šly, ale už jsme si nepovídaly. Najednou se Emilie na mě otočila a zničehonic se jí objevila křídla.
Cože?! Jak se jí objevila ta křídla? A proč má křídla?
Emilie se na mě usmála
,,Ty nevíš, jak si přivolat křídla, co?". Jak to mám asi vědět?
Zakyvala jsem hlavou, abych naznačila, že ne. Emilie přišla ke mně a ukázala mi náhrdelník na mém krku, který měla i ona, ale najednou ten její zmizel v ten moment, co se jí objevila křídla.
,,Ten náhrdelník ti pomůže přivolat křídla" vysvětlila a pak mi řekla pár dalších věcí, tipy a co nikdy nedělat. Nějak se mi to povedlo, ale musím uznat, nějakou dobu to trvalo.
Obě jsme konečně měli křídla a teď mi ukázala, ať letím za ní?!
Jak se s tím léta? Já určitě spadnu, díky mojí super šikovnosti.
Ochotně mi podala ruku, protože si uvědomila, že jsem úplně mimo a nevím, co dělat. Za ruku jsem ji chytla a letěly jsme. Bylo to nádherné a mezitím jsem se naučila trochu létat.

Potom jsem se zastavily na jednom místě, kde byl uprostřed velký trůn a z každé strany stál jeden menší.
,,Dobrý den slečno, vítejte tady u nás v Nebi" přivítal mě starší pán, který seděl na největším trůnu.
Počkat?! Cože, já jsem v nebi?! Já umřela, ale jak?! Nic si nepamatuju. Co se děje? Ale alespoň, kdybych spadla, když jsem letěla, už by se mi nic nestalo, že? Počkat nad čím to přemýšlím? Vždyť jsem se teď dozvěděla, že jsem umřela!
,,Vím, že to musí být to vás šok, podle vám to je určitě jenom sen, ale musím vám bohužel oznámit, z je to skutečnost. Po nějaké době si možná vzpomenete, co se vám stalo. Ale není jisté kdy" řekl ten starý pán. Podívala jsem se zmateně.
,,Momentálně máte na výběr, zda-li se chcete vrátit zpátky na zem a žít svůj předešlý život nebo zůstat tady" pověděl spán, sedící na levo, na jednom z menších trůnu. Nevěděla jsem, co odpovědět. Stále jsem nerozuměla, co se tu vlastně děje.
,,Jestli se neurazíte, ale asi bych se radši vrátila do svého předešlého života" podívala jsem se na ně nejistě.
,,Dobrá tedy, ale vždy něco za něco" řekla přísně vypadající paní, která seděla na pravé straně na druhém malém trůnu vedle toho velkého.
Jak něco za něco? To musím předtím splnit úkol, abych se vrátila? Marinette ty jsi fakt chytrá, úplný detektiv. Ale mají pravdu, všechno má svou cenu. Počkej, ale kdo teďka mluvil? Já už jsem zmatená. Asi bych si tyto lidi mohla pojmenovat. Ale zrovna mě nic dobrého nenapadá.
,,Zapomněli jsme se představit, nemám pravdu?" zeptala se starší pán z nejvyššího trůnu.
Jak to věděl? Četl mi snad myšlenky? Ale to neumí, ne?
Přikývla jsem.
,,Mě můžeš říkat Mistr Fu. Tady na levo, z tvého pohledu na pravo, je žena jmenuje se Tikky. A tady na ten poslední se jmenuje Plagg" oznámil jména Mistr Fu.
,,Teď se můžeme vrátit zpátky k věci. Chceme po tobě, aby jsi jistého mladíka chránila, toto je spíš zástěrka, pravý úkol je, aby si pomohla mu změnit jeho chování a pohled na svět. Má kamenné srdce, ale není pravda, že by ho měl od začátku, proto potřebuje pomoct. Podle nás si ty ten nejvíce ideální člověk, na tento úkol. Přijímaš ho?" zeptal se Mistr Fu z nejvyššího trůnu.

End of flashback