Tichý pomocník (MLB)

18. Hledání povědomé osoby

Pohled Adriena

S Mari jsme chvíli stáli před školou, ale moc se nám dovnitř nechtělo.
,,Chce se ti tam?" Ptala se mě Mari a pozorovala vchod do školy.
,,Moc ne, ale jestli něco chceme zjistit musíme něco objevovat."
,,Víš, že já problém mít nebudu, to ty" upozornila mě.
,,Na to jsem zapomněl."
,,Buď rád, že jsem s tebou tady já, ne každý by tě na toto upozornil" usmála se na mě.
,,A taky by bylo dobré, si příště vzít nějaký převlek. Nenajdeme něco někde poblíž? Jinak budeme dost nápadní" ptala se mě.
Převlek? To není špatný nápad, ale asi v blízké době toho moc nestihneme. Musíme prostě riskovat. Jinak to bohužel asi nepůjde. Nějak to budu muset zvládnout.
,,Neřeš to nějak to zvládnu, ale musíš mi slíbit, že při tom, jak po mě půjdou, budeš zatím hledat někoho koho znáš, jo?"
,,Slibuji."
,,Dobře."

Rozešli jsme se ke vchodu do školy.
Možná to nebyl tak dobrý nápad.
Už jsem chtěl z toho vycouvat, ale bohužel už bylo pozdě. Vešli jsme do školy. Byla tam hromada lidí. A hned si nás všimli, vlastně mě. Najednou zničehonic se ke mně hrnula hodně velká hromada lidí. Mari šla hledat někoho koho zná. Možná plán vyjde. Teďka budu muset začít všechny odmítat. Ach jo. To je otrava.

,, Okamžitě udělejte pro mě prostor, abych mohla projít" slyšel jsem řvát protivný hlas. Tento hlas moc dobře poznávám.
Uznávám toto byl špatný nápad. Jak je možné, že ona zrovna chodí tady? Čekal jsem, že chodí do prestižnější školy.
,,Proč jste na něj všichni přilepení? Okamžitě mu udělejte prostor. Jediný, kdo se k němu může přiblížit jsem já" oznámila osoba. Pár lidí to vzdalo, ale úplně všichni ne.
,,Ustupte od mého Adrienka. Jinak vás můj otec potrestá" vyhrožoval známý protivný hlas.
Chloé se nikdy nezmění.
,,Adrienku, moc se za ně omlouvám, ale nevšímej si jich. Jsou to jenom ubožáci. Nemusíš se jimi vůbec zabývat" přiběhla mě mě a skočila mi po krku, aby mě objala. Pozdě jsem to postřehl, takže jsem se nevyhnul.
,,Takhle bys úplně o nich mluvit neměla."
,,Můžu o nich mluvit jak chci. Od kdy se ty někoho zastáváš?"
,,Nevím, též se mi tomu někdy nechce věřit. Sám to nechápu."
,,To jsem ráda, že to nemyslíš vážně" usmála se na mě. Úsměv jsem si oplatil, i když ne stejně upřímný, jako její.
Doufám, že Mari někoho našla. Jinak by moje utrpení stálo za nic.
,,Ve škole jsou všichni ubožáci, byla bych možná radši na tvém místě. Vlastně ne, to bych pak nemohla být jeho předsedkyně."
,,Ty jsi předsedkyně?"
Kdo ji volil? Pochybuju, že by to někdo udělal dobrovolně.
,,Byla jsem, až na druhém místě, ale ta ubožačka přede mnou zmizela. Údajně je v nemocnici, ale nedivím se s tou její nemotorností. Byla děsná. Nechápu, kdo ji mohl volit" začala si stěžovat. Já ji ale ignoroval.
Nemluvila o Mari? Mari je dost nemotorná a je v nemocnici. Ale Mari a předsedkyně? Možná by to zvládla, ale nevím. Můžu se na ní zeptat.
,,Adrienku, proč tu vlastně si?"
,,To neřeš. Chloé, jak se jmenovala ta holka?"
,,Proč tě to zajímá?"
,,To je jedno. Řekni jak se jmenovala?"
,,Marinette Dupain-Cheng" řekla otráveně.
Super, teď zjistím koho zná.
,,S kým se bavila?"
Konečně se to částečně vyplatí, že jsem ji potkal. Nečekal jsem, že toto někdy řeknu.
,,S další ubožačkou Alyou, jak jen bylo její příjmení? Promiň, ale nevzpomenu si. Ale proč se o ní zajímáš?" Začala mi pokládat otázky.
Moc mi toho teda neřekla, to nevadí. Co vlastně, ale teď řeknu? Jsem trošičku v háji.
,,To teď zajímat nemusí. Už půjdu, tak zase někdy" rozloučil jsem se a šel jsem hledat Mari.

Pohled Marinette

Adrien si to asi momentálně užije. Upřímně je mi ho trochu líto, ale sám se nabídl. Fajn, jen teď někoho najít. Dívám se okolo sebe, ale nikoho, kdo by mi připadal povědomý, nevidím. Asi plán Adriena nevýjde.

Počkat tohoto člověka už jsem někde viděla.
Byl to kluk, měl na sobě červenou čepici s kšiltem, měl brýle, sluchátka na krku a modré triko s nějakým potiskem. To byly detaily, který jsem si hnedka všimla, ale ostatní mě moc nezajímalo.

Musím jsem zjistit, kdo to je.
Rozešla jsem se teda ním. Mířil do šaten, tak jsem ho následovala.
Z nějakého důvodu vím, kde jsou šatny. Proč si pamatuji, zrovna kde jsou šatny, ale svou minulost, ne?
Při mém myšlení se známý člověk dostal dveřím. Otevřel dveře, za kterými byly už ty zmíněné šatny. Rychle jsem taky vlezla do dveří, protože bych si je sama neotevřela a procházet jimi se mi taky nechtělo.

,,Nino, jsi to ty?" V šatnách byla ještě jedna osoba. Podle hlasu jsem poznala, že se jedná o dívku.
Ten hlas jsem někde už slyšela. Je mi hodně povedený. Komu patří? Do háje, nemůžu si vzpomenout.
Vykoukla jsem zpoza skříněk v šatně a tam jsem uviděla tu dívku.

,,Alyo?"